Vypadám dvanáctkově

Nedávno jsem psal, že mne potěšilo, jak mi číšník U Rady podal druhou plzeň ještě než jsem měl tu první dopitou.

Včera jsem po pěším přesunu z Fifejd do Petřkovic zamířil do tradiční místní knajpy U Blechy (dnes U Ohřálů). Ale ouha! V současnosti tam mají hned dva zavírací dny a já se náhodou do toho druhého trefil.

Kousek dál stojí neosobní pivní bar Satelit. Usadil jsem se na kryté zahrádce a zjišťoval sortiment. Poměrně fádní. Ostrava 10°, 11°Mustang a 12°. Nějak neregistruji chuťový rozdíl mezi Ostravarem a Mustangem. Občas se liší docela logicky cenově. Tak co? Mám před lekcí španělštiny. Nestačila by desítka.

Statná výčepní, později jsem zjistil, že to je náhodou manželka jednoho z mých žáků se mne zeptala pouze jedním slovem: „Pivo?“ a odchvátala dříve než jsem stačil svou objednávku blíže specifikovat. Automaticky mi po chvíli přinesla dvanáctku.

 

Segalova počáteční smůla

Každý začátek je těžký a všechno je jednou poprvé.

Tím si prošel i erudovaný antikvariátník Segal, když koncem roku 2009 otvíral na Fifejdách svou první hospodu.

Největší problém je spolupráce s lidmi. Zejména s hospodským personálem. Pamatuji, že jedním z prvních Segalových výčepních byl jakýsi feťák, který bez dozoru zavíral hospodu místo o půlnoci již před osmou a následně v provozovně spal.

Následovala dcera Segalových sousedů Lenka, kterou znal novopečený hospodský údajně již od dětství. Celkem sympatická usměvavá dívka skončila v hospůdce po několika měsících s pozoruhodným maňasem. Hostinská činnost zřejmě mění lidské charaktery.

Záhadná a charismatická Černá Mamba, podle níž se dokonce hospoda pár týdnů jmenovala dokázala v rekordně krátkém čase rozeštvat celou lokální klientelu. Neznám podrobnosti, ale muselo to být velice zajímavé.

Další výčepní byla mladá zřejmě svobodná matka, která při práci občas dozorovala svou malou dceru. Zdálo se, že se v pivu vyzná a opravdu v lokále nějaký ten měsíc vydržela. Za jejího působení jsem však v některých pivech cítil zvláštní, nehomogenní aróma, které do správného truňku nepatří. Jakoby někdo sahal na vršek půllitru rukama zamazanýma od jakéhosi fragrantního hydratačního krému. Osazenstvo Segala mé pocity nesdílelo a považovalo mne za notorického kverulanta. Jednou přišel do knajpy přespolní host a hned při prvním doušku odhalil stejný problém. Tentokrát se Segal zamyslel a zjistilo se, že výčepní umývá sklenice v jaru s jablečnou příchutí a následně je řádně neproplachuje. Opravdu mne nešálily smysly.

Poslední neblaze proslulou pracovní silou byla již v diskuzi zmíněná servírka Denisa. Ta nejenže neodpouštěla na začátku směny nařízená dvě piva z každého kohoutu, ale přivydělávala si i jinou podloudnou činností. V té době byla U Segala na čepu ještě ostravská 10°. Denisa tímto levným výčepním pivem zpravidla naplnila skoro třetinu půllitru a dočepovala objednaným, často i dvakrát dražším speciálem. Někdy si možná i pomáhala pitnou vodou.

Následně se personální situace U Segala celkem stabilizovala. Věřme, že to tak i zůstane.

Myš, která řvala

Tak se jmenovala podařená britská komedie z roku 1959 o malém fiktivním evropském vévodství, které se svou armádou dvaceti lučišníků vyhlásí válku USA.

Podobnou zápletku v současnosti modelují naši politici. Po ohnivých výpadech našeho neohroženého národního hrdiny Novotného – svobodného pána z Řeporyjí se štafetového kolíku ujal sám kvazi nacistický tragéd Hamáček. Když přestalo přinášet plody sledování či cenzurování internetových diskuzí, zejména na téma nelegální migrace a svatý Covid 19 už také začíná poměrně nudit, bylo třeba sáhnout po těžším kalibru.

