Fašisti v Melbourne a hrdina Lukašenko

Už jsem si říkal, že o vymyšleném koronaviru na pivních stránkách nebudu psát. Ale oni si začali.

Melbourne je pěkné město. Mimo jiné se tam konaly Olympijské hry v roce 1956, kdy se za vyhrocené politické situace ve Východní Evropě vzájemně zmasakrovaly týmy vodního póla Maďarska a SSSR při semifinále.

V Melbourne jsem navštívil zoologickou zahradu, u minipivovarského moku Mountain Goat jsem se seznámil z americkým pivařem Timem Gormanem a jednou jsem si za 3.60 AUD zakoupil celodenní jízdenku a prozkoumával jsem lokální tramvajovou síť. V té době také jezdila i vyhlídková tramvaj – hospoda.

Dnes v tomto krásném australském městě vládnou fašisté. Tamější vláda pod záminkou „šíření nákazy“, kdy bylo pozitivně diagnostikováno pár set osob uzavřela občany ve svých příbytcích a zakázala jim vzdalovat se dále než na 5 km. Na nákupy může z domácnosti vyrazit pouze jedna osoba. Ve státě Victoria vládne výjimečný stav a jejím obyvatelům hrozí za porušení zločinných opatření skoro likvidační pokuty. To by nevymyslela ani svatá inkvizice v dobách epidemie moru. Jak je to s ekonomikou a turistickým ruchem si lze snadno domyslet. Ostatně, celá Austrálie kdysi bývala jednou rozlehlou trestaneckou kolonií a zřejmě se po spirále vrací ke svým historickým kořenům.

Sovětský Svaz jsem nikdy v lásce příliš neměl. Ani po jeho rozpadu jednotlivým bývalým svazovým republikám moc nevěřím. Přesto jsem cestoval za pivem na Ukrajinu, do Moldávie, Arménie, Gruzie a Pobaltí a byl jsem i v samotném Rusku. Dokonce jsem vypil dvě piva i v tzv. Poddněsterské Republice.Věřím, že v bývalých guberniích vládne korupce a čelní představitelé občas vystupují skoro jako diktátoři.

Běloruský prezident Lukašenko je východnější obdoba našeho spasitele Andreje Babiše. Jeho země nikterak nevzkvétá (stejně jako u nás) a dobrého piva je tam pomálu. Pil jsem jakési „Lidskoje“ a nebylo to nic moc. Před několika lety tam instaloval minipivovar náš Pepa Krýzl.

Nicméně Bělorusové mají jednu velkou výhodu proti převážné většině světa. Jejich démonizovaný diktátor nepodlehl kvazi infekční hysterii a na jakákoliv protichřipková opatření se jednoduše vykašlal. A je to jen dobře. Prohlásil, že proti Covidu 19 je nejlepší prevencí práce na zahradě a vodka. A měl samozřejmě pravdu. „Západní demokraté“ ho samozřejmě kritizovali a předpovídali oné rozvojové zemi katastrofické scénáře. Ha ha ha. Zatímco my jsme ustrašeně korzovali prázdnými ulicemi s hadry na ksichtech a hledali konspirační hospody v Bělorusku všechno žilo normálně.Lidé běžně chodili na pivo (a vodku) a dokonce se hrála místní fotbalová liga. A výsledky? Před několika dny jsem nahlédl do statistik a zjistil, že v Bělorusku je počet aktivních nakažených ještě nižší než v neustále pronásledované a devastované ČR a počet koronavirových úmrtí při zhruba stejném počtu obyvatel je asi jen o 150 případů vyšší.No comment. Na statečné Bělorusy si žádný zkurvený Římský klub, Bill Gates nebo arcilotr Soros nepřijde! Jen to pivo by se měli naučit vařit alespoň o něco lepší.

Ještě stručná informace pro naše předposrané spoluobčany: V ČR je ke dnešnímu dni registrováno přes 4900 případů pozitivně testovaných na Covid 19. V nemocnicích je s touto smrtelnou chorobou 112 osob, z toho celých 16 (!) ve vážném stavu.

