Občas dostane pivař chuť i na něco sladšího. Od toho jsou tu piva tmavá.

Naštěstí je pryč doba, kdy piva tmavá bývala sladká často až nepřístojně. Z marketingového hlediska bývaly tyto moky vhodnější pro ženy, ale pro normálního milovníka až nepitelné.

Dodnes vydržel černý Kozel, který za pár dekád své existence chuť příliš nezměnil. Celý příspěvek →

15.1. v 18.30 proběhne v Komorní scéně Aréna na Mostě M.Sýkory moje přednáška o pivu a hospodách po celém světě.

Videoprojekce

Q+A

Chmelový psík z Vítkovic stále vaří a mimo jiné zásobuje i „svou“ hospodu  Psí Kusy na Poštovní ulici.

Musím přiznat, že jako konzervativec spíše navštěvuji vedlejší „klasiku“ U Rady.

Neboť, jak moudře říkával jeden můj kolega: „Komu není do Rady – tomu není pomoci…“ Celý příspěvek →

Je pátého ledna odpoledne. Svátky pomalu končí, školní mládeži tímto dnem skončily jedny z četných prázdnin. Celý příspěvek →

Může se jednat o padesátikorunu (kovovou i papírovou) nebo o sebevědomou fenku (nebo psíka), která dobře hlídá v písni Rosa na kolejích. Celý příspěvek →

Včera jsem měl opět slinu. Avšak rozhodl jsem se dle svých momentálních dispozic věnovat svou plodnou žízeň odborným degustacím.

12° ležák Kuželka z Louky je standardní české pivo se slušnou hořkostí.

Myslím, že jeho název by mohl evokovat úhledně natočený půllitr na hladinku. Louka je dnes už známým pivovárkem, který občas potěší a výjimečně i zklame.

Tentokrát to bylo tak na dvojku.

Mnohem zajímavějším výrobkem je však pivo Kmet 13° ze Zlína – Malenovic.

Mám rád jejich běžné ležáky, zejména voňavou asertivní 11°.

Tentokrát se zlínští pivovarští vydali do historie a uvařili tzv. pivo „starodávné“.

Základem je speciální slad „Haná“, používán od roku 1840, který se vyznačuje lahodnou chlebnatostí a svěžestí. Historická je i odrůda chmele – Dubský Zeleňák, která se kdysi pěstovala údajně v okolí  České Lípy.

Pivo je uvařeno metodou opačné infuze a zakvašeno kvasnicemi jak jinak než rovněž historickými.

Jako ejlík zajímavé. Po Louce mi připadal Kmet nasládlý, ale měl v sobě něco netradičního, což vždy oceňuji.

Do Kurníkšopy si opět našel cestu polský minipivovar Pinta. Tentokrát s robustním speciálem v anglickém stylu se zjevnou anglosaskou vánoční tématikou. Jmenuje se Hello Chimney, což lze volně přeložit jako „Nazdar komíne!“

Jedná se o truňk značně tmavé barvy s úctyhodnými 18 % EPM. Je to vskutku „Zimní zahřívač“ (Winter Warmer) bohaté chuti, kde je vedle samotného piva cítit všechno včetně kandovaného ovoce a datlí. Proč ne?

Závěrem jsem neodolal a dal si na cestu ještě jednu malou uzenou Schlenkerlu, tentokrát „červenou“ (Rot) jedenáctku.

Degustačních zážitků dostatek a tak přišla chuť i na méně chuťově výrazné moky.

V domečku jsem to spláchl fčelínským 12°ležákem a žitnou 13°.

Přeji všem svým čtenářům i případným nečtenářům šťastný a Veselý Nový Rok.

Během letošních svátků došlo k výpadku kyberprostoru a nebylo možno se dostat na stránky Pivní Agentury. Spojení je stále pomalé, ale budu se snažit dělat vše, co mi technika dovolí.

Je to tak každé Vánoce. Celý příspěvek →

Jako hypochondr jsem prý poloviční lékař.

Tvrzení je to samozřejmě přehnané, avšak vím, že vedle infekčních chorob jsou nevyzpytatelné rovněž nemoci autoimunitní.

Je to, když se imunitní systém vzbouří proti něčemu, za většinu okolností úplně normálnímu. Mohou to být nejrůznější alergie, v horších případech doposud zcela neznámé příčiny devastace organismu(roztroušená skleróza, ALS a desítky dalších chorob).

Jedním z těchto autoimunitních poruch je i tzv. celiakie, což je zjednodušeně řečeno alergická reakce na lepek.

Lepek obsahují mimo jiné i běžné obiloviny, bez nichž si zdravý člověk nedokáže svůj jídelníček představit.

Zatímco si běžný jedinec dopřává normální pečivo, celiákní pacient si musí pořádně rozmyslet, jaký chléb, rohlík nebo housku pozře.

Onehdy jsem narazil na 11° speciál „Easy Aussie“ z pražského pivovárku Vik.

Název znamená něco jako „jednoduchý (nebo i bezproblémový) Australánek“. Zřejmě evokuje použití nějakého „down under“ chmele. Mne však především zaujalo, že se mělo jednat o „bezlepkovou ipu“.

Kdysi dávno jsem na Zámečku Zábřeh okusil bezlepkovou, pikantně nakyslou osmičku z pohanky. Už tenkrát (cca 2009) stál půllitr 50 Kč.

Párkrát jsem experimentoval i s jinými značkami. 100% bezlepkové „pivo“ byla i tibetská Tumba. Fermentované proso spařené horkou vodou. Nápoj chutná jako obilné svařené víno.

Aussie byl charakteristický aromatický ejl. Nic zvláštního chuťově a nakonec ani cenově. To je dobře, pomyslel jsem si, že si lepkaři mohou dopřát i trochu normální mok.

Ptal jsem se obsluhy na složení, ta bohužel nevěděla nic. Tak jsem si trochu zagooglil…

Překvapilo mne, že Easy Aussie obsahuje údajně ječný a pšeničný slad. Jak je to možné?

Pátral jsem chvíli po souvislostech. Našel jsem informaci, že např. půllitr PU obsahuje lepku pouze málo, a že je možno je bezpečně vypít, i když konzument trpí tímto zákeřným neduhem. No nevím. Příliš bych to neriskoval. Pátral jsem dál.

Dozvěděl jsem se, že lepek je možno rozštěpit. Další informace už přesahovaly kapacitu mého dosaženého chemického a biologického vzdělání.

Ale něco takového se muselo v procesu přípravy bezlepkového piva z Viku odehrát. Jinak by tak nemohli svůj výrobek beztrestně nazvat.

V Maďarsku mám jasno. Uvidím-li na etiketě nebo na pípě „Kölösös“(čti kölösöš) – proso,  hned je mi jasné, že se jedná o pivo pro celiakisty bezpečné.

A jak je to třeba se špenátem?

Ten neobsahuje lepek, čili jej může klidně jíst i námořník Pepek.

Je pondělí – je třeba nasát nějaké čerstvé vzorky. Celý příspěvek →