Ačkoliv to dnes není „in“ nebo „trendy“, televizi mám docela rád.

Od dětství jsem sledoval, tenkrát omezený program na naší rodinné televizi Tesla Ametyst, která mimochodem vydržela v provozu s jednou opravou dnes neuvěřitelných 27 let.

I dnes patří TV pořady k mým každodenním rituálům.

Mám rád filmy, krimi, dokumentaristiku, ale hlavně programy pro pamětníky.

Ano. Sleduji Českou Televizi, snad hlavně proto, že mne některé filmy, či desítky let staré zábavné pořady vrací do mladých let. Do školních škamen, odbojné puberty i sladkého období jinošství, kdy tyto programy vytvářely, třeba jen na půl oka sledovanou kulisu tehdejšího života, který určitě nebyl bezstarostný, ale v kontextu času na něj s nostalgií vzpomínám.

Někdy před 15 lety jsem po letech naléhání konečně podlehl přání mé matky, abych se stal oficiálním koncesionářem ČT a ČRo a skoncoval se svou pirátskou minulostí. Do té doby jsem se jakýmkoliv poplatkům vyhýbal, ne snad jen proto, abych ušetřil, ale hlavně abych spojil své odvěké rebelství a odpor proti samozvaným autoritám s jistým druhem adrenalinu.

A tak dnes žiji poklidně coby šťastný koncesionář. Dotyčné poplatky platím a na ČT se dívám.

Před pár měsíci se začalo jednat o tom, že by se placené koncesionářství mohlo zrušit, a že veřejnoprávní sdělovací prostředky by měly být placeny přímo ze státního rozpočtu.

Osobně na tom nevidím nic škodlivého, neboť většina zemí EU na tomto principu funguje.

Zdvihla se však vlna forsírovaného vzdoru. Veřejnoprávní média ztratí svou nezávislost a budou sloužit za mrzký peníz proruskému nedemokratickému režimu, který představují fašisté, russáci a akcionáři Agrofertu. Chceme demokracii a nezávislost České Televize!

To není úplně tak od věci. Všichni soudní koncesionáři si zajisté pamatují, kterak nás prostřednictvím TV obrazovek pár let děsili zahalení panikáři jako Kubek, Prymula nebo Flégr, předpovídali mrazírenské vozy v ulicích, kovidový armagedon a úhyn většiny české populace. Tenkrát byla u vesla vláda Andreje Babiše.

O několik let později nám zase notorický lhář Fiala ze studia ČT sliboval do čtyř let německé platy a později v hysterické kampani před volbami, po kterých byla jeho smečka odstavena od válu hrozil, že jestli vyhraje Babiš, ihned zavolá Putinovi a ten tady pošle ruské tanky. Zní to naprosto surrealisticky, ale je to možno na internetu dohledat.

Zkrátka veřejnoprávní média budou vždy někomu nadržovat a jiné zatracovat. A na tom nemění nic, zdali jsou placeny z rozpočtu, nebo finanční prostředky vysávají z kapes jinak už i tak přetížených daňových poplatníků.

Chápu, že nejvíce kvičí všichni ti Svěráci, Ebenové, Polívkové a další erudovaní protagonisté, kteří používají ČT jako příslovečnou dojnou krávu. A hrdý koncesionář se často ani nedozví nic o jejich honorářích.

Udivuje mne však, že koncesionářské poplatky na svých demonstracích obhajují i četní jednotlivci, kteří zaručeně nesledují reprízy Bakalářů, Chalupářů ani Pohádek z mechu a kapradí. To jsou ti, kteří se nechali zmanipulovat a neví ani proč.

ČT je monstrózní černá díra, která se chová jako stát ve státě. Se svými 3000 zaměstnanci stojí veřejnost opravdu hodně.

Ačkoliv na rozdíl od soukromých TV stanic vybírá povinné koncesionářské poplatky, používá též nefér televizní reklamu.

A freneticky se brání jakékoliv kontrole ze strany NKÚ.

Myslím, že zrušením poplatků by k žádné katastrofě nedošlo. Možná by se pročistila zaměstnanecká základna, případně by se omezily příjmy letitých televizních umělců.

A bývalí koncesionáři by ušetřili ročně přes 2000 Kč na pivo…..

Osobně jsem spolupracoval s ČT na několika projektech, z nichž nejznámější jsou dokumenty Pivní pupek světa a Česká pivní válka.

Když jsme navštívili v roce 1993 s kolegou recepci ČT Ostrava a oslovili místního pracovníka, že máme nápad na původní neotřelou reportáž, ihned nás zkontaktoval se dvěma mladými režiséry a do pár měsíců později vznikl film Pivo, pivo, pivo.

Dnes bychom ani vrátnicí neprošli a zavolali by na nás ochranku.

Někdy si myslím, že generální ředitel ČT by se mohl jmenovat Karel Augiáš…