Tak šup do knajpy na pivo a NA ZDRAVÍ!!! Zejména to duševní budeme v našem boji proti naší spiklenecké vládě potřebovat.

Kdo se bojí, nesmí do výčepu

Letošní povodně se již nějak překonaly (zatím bylo asi jen 8 mrtvých)a rovněž jsme si  zvykli na nedávno rostoucí drzost barevných (a bílých fanatických sluníčkářů), kteří prohlásili Churchilla za rasistu a chtějí stáhnout z oběhu jeden z nejzdařilejších amerických filmů Forrest Gump. Média se tak opět vrací ke starému a hlavně osvědčenému Covidu 19.

Kvazi pandemie u nás postupně ztrácí svou sílu. Otvírají se obchody i hospody a někteří nemocní získávají odvahu vypravit se k lékaři. Škody, které za posledních pár měsíců svéhlavě napáchala naše nekompetentní a diletantská vláda budeme sčítat ještě dlouho, ale nakonec – život jde dál.

Tento fakt však jistě není přijatelný zdaleka pro všechny. Proto se kdosi pokouší ještě na poslední chvíli celkem pozitivní vývoj zvrátit. Asi tři dny před posledním „rozvolněním“ náhle začaly růst počty „nakažených“ a to až na apokalyptických 305 případů denně. Asi 90% těchto incidentů pocházelo z karvinských šachet. Přesto státní  podnik stále fárá a internet je pln ponurých predikcí. Karvinsko se obává kolapsu zdravotní péče! Na Třinecku je registrováno celých 70 případů „nákazy“, ve FM 19. Starosta Bohumína protestuje proti jakýmkoliv plošným „opatřením“ ze strany státu, potažmo hygienických stanic, neboť v jeho městě se nachází jen asi 5 pacientů.

V Liberci kvůli 3 (slovy třem) pozitivním testům zavřeli 100 zaměstnanců firmy Juncker do karantény a podnik o 270 zaměstnancích je prý na tři týdny uzavřen. Věru chytrá karanténa. Do bude na Úřadech práce živo!

Od prvního července již není nutná „rouška“ ve většině vnitřních prostor a v MHD. Přesto jsou mnozí obyvatelé Ostravy zmateni. Informace jsou nejasné a zřejmě málokdo nově nastaveným pravidlům rozumí. Ještě včera jsem viděl v autobusech MHD skoro 50% lidí se zakuklenými ksichty. Mnozí si zřejmě na ty nefunkční a škodlivé textilie zvykli jako na nový módní doplněk a já doufám, že jim ony hadry přirostou k hubám.

Asi nejintenzivnějším strašákem v současnosti je naprosto zbytečná amatérská a drahá světová zdravotnická organizace WHO. Predikuje temný podzim, další vlny „pandemie“, nemožnost léčby, nefunkčnost případného očkování a zánik světa. Některé perličky o tom, jak se díky Koronaviru stane z mongoloidního Číňana negroidní černoch nebo jak se zákeřný virus ukrývá léta ve varlatech, aby jej neodhalil imunitní systém jsou obzvlášť povedené a já se chystám literárně je zpracovat. Mnozí odborníci mají věštecké schopnosti na úrovni Nostradama či Baby Vangy a již v dubnu nás děsili, že Covid 19 nám zkrátí život minimálně o 20 let.

Podle nejčerstvějších statistik je v současnosti v celém světě infikováno asi 10 800 000 lidí. Z toho se již přes 6 100 000 vyléčilo. Na komplikaci Covidu údajně zemřelo                514 000. Podle Pandemického plánu ČR z roku 2011 se epidemie vyhlašuje i regionálně na úrovni krajů, když počet nakažených dosáhne 1600 případů na 100 000 obyvatel. Letošní státní armagedon probíhal již při počtu 16. Poměrně často onemocní u nás sezónně chřipkou až milion lidí a výšezmíněný pandemický plán počítá s infekcí až 30% obyvatel. Marně jsem však v onom dokumentu hledal zmínky o proběhlém stanném právu.

