Malé za cenu velkého

Kdysi kolem roku 1988 v jistém bufetu brněnský herec Karlík točil hostům v rámci údajného boje proti alkoholismu malá piva za cenu velkých, zatímco skrytá kamera natáčela jejich reakce.

Jak už jsem párkrát zmínil,.cestuji-li někam z pražské Florence, zajdu si na pivo do protějšího Pivovarského klubu. Učinil jsem tak i tentokrát.

Světlé novobystřické bylo uvařeno s chlorellou. Obával jsem se cholery,.ale včas jsem se dozvěděl, že se jedná jen o nějaký druh mořské řasy. Pivko celkem zajímavé, ale.ona poutavá příchuť začne časem otravovat a mění se v nepřístojnou nasládost. Jedno stačí.

Rebel z HB není zrovna mou oblíbenou značkou, i když na druhé straně oceňuji, že se na našem trhu drží nějakých 150 let. Jeho součásný výroční speciál 13 je oproti běžnému rebelovi o poznání aromatičtějš, avšak chybí mu jistá poddajnost.

Na závěr jsme si objednal hutnou flekovskou 14, bohužel jsem zapomněl, ze kterého pivovaru. Ta mne plně uspokojila.a tak jsem ještě chvíli prodléval v lokále při čekání na hlavní chcaní.

Uvědomil jsme si jednu věc. S výjimkou břevnovského.Benedikta byla všechna točená piva nabízená pouze v 0,3 l verzi. Přitom ceny by odpovídaly spíše pivům velkým. Jako.by se po letech vrátil do hospody figurant Karlík.

Neptal jsem se obsluhy, proč to tak je. O vysvětlení bych měl spíše požádat vedení podniku. Je to další krůček k plánované, alespoň částečné prohibici.

Co poradit? Pivaři nejsou přímo odbojnou vrstvou obyvatelstva a bojují nejčastěji tzv. pasivní resistencí. Takže si, přátelé užívejme současné pivní konjunktury a chlastejme co hrdlo stačí, než nám dobrodějové starající se o naše zdraví v úzké spolupráci s muslimskou komunitou pivo úplně zruší. ,

Horní i dolní

Stejně jako v případě Českého Brodu a Úval, i Horní Počernice jsem doposud znal jen jako železniční stanice poblíž Prahy.

Nicméně jsem si vzpomněl, že na podzim roku 2014 jsem v oné městské části zapařil v jednom místním bytě u kamarádky jistého hlučínského opilce.

Dolnopočernický minipivovar jsem navštívil letos v únoru a docela se mi tam líbilo. Proto jsem uvítal telefonický.tip kolegy, že nová provozovna tohoto druhu se otevřela i v Počernicích Horních. Takže Horní i Dolní! To je jako za Rakouska!

Elasťákům zakazují chlastat, takže s pivní cykloturistikou bude trochu problém, nicméně máme ještě vlaky, autobusy a motoristy abstinenty.

Pivovar Počerňák se nalézá hned naproti místnímu nádraží, takže do jisté míry supluje roli čím dál vzácnější nádražky. Hospoda zřejmě funguje už dlouho, stále ji zdobí loga plzeňských klešťenců. Interiér útulný, připadal jsem si jako v normální české knajpě. Vkusné dekorace a čistota, leč ne sterilita. Na čepu hornopočernický ležák a ale.

Přišel jsem v době oběda, tak jsem i pojedl. Sympatické bylo,.že k obědu bylo zdarma podáváno malé pivo a ne jenom nějaká kofola.

Lager byl standardní a celkem vydařený. Celou dobu popíjení mne provázela chlebovitá příchuť, která se projevovala i v doznívání. Kdysi jsem to miloval a vyhledával, dnes jsem tímto už trochu přesycený, nicméně chlebovitost je stále lepší než doznívání po spálenině nebo PVC.

Ejlík byl celkem pitný, leč lehce přechmelený. To ipa v Úvalech mne oslovila o poznání více.

Zakrátko byl lokál plný a obsluha začala trochu váznout. K mému stolu si přísedli mladí zaměstnanci jakéhosi obskurního podniku, které jsem musel poučit o státním zřízení Malajsie. Ještě před tak deseti lety bych to zvládl i v malajštině.

Polední provoz slušný, rád bych onen šantán navštívil někdy večer. Jinak značná spokojenost.

Chtěl bych, aby pivovarnická konjunktura pokračovala a já se ještě dožil pivovarů na Bečvě Horní, Dolní i Prostřední.

 

Libertas Úvaly

Úvaly jsou obec blízko Prahy.

Nevěděl jsem, že v minulosti navštívil ono místo jakýsi slavný panovník, za 2. světové války vypuklo úvalskè povstání dříve než to pražské a během listopadové revoluce tam vznikly hned dvě buňky Občasného Fóra.

Obec protíná hlavní železniční trať Praha – Bohumín a díky silnému provozu vlaků je skoro nemožné dostat se z jednoho konce městyse na druhý. Občané se.šikují poblíž závor a statisticky jsou Úvaly místem s nejvyšší železniční nehodovostí v ČR.

