Na druhé straně

Do Basileje jsem se tentokrát moc netěšil. Pivo drahé a žádný viditelný výběr.

Všude ten jejich Feldschloschen, občas Ziegel hof, z alternativních značek jen Ueli nebo Einsiedler. Basilejí však projíždí kuriózní tramvajová linka 8, která má konečnou stanici v sousedním Německu. Vydal jsem se po trase a po přechodu blízkého mostu jsem se ocitl v německém městečku Weil am Rhein.

Tam to bylo pivně i cenové úplně něco jiného. Došel jsem skoro až na konečnou a udělal běžný průzkum.Takže začnu klášterním Alpirsbacherem. Na tu značku jsem narazil už kdysi v 80. letech. Uvidíme jaký byl vývoj. Světlé poměrně slušné. Jedeme dále. Před protějším sport barem na předzahrádce sedí jakýsi nahnědlý host, který se na mne dívá celkem nevraživě. Tam nejdu. Pivo Ganter mají i jinde. Hirsce jsem uz kdysi pil v Bulharsku, ale silný lahváč malebnou etiketou mi moc nechutnal. Takže teď ji ochutnám v jakési kurdské špeluňce. Hirsch pils z třetinkové láhve j celkem chutný. V doznívání pustí chuťové buňky až do jakehosi přímočarého druhého plánu evokujícího staré hospodské vzpomínky. Šantán je ponurý, obsluha nehospodská a nevypočitatelná, ale atmosféra k pivu skvělá.

Lokál za rohem je podezřelý už proto, že otvírá v půl sedmé ráno. Čilý ruch je slyšet až ven. Přesto vstupuji. Tady ja ale exotů, včetně asi 70leté hostinské! Avšak malý Točený Ganter za 1.60 EUR chutná. Podobná zkušenost jako s Hirschem.

Před zpáteční cestou se ještě stavím do jednoho podniku. Bohužel je to turecká žrádelna. Ani lahvový Lasser není nic most.

Všímám si, že před mostem se zdržuje poměrně dlouhá fronta lidí s občankami a jakýmisi papíry. Že já si měl schovat účtenky z hospod. Co když mne teď nepustí zpátky?

Mijín frontu a nikdo po mne nestřílí. Tak se příjemně osvěžen vracím na loď.

Pivně přívětivý Linz

Linecký minipivovar Josef nic moc. Jinak se ale v Linci dá napít slušného piva.

Na den sv. Václava jsem zamířil do Stieglu. Z záhadných důvodů můj oblíbený trakt byl v sedm večer uzavřen, tak jsem se usadil ve vedlejším výčepu. Tam mají malé pivo za cenu velkého. To se vyplatí.

Pšeničňák standardní jako vždy. Uvažuji co dál. Normální světlé mi moc nejede, černé mají jen v láhvi. Takže ochutnám pilsner. Ten jsem ještě tady nepil. A je dobrý. Podstatně výraznější chuť než jejich běžný Hell. Ale 8 eur za dve malá piva je na Rakousko docela dost.

V hudebním klubu Sputnik hrají docela slušný bigbít a za výčepem je samotný majitel. Pokecám německy o nízké vodě (nieder Wasser) a dám si dva Hofstettnery. Tentokrát mi polotmavý Granit chutná víc.

Druhého dne na nádraží navštívím místní bufet. Točený Zipfer žádný zázrak, ale provozovna otvírá už v šest ráno a uvnitř se kouří. Tady se ještě svět nezbláznil. Vzhůru do Švýcarska!

Moje dalsi oktoberfestova absence

Tak ani letos mi to nevyslo. Zase jsem se nedostal do Mnichova nedostal.

Bohuzel, kvuli sve praci zmeskam skoro vsechny letni pivni festivaly a navic i par peknych akci v zari ci rijnu. Jesteze se dostanu v unoru do Budejovic.

Mnichovsky Oktoberfest neni o prehlidce alternativnich piv. Je to o prezentaci klasickych lezaku a hlavne o atmosfere. Kdyz tak o tom uvazuji, takovou akci clovek aby brzy pohledal. Oktoberfesty se v Mnichove poradaji uz od roku 1810 a ja jsem tam vzdycky chybel. Nijak mne nevzrusuje 7 milionu litru vypiteho piva ani 6 milionu navstevniku. Navic vsechny ty hlavni mnichovske pivovary jako Spaten, Paulaner, Lowenbrau ci Hackel-Pschor duverne znam. Avsak na druhe strane si myslim, ze stejne jako se kazdy muslim musi jednou v zivote vypravit na Hajj do Mekky, tak by mel cesky pivar navstivit tuto proslulou slavnost.

Vcera jsem si dal alespon Oktober Bier v mem oblibenem videnskem dunajskem pajzlu. Poznal jsem v nem spolehlive Gossera, ale celkem mi chutnal. Rakousko mam rad. Lidem tam nezakazuji v knajpach kourit a mladi tam mohou oficialne chlastat pivo jiz od 16 let. Premyslim, kdy se mi konecne podari na Oktoberfest dostat. Mozna,ze bych se letos mohl vypravit alespon do Mnichova Hradiste….