Opět trochu numerologie

Tentokrát poněkud z jiného kegu……

Od dětství jsem byl fascinován státními poznávacími (SPZ) a mezinárodními poznávacími značkami (MPZ). Byl jsem přímo jejich sběratelem. Tím nemyslím, že bych je fyzicky kradl (ve vlastnictví jsem měl pouze dvě, které jsem snad tenkrát někde našel), avšak poctivě jsem si zapisoval, co jsem kde uviděl.

I za dob socialismu k nám kupodivu jezdívali zahraniční turisté. Němců, Rakušanů,  Maďarů jako much. V 70. letech se mi však podařilo „ulovit“ i nějakou tu tehdejší exotiku:

MA – Maroko

TN – Tunis

DZ – Alžírsko

USA – USA

CDN – Kanada

TR – Turecko

IRQ – Irák

RL – Libanon

SA – Saúdská Arábie

NZ – Nový Zéland

RC – Tchaj wan

SYR – Sýrie

ROK – Korea

a některé další…

Jiná byla situace v tuzemských SPZ. Tenkrát bylo v ČSSR přes 100 okresů, jejichž kódy jsem uměl (a dosud umím) nazpaměť. A během roku 1975 jsem všechny tehdejší SPZ opravdu viděl. Myslím, že poslední okres jsem spatřil až o rok později a byl to slovenský Vranov nad Teplou (VV).

Dnes je dělení SPZ podle krajů nuda. A tak se spíše soustřeďuji na poslední čtyřčíslí, která dávám do souvislostí zejména se založením pivovarů.

Včera odpoledne a večer poblíž Kurníkšopyhospody byla opravdu žeň. Posuďte sami:

1753 – rok založení pivovaru Velké Březno (na logu železničář Viktor Cibich).

1680 – pivovar Vyškov na Moravě (v současnosti bohužel uzavřen).

1564 – založení Svijan (dokonce s úvodními iniciály mého narození 5 ? 3).

1629 – založení polského pivovaru Tychy (není co slavit, ale je to dobré na procvičení)

1876 – rok vzniku společnosti Anheuser Busch (zloději názvu Budweiser).

1516 – Zákon nejvyšší čistoty (Rheinheitsgebot) v Bavorsku

1141 – nepotvrzený letopočet vzniku údajně našeho nejstaršího pivovaru v Cerhenicích.

Něco mi říká i 1409….Ale to jsem se spletl. To snad mělo být 1410, kdy vznikla budova dnešního pražského pivovaru U tří růží.

 

 

Mezinárodní den bez piva

Prosim,žádnou paniku! To mne jen tak něco napadlo.

Vzpomněl jsem druhé výročí tristní situace, kdy jsem díky tragickým okolnostem musel vydržet celých 52 hodin bez piva. V Bělehradě jsem pak stylově doběhl do hospody Samo Pivo, kde jsem to následně řádně roztočil.

A tak mne včera napadlo: Co tak ustanovit Mezinárodní den bez piva? Stejně jako jsou dny bez aut či podobně, jednalo by se o řízenou dobrovolnou akci. Samotné pivo by z prodeje pochopitelně nezmizelo, ale nabídka by mohla být omezena. Filosofie tohoto dne by byla jasná. Každý pivař by si během 24 hodinové žízně měl uvědomit, jaké má štěstí, že žije v civilizovaném světě, kde neni o Chmelový mok nouze. Celý den může o suchu přemítat o svém pivařství a dělat si lákavé plány do blízké budoucnosti. Může tak rovněž projevit solidaritu s nešťastnými pivaři, třeba v Mauretánii, kde není dle statistik ani jeden pivovar. A to ráno následující den!

No, asi mi už hrabe. Co by se tím vyřešilo? Nebudu-li chtít ( což je naprosto iluzorní), tak si celý den pivo nedám a nepotřebuji k tomu žádné UNESCO či podobné instituce. Navíc by takového dne mohli využít nepřátele piva jako falešný signál o naší nejednotě. Podobně pomýlení jsou alkoholici, kteří jednou ročně praktikují tzv. „lihuprosté měsíce“ (většinou v únoru)s nadějí, že si zachrání játra.

No nic. Jsme ve Francii, tak jdu na pivo, aby mne ty roupy přešly.

Dohnat a předehnat

Švýcarsko mi nikdy nepřipadalo jako pivní země, ale jak se říká, zdání klame.

Se švýcarským pivem jsem se setkal prozatím jen párkrát v životě a nikdy jsem si na něm extra nepochutnal. Naposledy to bylo vloni v Basileji, kde jsem našel pár místních pivovarů, avšak žádný zázrak. Navíc mne docela konsternovala cena  která někdy činila i šest euro za malé pivo.

Před pár dny jsem uviděl v jednom švýcarském knihkupectví celkem objemnou knihu o švýcarském pivovarnictví. O den později jsem se z nějaké statistiky dozvěděl, ze naše země je v hustotě pivovarů na osobu až na třetím místě na světě. Jak je to možné? Žil jsem už nějakou dobu v přesvědčení, že jsme bezkonkurenčně první.