Pivovar Libertas funguje jen pár týdnů. Postmodernistická budova má tvar masivního kvádru a připomíná mi pivovar Shipyard v americkém Portlandu (Maine). Chytl jsem zrovna otvíračku a byl jedním z prvých hostů. Ne však nadlouho. Pár minut po mém příchodu se do obkektu nahrnula jedenáctičlenná skupina žíznivých mladých mužů. Byla to nejspíš ohlášená akce, neboť se setkali s vedením podniku.

Na začátek jsem si dal ležák. Řemeslně dokonalý a hluboce hořký. Tipoval jsem kolem 40 IBU, avšak měl pouze 35. Stejně kvalitní byla i místní IPA. Pšenice přímo čítanková. Už ve vůni banán a trocha indulony.

Rozhlížel jsem se po rozlehlé místnosti. Vše bylo bylo vyvedeno v těch nejostřejších úhlech. Prostoru dominovala strohost a účelnost. Dokonce i pivní tácky byly tmavě modré bez jakéhokoliv loga či grafiky. Obsluha pouze u výčepního pultu.

Zaujal mne lokální jídelníček. Pivních chuťovek dostatek a za slušné ceny. Za zmínku stojí pět druhů rybích pokrmů (matjesy, pepřenky, sleďový salát apod.).

Vedle svých čtyř piv Libertas nabízí též výrobky jiných, povětšinou létajících provozoven. Trochu mi vadilo, že na čepu byl pouze jediný ležák.

Na můj vkus má úvalský minipivovar poměrně daleko do mých představ o ryze české hospodě. Nakonec jsem však našel původní značku, čilý ruch, slušné pivo i přátelský personál.

Takže jsem odjížděl spokojen.

Jel směrem na Český Brod….

…mají informaci policisté  kteří stíhají silničního piráta, který srazil cyklistu Mirka Dušína a.dokonce pustil výfuk, aby nebylo vidět číslo…

Přes Český Brod jsem snad 50 let jezdil po trase Praha – Bohumín, ale nikdy jsem tam nevystoupil, protože nebylo proč. Místní pivovar tam uzavřeli už v roce 1968.

Avšak roku 1994 areál pivovaru koupila společnost Noveta s plánem jednou v něm opět vařit pivo. Po dlouhých 25 letech se to podařilo.

Obnovu pivovarské tradice si představuji jako velkou událost a důvod k projevu vlastenectví místních obyvatel. Proto mne poněkud překvapilo, že jsem po cestě od nádraží do centra nespatřil žádnou reklamu ani upoutávku. Po ubytování jsem se dozvěděl, že Českobrodský Ležák čepují ve městě ve třech podnicích.

Nejblíž byla restaurace U Hrabětů. Pěkná klasická „trojka“. Objednal jsem si místní 12, ale servírka mi nabídla pouze PU a Radegast.Neuspěly ani mé argumenty, že ráno dotyčného piva kupovali několik beček.

Sportku a Kohouta otvírali až ve tři dopoledne, tak jsem odjel vlakem na průzkum pivního okolí.

Odpoledne byla Sportka otevřená a místní pivo tam naštěstí čepovali. Klasická 12, lehce zakalená a slušně hořká. Až při druhém půllitru jsem zaregistroval elementy jakési celkem původní chuti. Super. Pivo dobré. Ale co dál? V hospodě jsem byl mezi štamgasty nejspíš nejmladší. Všichni lopali Kozla, ti bohatší PU. Českobrodský Ležák byl o osm korun dražší než Kozel.

Jestliže firma NOVETA investovala spoustu financí a.času do obnovy provozu, měla by domyslet svou obchodní strategii. Rozšíření sortimentu, logo, propagace, reklama, sklenice, pivní tácky.

Semínko zasazeno. Je třeba je zalévat.

 

Zrození Trolla

Konečně jsem se dočkal. Celou dobu jsem dostával pouze neurčité informace, ale nakonec se to povedlo.

Do Skákavého poníka jsem se stavil na vydařeného Märzena od Žíznivého  Dromedára. Zdařilá oblíbená 14° přišla k chuti po vydatném asijském obědě. Trochu mne zarazilo aktuální datum. Tento styl bych očekával spíše na jaře, avšak dnešní technologie umožňují výrobu celoročně.

Jako pivovar měsíce října Aliance PIV byl určen podnik v Malešově. U Poníka jsem však jeho pivo již zmeškal. Přesto jsem se jen tak pro kontrolu stavil do vedlejšího klubu Hobit. Docela slušný výběr značky Qásek. A pak jsem objevil cizí logo. Graficky jednoduché, leč výmluvné. Troll. Druhý heřmanický minipivovar, který se již nějakou dobu rozjíždí. Pár várek již bylo uvařeno a následně vypito představenstvem podniku. Teď se výrobek konečně dostal mezi lidi. Ve FM U kocoura je údajně na čepu již třetí týden.

