Ctvery Vanoce

Ano. Stejne jako loni i v tomto roce porada spolecnost Grand Circle, pro kterou momentalne pracuji tydenni vanocni plavby mezi Vidni a Norimberkem.

Normalni clovek by si rekl, ze hrat si na vanocni svatky v listopadu je mirne receno trochu ujete. Ale na na si lodi River Aria je to naprosta rutina. Americti duchodci tak zazili Stedry vecer za dva dny po Dnu dikuvzdani [Thanksgiving Day]. A nasledoval dalsi turnus, ktery se strefil do Mikulase, ktery se v USA neslavi. Jeste prijede jedna vyprava predstirajicich zoufalcu a az konecne posledni plavba konci 23. prosince, coz dava alespon trochu smysl. Na druhy svatek vanocni prijedu domu naprosto vanocne vystaveny a snad nebudu mit energii na oslavu Vanoc v rodinnem kruhu.

Vcera jsme s nasimi americkymi hosty besedovali na vanocni tema. Popisoval jsem jim nase svatecni tradice, z nichz nejvetsi uspech sklidilo me povidani o vanocnich kaprech, ktere na svatky miru masakrujeme az je kuchyne plna krve. Rovnez jsem zabodoval jako clen tolerantniho naroda, kteremu vetsinou i na Vanoce je jedno, do ktereho kostela [jestli vubec] jit na pulnocni msi. Prozradil jsem, ze uprednostnuji svatostanky evangelicke viry, nebot my cesti a moravsti kalisnici pijeme pri svatem prijimani kristovu krev. Trochu jsem mel problem priblizit naseho Jeziska ["little Jesus"], ktery vypada jen jako mnohem chudsi pribuzny Santa Klause. Zadni sobi, elfove, kominy a jine legendy. Na druhou stranu Jezisek zase podporuje predstavivost.

Nejvice se libila nase tradice se zlatymi prasatky. Prestoze jsem o Stedrem dni vetsinou az do vecera nic nejedl, zadny zlaty brav jsem nevidel. To se zmenilo, kdyz jsem tento den zrana zacal chodit na pivo. To jsem potkal zvirat azaz.