Brasserie Lanterne

Tak jiz podruhe ve Strasburgu. Prvni navsteva nic moc, i kdyz minipivovar jsem nakonec nasel.

Nyni jsem si vytknul cil najit dalsi podobny podnik v centru mesta. Na vyzvedy jsem se vydal jiz dopoledne. Chvili trvalo, nez jsem se zorientoval v neprilis presne mapce. Po asi dvacetiminutove chuzi podel reky jsem se ocitl na Slavkovskem namesti [Austerlitz]. Co porad maji s tim nasim Slavkovem, rikal jsem si. Ale pak jsem se zamyslel nad francouzskymi ozbrojenymi konflikty behem druhe svetove valky, vzpomnel jsem si na Vietnam a Alzirsko a doslo mi, ze bitva u Slavkova byla snad posledni bitva, kterou francouzska armada presvedcive vyhrala. Ted kousek po rybarske ulici na Gutenbergovo namesti. Tam mne mapa trochu zmatla, ale nakonec jsem ulicku Lanterne intuitivne nasel. Hned jsem objevil i pivovar. Samozrejme zavreno. Na dverich napis „Ouvree 7/7 de 16 h“. A sakra! Takze si vzali dovolenou az do sedmeho cervence. Jaka smula. No snad priste. Davam se na ustup, ale na protejsi hospode vidim podobnou informaci. Ze by pohostinska zarizeni ve Strasburgu mela jednotnou dovolenou? Nastesti mi brzy mi doslo, ze 7/7 neznamena sedmy cervenec, ale informaci, ze dotycny podnik je otevren denne.

Tak jsem v 16.15 prisel do Lanterne podruhe. Lokal prozatim prazdny, za vycepem excesivne pokerovana mlada vycepni. Rozhodl jsem se procvicit svou francouzstinu a pivo si objednal v tomto romantickem jazyce. Santan vypadal pekne zavedene, v noci to asi bude radny hucak. Pivo Fender byla svetla, dle meho odhadu zhruba 13 a mohu rici, ze se dost povedlo. Horkost jen okrajova, jinak pivo telnate a lahodne. Chtel jsem se zeptat na nejake detaily, avsak na to ma jazykova vybavenost nestacila.

Druhe pivo Ambree [polotmave]bylo po Fenderu dosti zklamanim. Bylo trochu kysele a melo jakousi pachut. Avsak nedelal jsem ukvapene zavery a snazil si dilciho kyselacka vychutnat. Po mych zkusenostech se spontanne kvasenymi znackami jsem nakonec pripustil, ze se asi nebude jednat o zkazenou varku. Pivo nebylo uple chutne, ale bylo zajimave. Navic behem degustace prisli do lokalu dalsi dva hoste, kterym hospodska rekla, ze „polotmave je trochu sussi“. Takze urcite zazitek, ale chtelo to trochu zneutralizovat.

Vynechal jsem psemku a pustil se do piva cerneho. Klasicky stout hedvabne konzistence slusne tmaveho odstinu a lehce nasladle prichuti. Mozna chybel vetsi riz, ale mohlo to byt i tim, ze se jednalo pomalu o konec kegu.

Pri placeni jsem byl mile prekvapen. Netrefil jsem se pouze do „stastnych hodin“, ale primo do „stastneho uterka“, kdy po cely den vsechna mala piva stala dve euro. Mel jsem zrejme svuj stastny den. Vetsinou se trefim do zaviracky.

Tuto sezonu bych mel byt v Alsasku jeste asi trikrat. Tak priste uvidim, co tady jeste ochutnat.

Beer + Burgers

Po roce jsem opet navstivil restauraci v Antverpach, kde maji na cepu celych 30 piv.

Je to takovy vycep ve stylu prazskych Zlych Casu. Akorat v dobe me navstevy ponekud chybeli hoste.

Jedna markantni zmena od lonska. Podnik zacal varit vlastni pivo. I kdyz ne primo v prostorach hospody, ale nekde bokem. Gollem Blond je pri svych 6,5% alkoholu typicky belgickym ejlem. A mozna ma i neco navic.

Naproti tomu Zinnerbier z pivovaru Brasserie de la Senne mi moc nejede. Horkost v poradku, ale pripada mi trochu nakysly.

Pivovar Wilderen se v podniku presentuje silnym mokem Tripel Kanunnik. Ma plnych 8,2 % alkoholu a chutna presne podle tohoto urceni. Zadna zajimava chut.

O nece chutnejsi je produkt pivovarku Verzet – Moose Blues Dubbel. Presne v belgickem stylu v alkoholicke sile 7,5% je toto polotmave pivo pozivatelne a opet odkazuje na vlamske pivni styly.

V blizke hospode se dozaduji sklenky pro mne neznameho piva Hapkin. Zrovna doslo. I Ani v blizkem obchode, ktery provozuje jakysi Ind jej uz nemaji. Takze vezmu za vdek tretinkou Rodenbachu. Je to neco mezi belgickym ejlem a spontanne kvasenym kyselakem.

S belgickymi pivy nemusime vzdy souhlasit, ale je treba s nimi pocitat.