Vysoká pivní stupňovitost bývala kdysi téměř výsadou. V dobách bývalého režimu měl u nás stupňovitostní primát martinský Porter 20° v jehož těsném závěsu figuroval 19°Porter z Pardubic. 

Dnes kdysi extrémní síla extraktu původní mladiny poněkud zevšedněla a osmnáctku či dvacítku zvládne vyrobit kdejaký homebrewář. Ještě před cca 10 lety mohla fascinovat primátorská 24°Double, o pár let později se však začal kolem Vánoc objevovat na trhu 26°speciál ze Zvíkova. Rukodělný pražský pivovárek U Medvídků si prozatím u nás drží primát svou extrasilnou 33°.

Přívozský domovarník Honza Oppelt se do podobných krkolomých experimentů nepouští. před pár dny  se stavil do pivotéky s petkou své skromné 14°. Pitelná a moc dobrá. Nebyl to však poslední tekutý argument onoho mrazivého podvečera. Honza k dovršení konzumace z batůžku vítězoslavně vytáhl litrovku s krásnou modrou etiketou skřečoňského Žabáka. Před námi se objevil originální bohumínský 21°Porter. Po popíjení Garážmistra, tmavého Pegase, dvou druhů chotovinského, pšeničného Raráška a domovarnické 14°tento ušlechtilý mok skutečně přišel k chuti. Konzistence hustá, při nalévání do půllitru pivo připomínalo jen lehce zředěný dehet. A černočerná barva, že přes sklenici nebyly vidět ani záblesky světla. Chuť, jak již u podobných truňků bývá zvykem přebohatá, trochu nasládlá, jinak však hluboce hořká s podtóny pražené kávy, čokolády a jakýchsi bylin, které bych dokázal pojmenovat, kdyby  mé chuťové a částečně i rozlišovací smysly nebyly již poněkud utlumeny.

Na závěr ještě třeba poznamenat, že 21°Porter ze Skřečoně má nesporné sedativní a částečně i lehativní účinky a jeho konzument bez problému usne i v hromadném prostředku městské dopravy.

Po rozpačité prezentace Žabáka na martinovském pivním festivalu před dvěma lety se zdá, že si onen pivovárek konečně našel svou cestu. S jeho pivem se můžete prozatím setkat jen ve vybraných pohostinstvích přímo v Bohumíně nebo v PET lahvích. Jen houšť a větší várky!