Je sobota krátce před šestou hodinou odpolední a já jsem se ocitl poblíž divadla Antonína Dvořáka.

Kolem osmé mám být v Hudebním Bazaru na zvukové zkoušce. To mám skoro dvě hodiny čas na pivo.

Takže kam?

O víkendech bývá Ostrava odjakživa zdechlá. Mnohé knajpy jsou zavřené a ty otevřené jsou povětšinou prázdné.

Na místě bývalého Staročecha je nějaký klub kuřáků vonných dýmek. Jakési pivo tam čepují, ale do takového prostředí se mi vůbec nechce. Usrkávat ze sklenice usazen do naprosto nehospodského křesla a dýchat jakési pochybné výpary. Ač nekuřák – přesto bych už dal spíše přednost škodlivému nikotinu. Kdysi se v pivnicích téměř nedalo dýchat a na druhý den bylo nutno dát šatstvo do pračky. Ale ta doba měla své kouzlo….

V Imperiálu točí Budvar. Avšak jednak půllitr stojí přes 70 korun a navíc rovněž se nejedná o inspirativní pivařské prostředí.

Chvíli uvažuji o Křížánkovi. Moc tam sice nechodím, ale jsem rád, že v poslední době vznikla v centru konečně nějaká normální hospůdka pro pamětníky. Je to rodinný podnik, prý tam levně a slušně vaří a navíc bývám v oněch prostorách skoro nejmladším hostem. Trochu mi však vadí Křižánkova spolupráce s Heinekenem.

Onehdy tam nahradili Zlatého Bažanta Plzní a Radegastem. Žádný pokrok. Jen by mne zajímalo jaká může být Heinekenova reakce na nový fakt, že z jeho pronajaté pípy tečou výrobky konkurenčního Asahi.

Pozitivní je, že Plzeň tam stojí 49 Kč – t.j. o 14 Kč méně než u blízkého Rady.

Poblíž potkávám bývalého spolužáka z Konzervatoře.

Takto jsem ho na stejném místě zastihl více než před 40 lety. Tentokrát odcházel z domu na noc ke své babičce.

Nějak se prý nepohodl z otcem a „jednu mu vypálil“. Myslel jsem, že se jednalo o nutnou sebeobranu před domácím násilím, avšak kolega to ihned upřesnil:

„Měl blbé řeči….“

Setkání s výkonným pivařem mne navedlo do Sádrového Ježka na Dalešice, avšak stále bylo krátce před šestou a já jsem nechtěl být prvním hostem v prázdném šantánu.

V nedalekém Shot baru (bývalá cukrárna Babeta) se nacházelo pár hostů. Zdejší prostředí mne příliš nekonvenuje, ale na čepu je Ogar. Tak to tam chvíli vydržím.

Mladá brigádnice studijního typu zpočátku výrazu Ogar nerozumí. Musím upřesnit, že se jedná o místní pivo. Reaguje pozitivně a hned mi nabízí jedenáctku nebo dvanáctku. To se mi nějak nezdá a ptám se zdali je 12° světlá.

„To nevím. Musím se zeptat“ odpovídá bezelstně a poodejde pro potřebné informace k výčepnímu pultu dekorovanému lákavými zákusky.

Takže 12°je prý světlá. Dobrá tedy. Ještě upřesňuji, že si objednávám ležák.

Obdržené pivo však není zrovna světlé. Je oranžové a nemá žádnou pěnu. Chutná jako džus z trpkých kubánských pomerančů. Nejraději bych půllitr otřískal obsluze o hlavu, ale mám žízeň. Asi po pátém opatrném napití jsem zaregistroval vzdálený záchvěv pivní hořkosti.

Druhá slečna, která pivo čepuje mi oznámila, že světlý Ogar je 11°. To druhé na čepu je kunčický speciál – kyseláč s mangem a lychee. Poučen a osvěžen platím 90 Kč a pokračuji v cestě do Přívozu.

Frustrující zážitek spláchnu v Kurníkšopě jedním „Parohatým“ z Kojetína.

Akce v Bazaru se nakonec povedla. Škoda, že už tam netočí Paskov.