Prohlížím čerstvé zprávy z Ukrajiny. Ta úspěšně bojuje s russsssskými agresory a korupcí ve vlastní zemi. Dokonce hrdinný ukrajinský lid, který ještě zůstal ve své vlasti vyšel do ulic, aby vyjádřil svou bezmeznou podporu svému milovanému vůdci.

Co tak se vykašlat na politiku a ochutnat nějaké ukrajinské pivo?

Naposledy mne ve Lvově nejvíce zaujal pšeničňák z názvem Černigivské bílé. Kdoví, jestli jej ještě vaří….

Naštěstí mám v lednici petku, kterou jsem koupil v Polsku. Je to 11° nefiltrovaný ležák „Berdyčovské“.

Pivko zajímavě svěže voní. Takový příjemný jemný buket. Naliji část obsahu do sklenice. Barva trochu zakalená, to se však u nefiltrů stává. Rovněž pěna je standardní.

První napití – první dojmy. Možná, že jsem očekával bohatší strukturu a vydatnější chuť. Roztok je poměrně řídký, nepříliš výrazný a klouže do hrdla, aniž by zanechával signifikantnější degustační stopy. Přitom v něm necítím nic, co by se mi jakkoliv ošklivilo.

Při zapití se mi vrací i původní aroma. Proč ne? Berdyčovské sice působí vodnatým dojmem, ale určitě se nejedná o eurosračku. Přitom na druhé straně nehýři mnohdy až nudnou řemeslnou dokonalostí. Je to prostě ležák z Východu, který by jistě nepotěšil degustační profesionály, člověk s otevřeným srdcem a hrtanem však ocení jeho půvabnou nedokonalost.

Alespoň něco z Ukrajiny mne alespoň částečně potěšilo.