Tématem se stala skoro 7 let stará nehoda v muničním skladu ve Vrběticích. Případ, alespoň pro veřejnost označen a snad i uzavřen jako lajdáctví bez konkrétního viníka (paralela s železničním neštěstím ve Studénce z roku 2008) byl znovu, na základě záhadného tádžického e-mailu vzkříšen a prezentován jako nepřátelský akt terorismu. Viníkem je samozřejmě Rusko. Jeho dva akční agenti – východní verze Jamese Bonda a McGvyra poté, co otráví novyčokem svého bývalého (dvojitého) kolegu, odskočí si do střední a východní Evropy, aby tam způsobili několik explozí v muničních skladech.

BIS poté, co byla naším rychle chátrajícím prezidentem označena za „čučkařskou“ po neuvěřitelných 6 a půl letech od incidentu začala urychleně jednat. Naštěstí mají její zaměstnanci tádžičtinu, která patří do rodiny perských jazyků jako povinný předmět, stejně jako umění fabulací a načasování událostí. Jako na potvoru se zrovna jedná o jaderné elektrárně v Dukovanech, takže nakonec je třeba Rusko z výběrového řízení vyloučit, neboť je zjevné, že by mu byla takto umožněna případná sabotáž a mohli bychom dopadnout jako ve Fukušimě nebo hůř v Černobylu.

Ruští agenti nejsou žádní introverti v utajení. Mají rádi sociální sítě a své fotky na facebooku. Provedou bezchybně svou práci a nebýt nešťastného tádžického mailu a bdělosti našich zpravodajských služeb, vyvázli by neodhaleni.

V naši ohrožené vlasti zatím probíhá téměř mobilizace. Hamáček je lstivý jak liška. Ač o nepřátelském aktu Ruska údajně již věděl, přesto plánoval cestu do Moskvy, aby úkladně vyzvěděl další detaily inkriminovaného teroristického aktu. Geniální šachista, který myslí 10 tahů dopředu. Zatímco si nepřítel myslí, že budeme obětovat levé křídlo, obětujeme obě křídla!

Koneckonců, my hrdí dědicové západoevropské kultury a sebevědomí členové EU a NATO Rusko vůbec nepotřebujeme. S těmi nerostnými surovinami to nějak vyřešíme, Sputnik ať si nacpou do análu, vyčistíme Stromovku a vyhostíme darmožroutské diplomaty! Nějací pomýlení novináři asi před týdnem psali, že se díky našemu současnému postoji dostává ČR do popředí světového zájmu. Je to možné, ale ty normální státy z nás musejí mít tak maximálně srandu.

Rusko, stejně jako USA nebo Čína je nesporně imperiální velmocí. A nebylo by divu, kdyby jeho vůdci a zřejmě i většina tamních občanů snili o jakési obnově SSSR. Na zrušení onoho státního útvaru se nechal ukecat dobromyslný Gorbačov a bezpáteřní opilec Jelcin jen pokračoval v jeho další destrukci. Studená válka neskončila, ačkoliv to počátkem 90. let na chvíli tak vypadalo. Jen naše země se dostala na druhou stranu barikády. Řečeno pivně – z Gambrinusu do Staropramenu.

Před pár lety mne dosti mrazilo, když jsem sledoval záznam z tradiční ruské vojenské přehlídky, kde jako hosté pochodovaly též jednotky Číny a Indie. Jen aby se za pár let neopakoval tragický případ mnichovské konference ze září 1938. Tenkrát se jeho aktéři také chlubili, jak zachránili světový mír…..

Nejlepší je se však na tyto věci vykašlat a jít na pivo. Napadla mne pivní myšlenka, která by mohla být inspirací pro některý náš minipivovar.

Pivo by se mohlo nazývat přímo „Myš, která řvala“, byla by to supersilná (tak minimálně 18%EPM) APA chmelená 15 druhy amerických chmelů s jemnou vůní lipového květu.