Malé pivní setkání na zahrádce Štamgastského pivovaru v Dolním Sklenově má již svou tradici.

Loni jsem z provozních důvodů svou návštěvu musel zrušit, letos jsem to tudíž musel napravit.

Počasí celkem vyšlo. Bylo sice horko, ale spíše oblačno a mírný vítr. Optimální klima na konzumaci kvalitního piva.

Začal jsem hostitelskou značkou. Hukvaldská 12°se už před lety zbavila své nepřístojné zatuchlosti, která sice mohla být při zrodu provozovny vnímána jako zajímavý a osobitý chuťový prvek, v průběhu let se však zhoršovala, až přišla na řadu dlouho očekávaná sanitace, prodej původního pivovárečného zařízení a start nové éry.

Od začátku fungování pivovárku zůstala v sortimentu i polotmavá 14°. Lehce nasládlá, ale chutná.

V Pohoři blízko Oder, kterou jsem nedávno navštívil se mi líbilo. I ve Sklenově jsem mohl ochutnat slušného Kořenáče 11°i výrazněji hořčejší 12°. Kuriozitkou byla též odlehčená a velmi pitelná pšeničná 9%.

Při pochůzce kolem stánku z Paskova mě šéf přezdívaný Burák nalákal na jejich 10° Stout. Na tento pivní styl jsou pivaři zvyklí zejména v silnějších formách. V Karibiku se dokonce vaří verze Guinness Export, která obsahuje celých 7,7% alkoholu. A já jsem ochutnal i Stout světlý.

Paskovský stoutík je pivečko velice příjemné. Při svých 10% EPM je vhodný i pro všudypřítomné cyklisty. Přímo v pivovarské hospůdce v Paskově bývá tento výrobek na pípě doplněn flekovskou plnotučnou 13°. Taková fungující soutoč se hned tak nevyskytne.

Záhadné pivo Paličák z Palačova, se kterým se setkám tak maximálně 1x do roka se opět objevilo jako každoročně i ve Sklenově. Standardní 11°světlá, polotmavou 13° jsem pil posledně. A jak já vždy říkám : Neurazí, ale ani nenadchne. Prostě rutinní záležitost.

Zaujal mne na slavnosti podávaný hot dog. Byl to normální párek s rohlíkem a hořčicí zvlášť. Tudíž běžný český pokrm, který by v případě naměstnání do jediného kusu možná odpovídal přísným americkým normám, leč já jsem zvyklý na naši klasiku. Jen ten název by měli kvůli amerikofilům a sofistům upravit.

K poslechu a příležitostnému tanci hrála štramberská bluegrassová kapela Cizinci. Původně jsem očekával různobarevné hudebníky s akcentem a vůz cizinecké policie, soubor byl však 100% český, respektive moravský.

Na závět jsem si dal jednu malou hukvaldskou 10,5° s pevného stánku do skla. Bohužel ta moc dobrá nebyla Bez řízu, nekvalitní chuti a příliš zamlžené barvy.

Na rozloučenou možná ne ten nejlepší kus, ale přesto se mi sklenovský minifestival dost líbil.

Již podle názvu se jedná o pivní setkání. Také já se tam setkal s mnoha známými lidmi, z nichž pár jsem nedokázal identifikovat. Prostě být bojovníkem za poctivé české pivo je řehole a částečně i jistá ztráta identity.

Tak zase za rok!