Když jsem letmo uzřel v Segalově lednici několik pivních láhví, kterým na etiketě dominovalo písmeno „K“, zpočátku jsem tomu nevěnoval pozornost.

Může to být logo některé z Kamenic, Karviné nebo Kolína.

Pak jsem si však všiml, že na čepu se nachází jakési, mi doposud neznámé pivo.

Tak jsem ochutnal Pale Lager 12° z nového pivovaru Rolko. Přes odlišný název výrobce se pivo nazývalo „Kobzovo“.

Segal chvíli váhal a nemohl si vzpomenout na město původu. Nejprve ho napadly Bludovice. Tam však už však jednu chvíli malý hospodský pivovárek, který se nazýval „Dva kusy“ byl.

Nakonec mi prozradil, že se jedná o Bludov.

Toto městečko jsem ještě nikdy neměl šanci navštívit, přesto jsem jím mnohokrát projížděl na svých železničních cestách ze Zábřehu do Šumperka. Ze stejného místa (+ ještě z vedlejšího Postřelmova) pocházel též zchudlý a kriminalizovaný zeman Bohuš Lokna z Postřelmova a Bludova, který v nekonečných beskydských hvozdech položil už ve 2. polovině 18. století základy dnešního ostravického pivovarnictví.

Na světlý ležák se mi zdála jeho cena dosti drahá. Vedle solidního a zavedeného Trolla za 42 Kč (ve čtvrtky za 36 Kč) mi požadovaných 70 Kč připadalo moc. Takováto cenová ohodnocení mívají třeba zrovna U Segala piva svrchně kvašená a nejrůznější speciály. Nicméně bylo třeba ochutnat a otestovat.

Mok hořký, vydatný, ve kterém se místy prosazovala osobitá příchuť. Doznívání nedlouhé, leč přijatelné. Ještě jej tak trochu přichladit a natočit na hladinku. Jinak jsem byl spokojen.

Segal říkal, že se mu majitel nové provozovny jeví jako seriózní obchodní partner, který drží své slovo. Cena produktů je sice ve vyšší kategorii, ale to  vše už je záležitostí marketingu a odbytu. Pravda. Zhlížet se v příkladu pražských Sibeerií a Crazy Clownů a jejich brutální cenové politice může být pochopitelně kontraproduktivní, leč v našem, údajně tržním hospodářství máme svobodu v tvorbě cen a zrovna v oblasti pivovarnictví proklamovaný trh přece jen trochu funguje.

Možná je trochu odvaha založit si pivovar hned vedle zavedeného a oblíbeného Welzla ze Zábřehu, avšak, jak říká lidová moudrost: „Odvážnému štěstí přeje“.

Myslím, že Segalovi ještě nějaké to Kobzovo zbylo. Tak hurá na degustaci!

Když jsem v létě roku 1993 pozoroval v jednom švýcarském výčepu, kterak si hosté lijí do točeného piva džus, byl jsem značně konsternován.

Stejně tak mne děsili Poláci, kteří si „vylepšovali“ tenkrát takřka nepitelné polské pivo sladkým ovocným sirupem.

V Berlíně se do trpkého kyseláče Weiss také přidává červená či zelená šťáva.

Na tuto rozmařilou zhovadilost reagují mnohé pivovary, které vychází vstříc výrobou tzv. „Radleru“. Je to vlastně nízkoalkoholické pivo už při procesu vaření smíchané s ovocnou šťávou. Ta však povětšinou nepochází z čerstvého ovoce, nýbrž se jedná o různé koncentráty.

Dalším stupněm ovocného „piva“ jsou bezalkoholové birrely

Zejména ve vlámské (belgické) pivní kultuře se vyskytují tradičně ovocná piva, které už mají mezinárodní věhlas. Jedná se zejména o typy třešňové či višňové (Kriek) a malinové (Frambois).

Další ovocnou odnoží jsou z anglosaského pivního světa přicházející Cidery a Perry. Toto jsou však legálně zkvašené ovocné šťávy a já osobně je příliš za piva nepovažuji.

Někdy se však vkusný ovocňák vydaří.

Pamatuji na rýmařovskou malinu nebo štramberskou švestku.

Africké verze z banány či ananasem vůbec nemusím.

Nedávno jsem v hospodě ochutnal těšínského Barabu – ležák s pomerančovou příchutí. Bohužel pro mne odporně sladký dryják, který měl s pivem společnou snad jen jakousi pěnu.

Proti ovoci nic nemám, ale v pivu je nikterak nevítám.

Principem fungování našeho světa i celého vesmíru je vznik a zánik.

V případě onehdy ikonické hospody Hobit platí v současnosti to druhé. Celý příspěvek →

Beskydský pivovárek na Ostravici má skutečně velice široký sortiment výrobků. Vedle klasiky také dost experimentuje. Celý příspěvek →

Už je to tady! Na pivní mapě MS kraje přibyl další minipivovar. Celý příspěvek →

V Opavě jsem kdysi dávno bydlel. To tam býval na čepu většinou Opavský Zlatovar. Celý příspěvek →

Někdo sbírá umělecká díla. Některý s nimi dekoruje svoje okázalé obydlí, jiný v nich vidí vhodnou a vděčnou investici. Celý příspěvek →

Je pondělí, odpadla zkouška kapely s anglicko-norským názvem Empty Pipen, tak mám trochu času provést svou téměř pravidelnou degustace v Kurníkšopě.

Jakýpak máme na čepu ležáček? Troll? Skvělé. Ale toho se můžu kdykoliv napít u Celý příspěvek →

V neděli 17. 11. jsem si ráno zapnul TV. Celý příspěvek →

Někdy se mi zdá, že mi vsetínský pivovar Valášek začíná všednout. Je tady s námi již 22 let a jeho pivo už není nikterak vzácné.

Nicméně si stále udržuje svou kvalitu a občas něčím i překvapí.

Mám rád sympatickou Skotačivou Veverku, onehdy mne pobavil i Jalový Optimista s degustační informací jalovce. Uznávám i jeho stouty a portery a někdy si nechám asistovat k usnutí mocnou 17° Zbořenou Ovcí.

I tentokrát Valášek potěšil a to světlým 12° ležákem Mladý Sládek.

Jedná se o klasickou českou dvanáctku, která je však údajně chmelena čerstvými šištičkami hlávkového chmele. Zatím se mi nepodařilo zjistit o jakou odrůdu se jedná (nejspíš to bude někde od Žatce), ani zdali jsou jako základ použité normální granule a zelený chmelík slouží jen jako dochucovadlo.

V každém případě je Mladý Sládek velice zdařilým mokem.

Pivko krásně voní, ale je to právě to homogenní pivní aroma, ze kterého nevyčnívá nějaká ta alfa ze studeného chmelení, ani jiná kvazi artificiální složka.

Jak voní, tak i chutná. Nevyznačuje se přespřílišnou hořkostí, ale všechny jednotlivé ingredience, jejichž výběr je v naprostém souladu s bavorským Rheinsheitgebotem z roku 1516 spolu spolehlivě fungují.

Mile překvapí i lehoučké chlebově-chmelové doznívání, které v současnosti některým našim, jinak zdařilým ležákům začíná chybět.

Těší mne, že jsou na našem pivním trhu kvalitní stálice jako je Valášek.