Když jsem letmo uzřel v Segalově lednici několik pivních láhví, kterým na etiketě dominovalo písmeno „K“, zpočátku jsem tomu nevěnoval pozornost.
Může to být logo některé z Kamenic, Karviné nebo Kolína.
Pak jsem si však všiml, že na čepu se nachází jakési, mi doposud neznámé pivo.
Tak jsem ochutnal Pale Lager 12° z nového pivovaru Rolko. Přes odlišný název výrobce se pivo nazývalo „Kobzovo“.
Segal chvíli váhal a nemohl si vzpomenout na město původu. Nejprve ho napadly Bludovice. Tam však už však jednu chvíli malý hospodský pivovárek, který se nazýval „Dva kusy“ byl.
Nakonec mi prozradil, že se jedná o Bludov.
Toto městečko jsem ještě nikdy neměl šanci navštívit, přesto jsem jím mnohokrát projížděl na svých železničních cestách ze Zábřehu do Šumperka. Ze stejného místa (+ ještě z vedlejšího Postřelmova) pocházel též zchudlý a kriminalizovaný zeman Bohuš Lokna z Postřelmova a Bludova, který v nekonečných beskydských hvozdech položil už ve 2. polovině 18. století základy dnešního ostravického pivovarnictví.
Na světlý ležák se mi zdála jeho cena dosti drahá. Vedle solidního a zavedeného Trolla za 42 Kč (ve čtvrtky za 36 Kč) mi požadovaných 70 Kč připadalo moc. Takováto cenová ohodnocení mívají třeba zrovna U Segala piva svrchně kvašená a nejrůznější speciály. Nicméně bylo třeba ochutnat a otestovat.
Mok hořký, vydatný, ve kterém se místy prosazovala osobitá příchuť. Doznívání nedlouhé, leč přijatelné. Ještě jej tak trochu přichladit a natočit na hladinku. Jinak jsem byl spokojen.
Segal říkal, že se mu majitel nové provozovny jeví jako seriózní obchodní partner, který drží své slovo. Cena produktů je sice ve vyšší kategorii, ale to vše už je záležitostí marketingu a odbytu. Pravda. Zhlížet se v příkladu pražských Sibeerií a Crazy Clownů a jejich brutální cenové politice může být pochopitelně kontraproduktivní, leč v našem, údajně tržním hospodářství máme svobodu v tvorbě cen a zrovna v oblasti pivovarnictví proklamovaný trh přece jen trochu funguje.
Možná je trochu odvaha založit si pivovar hned vedle zavedeného a oblíbeného Welzla ze Zábřehu, avšak, jak říká lidová moudrost: „Odvážnému štěstí přeje“.
Myslím, že Segalovi ještě nějaké to Kobzovo zbylo. Tak hurá na degustaci!