Jedná se o světlou 13°- čili druh, který mne docela zajímá. Nejprve jsem ji ochutnal v 80. roce z produkce Chodovaru, pak jsem našel tu ze Svijan, velice mne chutnala sv. 13° z Držovic. Jeden ze sládků – Brazilec Giovanni McDonnald mi přímo při degustaci podal vysvětlení. Třináctka je pouze mimořádně, byl nějaký problém se scezováním.Jinak je v plánu světlá 11°. Tak to vidí majoritní akcionář, který údajně i vlastní frýdecko-místecký šenk. Co s pivem pak? Do Hobitu asi ne, neboť ten má svoje extra hořké. Jedině snad zakrýt nějaký výpadek. Takže nabízet hospodám a hledat odběratele. Samozřejmě, že to bude i o ceně.

Giovanni by chtěl logicky sortiment rozšířit, ale zatím je to pouze v plánu. Na trollské 13° je vidět, že ji vařili zkušení sládci.Pivo chutné s vlastním osobitým rukopisem. Jen se mi chvílemi zdálo, že z něj trochu trčí alkohol. Ale možná, že jsem si to pouze vsugeroval. Chtělo by to hlubší seznámení.

Kdyby mi někdo před 30 lety řekl, že budou někdy v Ostravě Heřmanicích hned dva pivovary, asi bych ho označil za Julese Verna na třetí.

Francouzské lagery

Ač to nevypadá úplně lákavě, přesto jsem příslušnou degustaci absolvoval.

Rozhodl jsem se ochutnat nějaké běžné komerční ležáky z Alsaska. Cíleně jsem vynechal nejslavnější Kronenbourg 1664, neboť už před pár lety jsem si přísahal, že tohoto vodnatého kleštěnce již nikdy více nepozřu.

Šestiprocentní speciál Fischer je plněn do pohledných masivních láhvi o objemu 0,66 l s keramickým uzávěrem. Jen při pouhém pohledu dostane člověk na to pivo chuť. Avšak jak už to bývá, pouhé zdání klame. Fischer je i přes fakt, že dotyčný pivovar byl založen už v roce.1821 naprosto industriálním mokem. Protivně nasládlý a je cítit pryží nebp PVC. Fuj, to mi teda vůbec nechutná.

Naštěstí Pilsner Meteor z alsaskèho Hochfeldenu je úplně odlišná záležitost. Pivovar byl založen už v roce 1640 a dočetl jsem se, že onu pilsnerovskou tradici tam započal jakýsi sládek Louis Haag v roce.1927, kdy začal při výrobě kombinovat věhlasný chmel žatecký s lokální odrůdou Strisselpalt. Truňk je mravně hořký a připomíná některé podařené pilsnery německé.

Na závěr ještě sladkou tečku v podobě spontánně kvašeného pivka Lindemans. Jedná se o tzv. Faro,, což je čistokrevný lambic doslazovaný kandovaným cukrem.

Večer se vydařil a rád si jej kdykoliv zopakuji.

Tuplák na hladinku

V mém oblíbeném pivovárku Domhof ve Speyeru se toho dne točilo mnoho piv do tupláků, že jsem si připadal jako v Bavorsku.

Vlastně jako v Bavorsku, jak jsem si ho vysnil v dobách, když jsme ještě žádali o devizový příslib. Černé bavorské pivo v litrových  sklenicích. Pravdou ovšem je, že v drtivé většině bavorských hospod, které jsem navštívil byl povětšinou normou klasický půllitr.

Ovšem ve Speyeru mladý výčepní točil jeden tuplák za druhým, že ani pípu nevypínal. Takže všechny litráky byly na hladinku. Vedle u stolu si tupláky objednali i dva starší američtí turisté. Ale hoši! Jak to držíte? Takhle bude pro vás to pití namáhavé. Chvíli jsem uvažoval, že cizince.poučím, jak stylově po bavorsku opřít masivní sklenici o hřbet ruky. Chlapi však byli zabráni ve vášnivý hovor o pivu, že jsem nechtěl vyrušovat. Nedrželi tupláky za ucha, nýbrž při pití třímali sklenice v dlaních. Takhle vám to, chlapci brzy zteplá. Snažil jsem se zavolat číšníka, že bych si jedno velké rovněž objednal a pak prakticky demonstroval. Toho dne jsem však měl na vrchního smůlu. Ten můj byl lempl. Když bylo moje první pivo už natočené, nechal ho po pár minut kozit na výčepním pultu, zatímco se věnoval leštění skleniček. Pivo mi nakonec přinesla starší asiatka v německém kroji. Avšak zase půllitr.

Až při odchodu jsem si všiml, že na čepu byl i nějaký silný speciál. A mi nikdo nic neřekl. Už je pozdě, musím jit. Ohlédl jsem se a podíval na stůl, za kterým seděli Němci s tupláky. K mému překvapení někteří rovněž drželi litráky v dlaních.Třeba je to nějaký falcký styl.

No co. Příště tady budu ne sv. Martina. To budou tupláky.lítat!