Polévka arménských sládků

Arménie není typická pivní země. Když jsem tam v roce 2003 cestoval, setkal jsem se pouze se 3 místními značkami. Kilikia, Kotayk a Gyumri.

Nejvíce mi chutnala nepasterovaná Kilikia, která se v obchodech prodávala v plastovém obalu připomínající ruční granát. Už tenkrát (a samozřejmě i dříve) byla napjatá situace v Náhorním Karabachu, tak měla možná Kilikia propagandistický účel.

Známější je samozřejmě arménské víno a pochopitelně arménský koňak.

Z jídel mne, samozřejmě vedle jehněčích a skopových specialit zaujala místní bílá polévka Spas. A zrovna dnes jsem se ji pokusil připravit. Je to česká verze a výsledek improvizace – nakonec ale myslím, že se mi docela povedla. Recept zní zhruba takto:

Na cca 6 porcí – množství použitých surovin podle citu.

Dvě malá balení bílých jogurtů

Jedna zakysaná smetana

cca dva litry vody

2- 3 hrsti sladovnického ječmene

kousek másla

půlka větší cibule

sůl

hladká mouka

bílý pepř

Bylinky (máta, koriandr, estragon, medvědí česnek)

Postup:

Ječmen namočíme přes noc do vody. Pak do hrnce nalijeme jogurt, zakysanou smetanu, vodu, změklý ječmen a později cibuli osmaženou do zlatova na másle. Zahustíme trochou mouky a za občasného míchání povaříme několik minut. Ochutíme solí a pepřem a na závěr přidáme bylinky.

V receptu je ještě vejce, ale to mi vždy dělá v polévce jen bordel. Podáváme s chlebem a pivem.

To se arménsky řekne Garidžur.

 

Hospodin je můj výčepní…

Dnes je Zlatá Neděle. Tak se možná hodí trochu piety.

Ani jsem pořádně neznal jeho pravé jméno, ale říkali jsme mu Mroš. Patřil k páteřním štamgastům klubu Hobit, kde se vaří pivo Qásek. Byl to hudebník, ale hlavně zvukař a technik, který provozoval nahrávací studio. Nejprve kdesi v Dolním Benešově, později v Přívoze a nakonec v budově Pivovarského domu.

Znali jsme se popravdě řečeno jen málo. Když jsme se náhodou v Hobitu potkali, pokecali jsme o hudbě, ale hlavně o pivu, neboť i Mroš byl jeho věrným milovníkem. Asi před 12 lety jsme plánovali nahrát nějaký soundtrack, ale k projektu nakonec nedošlo.

Zhruba před dvěma týdny jinak většinou zdravý Mroš začal cítit citelné bolesti v zádech. Řešil to osvědčenou konopnou mastí. Tentokrát však byla situace mnohem vážnější a o den později Mroš náhle zemřel. Podle svědků se jednalo o masivní srdeční infarkt.

Náhlý skon ve věku 52 let je tragédií avšak fenomén dnešní doby – manipulace společnosti a její strašení nešťastným virem dokázal opět řádně zamíchat kartami. Dle úmrtního listu pacient zřejmě zemřel na komplikace Covidu 19. Lékaři, kteří se nechají jakkoliv zkorumpovat a lžou ve jménu globálního gigapodvodu porušují tímto Hippokratovu přísahu a měli by vrátit diplom. Tento příběh náhodou z mé blízkosti však bohužel není nikterak ojedinělý.

Nostalgicky vzpomínám na slavné dny Hobitu. Nejprve na čepu Bernard, později výběr obohacen o Svijany a výrobky vznikajících blízkých i vzdálenějších minipivovarů. A od roku 2007 nová vlastní značka Qásek. Doby kulturních i recesistických akcí. Divadlo Zběsilá Pípa, 100 jarních piv, běh po místních minipivovarech, 1982, Babylónský večer Černočerná pekelná pivní liga, soutěž Znáte Rychlé Šípy? Tenkrát nás spojovaly společné zájmy a láska k pivu. Bohužel doba šla kupředu a ani tady nezvítězila pravda a láska nad zlem, nenávistí a hlavně pomluvami, nevraživostí a závistí. Hobitovská komunita je v troskách, Skákavý poník je zavřený a skončily i některé další projekty spojené s Pivovarským Domem. Navíc v našich řadách už kosí smrt. Kot, Mareš, Baron, Mroš.

Co bude dál?

Hospodin je můj výčepní

Nebudu mít nedostatku

Výčepem vede mne

K pípám tichým mne přivodí

Hrdlo é občerství

Kalich můj nalévá, až oplývá

Rád přebývám „U Hospodina“ na věčné časy….