Kvasinka v Dolním Sklenově

Konečně se to podařilo. Po několika letech náš divadelní soubor Zběsilá Pípa opět vystoupil ve Štamgastském Pivovaru v Dolním Sklenově (Hukvaldy).

Už přesně nevím, kdy jsme na Hukvaldech hráli naposled. Snad ještě před covidem? Nebo někdy mezi jednotlivými vlnami?

Nicméně si vybavuji, jak při každé mé návštěvě sklenovského šenku na mne šéf naléhal, ať už v jeho podniku něco nového předvedeme.

Můj šestý a zatím poslední pivní muzikál Dobrodružství Pivní Kvasinky se rodil poměrně dlouho a ještě déle trvalo jeho nazkoušení. Pilná práce, vytrvalost a sebeodříkání však nakonec vydaly plody.

Při mé předvánoční návštěvě jsem již mohl vrchnímu pivovarníkovi Vajtovi hrdě sdělit, že muzikál je nazkoušen, proběhla úspěšná premiéra i dvě reprízy a je jen třeba domluvit termín.

Představení se na Hukvaldech uskutečnilo v sobotu 24. ledna.

Prostory útulné hospůdky jsou stísněnější než v divadélku Komůrka. Dosti na těsno se tam vejde kolem 40 lidí. A opravdu bylo plno.

Z interiéru výčepu naštěstí zmizel poměrně robustní prodejní automat na cigarety, rovněž byl do vedlejší místnosti, což byla shodou okolností naše šatna a zázemí přesunut velký kulečníkový stůl.

Takto jsme získaly skromný, leč dostačující prostor pro naše umění.

Na podmínky venkovské hospody jsme se aklimatizovali rychle, zejména když místní, převážně mladší publikum vytvořilo přátelskou a veselou atmosféru. O pivo nebyla nouze. Povětšinou jsme popíjeli místní a skvělou Zimní 11°, občas proloženou polotmavou 14°a nějakým tím panáčkem lihoviny.

Naše subreta – představitelka hlavní role Bobina slavila s předstihem své 60. narozeniny. Po letech spolupráce s naším divadlem se naštěstí ukáznila a alkoholové nebezpečí, které bohužel může ovlivnit jevištní výkon eliminovala příjezdem vlastním vozem.

Na rozdíl od našeho předchozího muzikálu Pivní pohádky je Kvasinka ještě trochu nezažitá, leč po dlouhém období zkoušení, reforem a částečné beznaděje se s ní postupně stává úspěšné představení, které i přes trochu netradičně kvazi odborný charakter dokáže vnímavého diváka zaujmout a pobavit.

S prezentací mé nejnovější pivní zpěvohry jsem spokojen a těším se na nové štace.

 

 

Slovenský kokosový stout

Občas dostane pivař chuť i na něco sladšího. Od toho jsou tu piva tmavá.

Naštěstí je pryč doba, kdy piva tmavá bývala sladká často až nepřístojně. Z marketingového hlediska bývaly tyto moky vhodnější pro ženy, ale pro normálního milovníka až nepitelné.

Dodnes vydržel černý Kozel, který za pár dekád své existence chuť příliš nezměnil. Celý příspěvek

Na skok v Hoppy Dogu

Chmelový psík z Vítkovic stále vaří a mimo jiné zásobuje i „svou“ hospodu  Psí Kusy na Poštovní ulici.

Musím přiznat, že jako konzervativec spíše navštěvuji vedlejší „klasiku“ U Rady.

Neboť, jak moudře říkával jeden můj kolega: „Komu není do Rady – tomu není pomoci…“ Celý příspěvek