Tak se nezatěžujme nudnými čísly a pojďme na pivo. Moc pivovarů nám zatím nezkrachovalo a zahrádky se postupně plní žíznivci. Uvědomělou konzumací proti všem našim nepřátelům, ať už jsou to nepřemýšlející inertní viry nebo nepřemýšlející vlastizrádní politici plnící rozkazy Římského klubu!

Veselé léto a dej Bůh štěstí!

 

Morální kodex pravověrného pivaře

Budu se snažit pít pouze piva z menších a hlavně nezávislých pivovarů.

V případě, že v blízkém okolí nebude k dispozici žádný vhodný mok, mohu výjimečně uhasit svou žízeň i globálnější značkou. O svém poklesku se však zbytečně nerozšiřuji a snažím se jej kompenzovat zvýšenou konzumací piva kvalitního.

Ve výčepních zařízeních se chovám slušně, konzumuji uvědoměle a nikterak  neprovokuji ani se nepovyšuji nad ostatní hosty. Při náhodných konverzacích se vyhýbám jak debatám politickým, tak tématům jako např. že „plznička“ je nejlepší pivo na světě, neboť vím, že hňupa nepřesvědčím.

Při hodnocení piv se snažím vždy o maximální objektivitu a truňky posuzuji v příslušných kontextech, které vyplývají z jednotlivých stylů a geografických poloh.

Na pivo nebudu nikdy svádět svá případná morální či fyzická selhání.

Propiji-li se do stavu, kdy již v rámci zachování zdraví či dokonce holého života nebudu smět pivo pozřít (pokročilá cirhóza jater, rakovina hrtanu, vyléčený alkoholismus), nikdy nebudu své okolí zbytečně moralizovat a nebudu závidět ani odrazovat ostatní aktivní pivaře od jejich přičinlivého počínání.

K tomu mi dopomáhej svatý Václav.

 

Jednou ve Štramberku

Městský pivovar ve Štramberku jsem navštěvoval od roku 2005.

Líbila se mi samotná restaurace a celkem mi tam i chutnalo pivo. Světlé, tmavé, později perníkový Ušák i švestkové. Neměl jsem žádné výhrady ani k obsluze.

V květnu 2011 jsme s přáteli zašli do pivovaru na pivo a na oběd. Byl teplý jarní den, tak jsme seděli na předzahrádce. Většinu tamního personálu jsem znal, tenkrát však na zahrádce obsluhovala neznámá, asi čtyřicetiletá servírka. Posezení se trochu protáhlo, každý z nás vypil průměrně 5 různých piv. Měli tenkrát na čepu asi 4 druhy. Servírka, které se prozatím pracoviště naplnilo začala ve stresu zmatkovat. Pletla si objednávky a přinášela nám jídla a nápoje, které jsme si neobjednali. Ačkoliv jsme se snažili situaci odlehčit svou bodrostí, obsluha se stávala čím dál nepříjemnější. Nakonec došlo k placení. Servírku nejprve obtěžovalo, že chceme platit každý zvlášť.

Platil jsem jako poslední a nechal číšnici symbolické spropitné. Přitom se mi dvacetikoruna zakutálela pod stůl. Chystal jsem se ji zvednout, nebo vytáhnout z peněženky jinou, ale servírka otráveně pravila:

„Jen to nechte tak. Já si to potom zvednu..“

Dopili jsme zbytky svých půllitrů a se zkaženou náladou jsme se zvedli od stolů. Když jsme odešli od zahrádky asi deset metrů vyběhla za námi rozlícená číšnice s křikem, co jsme si to dovolili si tu dvacetikorunu ze země odnést. To už bylo dost i na mne. Chystal jsem se zpátky do podniku, kde jsem si chtěl popovídat z manažérem. Byla však neděle a kolegové mne uklidňovali, abychom si šli spravit chuť někam jinam.

Hned druhý den jsem do štramberského pivovaru poslal mailem stížnost, na kterou však nebylo nikterak reagováno. Frustrace se mne držela poměrně dlouho a já onu provozovnu navštívil až po devíti letech, kdy tam s největší pravděpodobností už pivo vařit přestali.

Tolik k mé jedné negativní zkušenosti se štramberskou obsluhou.