Pivko Zlínský Švec jsem tady již párkrát chválil. A hodlám tak učinit opět. Celý příspěvek →

Zhruba před 7 lety jsem v římské přístavní čtvrti Civitavecchia objevil kouzlo italských minipivovarů. Vedle invenčnosti a dokonalé chuti vybraných značek jsem rovněž objevoval krásný design lahví.

Můj průvodce místním pivovarnictvím – prodavač v místní pivotéce a homebrewář Andrea mi vysvětlil, že hranice mezi oficiálním minipivovarem a domácím vařičem je v Itálii tak křehká, že nemá problém ve svém krámku prodávat vedle sebe piva z licencovaných podniků a z dílen domovarníků. Zejména, že design je v obou případech dokonalý. Sám si také prodával svůj jemný rauch La Torra.

Nejraději vzpomínám na sedmičku silného medového ležáku Almond 22, který se mi zdál jakoby byl uvařen v samotném ráji.

Pod touto asociací jsem si v Pivní mozaice koupil třetinku italského ležáku Lisa z minipivovaru Birra de Borgo. Láhev opět nápaditě vyvarovaná do kónického tvaru pivovarských nádob. Jednalo se o pivo nefiltrované dozrávané v láhvi. Vůně slušná, barva zakalená a chuť velmi příjemná. Bylo však evidentní, že co se týče ležáků, naši italští pivní bratři se stále učí. Pivko chutnalo zhruba tak, jako naše, dnes už téměř prehistorické minipivovarské výrobky. Chuť hodně do citrusu, kde převažoval grep. Tím pádem i nižší hořkost a absence té správné pilsnerovské hořčiny, kterou mám tak rád. Použitý chmel dodal sice slušné aróma, ale chyběly mi hořčejší a přímočařejší základy. Prostě pivečko a vychutnávání, které však časem začne nudit nebo pro svou zženštilost dokonce vadit.

Až pojedete kolem roku 2030zase konečně do Itálie, vyhýbejte se těmto značkám:

Moretti, Peroni, Forst, L´astro D¨azzuro a pod.

Vzdáleně to připomíná Čajkovského operu, ale jedná se o restauraci v ostravských Komenského sadech. Celý příspěvek →

S matematikou jsem skončil v 8. ročníku Základní školy. Celý příspěvek →

Pivo má mít svou správnou teplotu. Jinak je to u ležáků a jinak u ejlů. Celý příspěvek →

Greenhorn znamená anglicky zelenáč. Takto kupříkladu tituloval skalpovaný kovboj Sam Hawkins samotného Old Shatterhanda. U nás se tak příležitostně říkalo nižším důstojníkům z povolání. Ti vyšší byli Evergreeni.

Jelikož ještě stále úředně spadám do opavského okresu, někdy si zajedu služebně do okresního města. Nejvíce se mi tam líbí v Nové Sladovně.

Je to až s podivem, kolik druhů řemeslných piv tento svatostánek vyrábí. Vedle povedených ležáků se mu daří i vařit piva svrchně kvašená. Mnohá mají názvy evokující indiánskou kulturu.

Naposledy jsem ochutnal jejich světlý speciál Evergreen. Je to spodně kvašená 13° s obsahem alkoholu 5,5%. Hned při prvních doušcích jsem zjistil, že ono pivo bude nějak zvláštně chmelené. A měl jsem pravdu. Jsou do něj přidávány zelené šištičky Poloraného Červeňáku. Celkově je pivko chuťově vyvážené a svěží příchuť čerstvého chmele nikterak nevadí. Tím je vlastně Greenhorn i charakteristický. Přesto mi tento truňk připadal trochu dvojsložkový. Nemám nic proti aromatu našeho žateckého chmele, nicméně se mi zdálo, že z piva trochu vyčnívá. Možná bych byl uvítal větší komplexnost.

Avšak speciály jsou tady od toho, aby nechutnaly příliš ordinérně. Proto Greenhorna hodnotím kladně a rád si jej vychutnám i příště.

Příběhy detektivně nadané spisovatelky Jessiky Fletcher běží na ČT už několik let. Seriál byl natočen mezi lety 1984 a 1996, přesto se některé díly u nás vysílají už potřetí. Celý příspěvek →

To britské pivo se jmenuje Old Speckled Hen.

Poprvé jsem je snad pil v Southamptonu v roce 1997 a mám dojem, že koncem 90. let dokonce někde v USA. Imponovala mi jeho divokost a nespoutanost. Pamatuji, že mi dokonce připomínala nefiltr.

Uběhlo skoro 20 let a já jsem měl možnost chvíli tuto značku prodávat příležitostně v ostravské pivotéce. Tenkrát jsem ji však neochutnal.

Šance se naskytla však teď, kdy jsem si jednu láhev zakoupil v pivním obchodě na Nádražní ulici. Britský výrobek zevropštěl. Již tím, že je v současnosti prodáván v půllitrových lahvích, což je náš zlatý standard. Vzpomínám na britské, americké i jiné zámořské výrobky, které používaly pro nás docela exotické duté míry jako 341 ml,          355 ml,375 ml, 66 cl apod. Všechny ty fluid ounces, pints (UK a USA), bushely a barrely pocházejí stejně jako míle, yardy či palce ze země, která se po dekády bála desítkové soustavy jako rouškomil Covidu. Např. až do prosince 1970 se v  UK používala složitá měnová soustava, kdy jedna libra obsahovala 12 šilinků a jeden šiling 20 pencí.