Lucembursko bych ještě pochopil. Je tam na pár místních obyvatel celých devět provozoven.

Našel jsem si stránky Beerme.com a vyhledal si zemi bílého kříže. A byl jsem přímo šokován. Trvalo mi dlouho, než jsem došel v abecednim seznam měst k písmenu T. Napočítal jsem kolem 700 pivovarů!!

Takže prokletí Švýcaři nás nepřekonávají jen v životní úrovni, v demokracii či kvalitě čokolády, ale bohužel i v počtu pivovarů na obyvatele, což by mělo být vzhledem naší tradic naše prvenství! Nezbývá, než uznat Helvéty za pivařský narod, prodat dům a začít podnikat pivní mise do jejich vlasti.

A jako nejvýkonnější národ v pití piva si stanovit závazek stachanovských úderníků z 50. let:

Dohnat a předehnat!!!

Renesance inkvizice

Středověk nebyl nic moc. Vše bylo ponuré, nebezpečné a ve většině tehdejší Evropy řádila katolická církev.

Od věřících (kterých tenkrát musela být naprostá většina) církev kradla peníze i naturálie, upalovala, každého, kdo se jí znelíbil a hlavně kázala vodu (především tu svěcenou), zatímco pila pivo. Navíc to kvalitní – klášterní.

Později se církevní běsnění a zločiny snažili alespoň trochu zredukovat například Viklef, Jan Hus nebo Martin Luther. Citelně dal černoprdelníkům poprvé přes prsty až mnohem později císař Josef II.

Po roce 1948 s pámbíčkáři začali dělat pořádek samotní komunisté. Po mnoha spáchaných zločinech jako byly např. internace a věznění duchovních či přímo jejich vraždy (Josef Toufar) se situace zkonsolidovala. V naší zemi zvítězil umírněný (nikoliv západní) materialismus, marxistická dialektika a vědecký atheismus. Karel Marx sám prohlásil, že náboženství je opium lidu.

V 80. letech se mi nezdálo, že by čs. občané byli za svou víru jakkoliv pronásledováni. Ve státě fungovalo několik oficiálních církví, kostel se nacházel ve většině obcí a vše to platil materialistický a darwinovsko-evoluční stát ze svého rozpočtu. Především na vesnicích dodnes občané vzpomínají na své první svaté přijímání (doložené dobovými fotografiemi) či biřmování.

Po roce 1989 se situace začala vyvíjet nesprávným směrem. Černoprdelníkům narostla křídla a vytušili příležitost. Ačkoliv slavný kardinál Tomášek blahé paměti prohlásil, že si katolická církev nebude dělat na jakýkoliv majetek, za pár let bylo vše jinak. Najednou nám strašně chyběla smlouva z Vatikánem a proběhly též nezapomenutelné církevní restituce. V době, kdy se dešifruje DNA a ve státě, kde se k žádné víře nehlásí asi 70% obyvatel je stále šířeny nevědecké kreativistické teorie a za peníze koncesionářů naše TV vysílá mnoho pořadů s náboženskou tématikou. Přitom jakoby nestačila TV Noe.

Odluka církve od státu, alespoň ekonomická by měla proběhnout dle avízovaného plánu za 10- 15 let, ale při současném politickém systému a prostituci našich zištných politiků bych si dovolil pochybovat.

Návrat inkvizice dokazuje i trestní oznámení kardinála Duky, který se snaží soudně ochránit osobnost Ježíše Krista. Rozporuplné brněnské představení Naše násilí a vaše násilí, kde se údajně JK snaží znásilnit muslimku (která navíc tenkrát ani reálně neexistovala) má zajisté daleko do dobrého vkusu, nicméně dle současné ústavy je alespoň prozatím zaručena svoboda projevu, navíc mně osobně se líbí trefné heslo někdejších dadaistů: „Drážděte měšťáka“. Pokus o pranýřování kacíře však proběhl.

Mnohem závažnější jsou případy sexuálního zneužívání dětí duchovními. Je to prasárna podléhající trestnímu právu již ve své podstatě. Jak je možné, že v občanské společnosti, kde údajně platí zákony jsou tyto zločiny ponechány jaksi na posouzení nějakého biskupa, který nad nimi zpravidla přivře oko. Jak konají orgány činné v trestním řízení? Mají zaměstnanci církve imunitu? Když o těchto případech slyším, mám dojem, že žiji někdy v polovině 19. století.

Fajn. Do kostela zajdu někdy na půlnoční, kde si zazpívám ze dvě koledy. Mám rád folklór a jistou neagresivní formu náboženství za něj i považuji. Ale opravdu odsud – posud. Navíc nenávidím, když mi někdo káže vodu a…. Shodou okolností je dnes Mezinárodní den vody, Jdu to oslavit dobrým pivem!