A jak jsem vzápětí zjistil, dosti se poevropštila, či přesněji zglobalizovala i chuť Kropenaté slípky. Takový normální, středně hořký, celkem nevýrazný ejlík, který sice nevystraší, ale ani nijak nepotěší. Britské klasické pivo je fenomén, který je Evropskému (a možná i jinému) kontinentu stále celkem cizí. Očima (ledvinama) tuzemského pivaře podivný utrejch teplý bez řízu a pěny. Avšak pro člověka, který se do britských Ale, Mildů, Bitterů či Stoutů zapil příjemná a osvěžující pivní alternativa. Toto očekávání však pivo Old Speckled Hen nesplnilo. Naštěstí se dobře hodilo k plesnivé nivě s paprikou a cibulí, které jsem si ve své degustační fantazii vydával za pubovou pochutinu kdesi v Yorkshire.

Pivo Old Speckled Hen se vaří od roku 1979. První várka byla připravena k 50. výročí založení legendární automobilky MG. Dle pověsti některé vozy této značky po několika letech provozu jevily problémy s lakem a objevovaly se na nich skvrny. Nicméně ono pivo, které tenkrát pocházelo z pivovaru Morland (a které jsem ještě i já měl příležitost ochutnat) bylo skvělé. Nicméně již v roce 2000 koupila a následně uzavřela onu provozovnu společnost Greene King, která tímto získala ochrannou známku Kropenaté slípky a začala ji vařit ve svých prostorách. Dle mého názoru se jí to příliš nedaří. Dopadlo to zhruba stejně jako když Staropramen neúspěšně falšuje někdejší Bráník nebo Vratislav.

Věřím, že obyvatelstvo UK nevymře na vlastní mutaci mediálně protřelého viru a já ještě budu mít šanci to teplé britské pivo bez řízu a pěny znovu osobně ochutnat.

Nejprve jsem se seznámil se zázvorem jako se sypkým kořením. Až mnohem později jsem jej objevil v čerstvém stavu. Dnes jej konzumuji dokonce i v pivu.

Zázvorová piva jsou obecně chuťově značně zajímavá. Někdy je v nich zázvor naprosto jasný, jindy jeho příchuť pouze modifikuje charakter piva. Nejbrutálnější zázvorový speciál, který jsem kdy pil pocházel z pivovaru v Pacově.

Většinou se používají k dochucení příslušné esence, někdy si výrobce dá práci se strouháním čerstvé suroviny. Zázvoráky se asi nedají konzumovat dlouhodobě, ale jednou za čas sednou.

Chomoutovský minipivovar mne potěšil i příjemně překvapil již mnohokrát. K některým jeho ovocným či zeleninovým speciálům jsem občas přistupoval s jistou dávkou nedůvěry, ale nikdy jsem své volby nelitoval. Takto je to i s jeho Zimním zázvorovým ale. Polotmavá 13° je vkusným, trochu silnějším svrchňákem, který není zbytečně přechmelený a uspokojivě klouže do hrdla. Pravda, očekával jsem více intenzivnější zázvorové chuti, ale i tak mi ejlík celkem lahodil. Dotyčnou silici jsem trochu cítil v závěru a projevovala se jistou neagresivní peprností. Musím se však přiznat, že kdybych nevěděl o jaké pivo se jedná, asi bych si na zázvor nevsadil. Ale i tak se tento zimní speciál plnohodnotně zařadil do rodiny skvělých chomoutovských piv.

Ještě jednou bych chtěl některé horlivé začátečníky upozornit, aby se s opatrností vyhýbali nealkoholickému nápoji, který si zmatečně říká Ginger Ale. Ušetříte si mnoho zklamání.

V poslední době zimní počasí a hlavně probíhající Heydrichiáda omezují cestování za pivem. Nechce se mi jet někam dále, abych si tam koupil petku, kterou bych pak v mrazu demonstrativně popíjel venku.

Proto jsem již nějaký čas závislý povětšinou na nabídku místních pivostánků a na pár věrných pivovárků, které se snaží i přes své ekonomické těžkosti zmírnit nám pivařům tuhletu šílenou dobu.

Na prvním místě mohu zmínit Panský pivovar v Paskově, kam se fyzicky zdatný jedinec může vypravit i pěšky z Ostravy podél řeky Ostravice (cca 17 km). V nabídce je běžně jen 10°, 12° a tmavá 13°, ale všechny stojí za to. Hutné, poctivé a přitom osvěžující. Jsem zvědav, kdy Paskov přijde se svým prvým svrchním experimentem.

Dále je to podobně laděný pivovar ve Staré Bělé. Pro jejich tovary se občas, rovněž pěšky vypravím na Kolibu do Bělského lesa. Několik druhů petek je možno vychutnat na blízkých lavičkách (i když momentálně je na to dost chladno) , přičemž ochotný personál vám poskytne plastový kelímek.

K chuti přijde i svěží pivko od Trolla. Segal ze svého okénka běžně prodává jeho geniální světlou 11°, která se pije sama a občas nabídku zpestří i nějakým tím ejlíkem. Nedaleký Heřmanický pivovar rovněž své produkty prodává. Například v porubské Alkotéce.

Nedávno jsem si zakoupil dva kusy v Hobitu. Po letitých peripetiích, kdy kvalita tamních výrobků kolísala jsem byl tentokrát 100% spokojen. Extrahořká 11°naprosto splnila všechna má očekávání a velice mi chutnala i klasická 12°. Byla přesně taková, jak si představuji český ležák. Byla naštěstí pryč dlouhodobá příchuť podzemnice olejné i příležitostný diacetyl.

Samozřejmě bych mohl jmenovat další naše lokální podniky, včetně těch létajících. Važme si jejich píle a odhodlání v nelehkých časech. A v této souvislosti se snažme aktivně pomáhat. Nečekají se od nás žádná hrdinství ani velké oběti. Maximálně tak zvýšené jaterní testy…..