Do tzv. „Jugošky“ jsem v časech její existence nejezdil.

Jugoslávie byla v 70. a 80. letech považována za západ, ačkoliv v ní bylo socialistické zřízení.  Celý příspěvek →

Žízeň uspokojivě uhašena, tak co si dát malý souboj? Celý příspěvek →

Do včerejška by nikdo nemohl říct, že mi může být pivo ukradené. Avšak vše se mění a to většinou k horšímu. Celý příspěvek →

Po loňském úspěchu Pivních Pohádek jsme se souborem Zběsilá Pípa zavítali do Černotína i letos.

Tentokrát byla na programu naše nová zpěvohra Dobrodružství Pivní Kvasinky.

Obavy z nesnesitelného horka se nakonec naštěstí ukázaly jako liché. Vedro sice bylo, ale venkovní prostor pivovaru byl opatřen slunečníky, takže žádná výheň se nakonec nekonala.

Na čepu bylo několik druhů piv z Chorsu: Světlá, osvěžující 11°, která potěší v každém počasí, o stupínek mocnější 12°a pak ještě 12°polotmavá, která byla v průběhu kulturního večera nahrazena 12°černou.

Za gastronomickou zmínku ještě stojí chutné pečené makrely.

Představení proběhlo bez problémů, přestože se nekonala plánovaná oprašovačka. Všichni herci si své role uspokojivě pamatovali a bylo evidentní, že z poměrně čerstvého kusu se stává rutina.

Uvítali jsme i pozorné a vděčné publikum, které citlivě reagovalo na probíhající děj, ocenilo tematické vtipy i narážky a nakonec si s námi zapělo i hlavní píseň Dr. Sorensena o prospěšnosti uvědomělé konzumace piva.

Pivovárek Chors je už natrvalo zakreslen do našeho itineráře a věříme, že si tam zahrajeme i příští rok.

Dnes už i poučený laik má alespoň ponětí, co to znamená EPM. Celý příspěvek →

Asi před 20 lety jsem měl zajímavý sen.

Jel jsem ostravskou tramvají po Nádražní (předtím  Dimitrovově) třídě a vše venku vypadalo jako počátkem 70. let. Jednalo se o nějakou historickou jízdu.

Přes cestu naproti dolu Jindřich jsem opět uviděl už několik dekád neexistující parčík a staré, dnes už dávno zbourané domy.

A mezi nimi stála hospoda čtvrté cenové skupiny Severka.

Jako dítě jsem do knajp nelezl, ale Severku si dobře pamatuji. V tom snu mne napadlo: Kdybych teď vystoupil, mohl bych se tam zastavit na nějakou tu ostravskou 10° z roku 1970 za korunu sedmdesát. Pak jsem se bohužel probudil.

Když jsme se v listopadu 1971 s rodinou přestěhovali z Poděbradovy ulice do Mariánských Hor, ztratil jsem přehled o vývoji této lokality. Hodně se tam bouralo a následně stavělo. V 80. letech tam vznikly věžáky a nějaký podnik s tendenčním názvem Volha.

Se starými činžáky z přelomu 19. a 20. století šla k zemi i samotná Severka.

Restaurace shodného jména pak vznikla v novostavbě poblíž ostravské vozovny. Nijak jsem toto místo nenavštěvoval, pamatuji si jen, že jednou jsme tam seděli s otcem a pplk. Kolečkářem, který velel nedaleké Okresní Vojenské Správě a probírali možnosti, jak co nejrychleji legálně opustit Československou Lidovou Armádu, do jejíchž řad mne militantní instituce verbovala pomocí povolávacího rozkazu.

Povedlo se. Když nevyjebeš s vojnou, vyjebe vojna s tebou.

Dnes máme konečně vybájenou armádu profesionální, která je však podobně nefunkční jako ta nedobrovolná socialistická. Jen bude o poznání dražší.

V 90. letech se interiér Severky radikálně změnil a vznikla relativně drahá hospoda Nashvill. Tenkrát se opět do restauračních zařízení dostal kulečník, ale už ne ten český, nýbrž mezinárodní s dírami.  A nezůstalo u jednoho stolu. Rovněž se rozšířili šipky. Na čepu tam bývalo pár průmyslových piv včetně PU, občas tam hrála nějaká kvazi country kapela.

I tato éra skončila, zejména co se týče samotného názvu.

Dnes je z bývalé Severky restaurace Na Plynární. Pozitivním faktem je, že tam točí tři druhy piva z pivovárku Morava.

Desítka slušná, pěkně natočená a osvěžující. Trochu vadou na kráse je její cena 59 Kč za půllitr. Možno si dát i polotmavou 11°či nějaké pivko ochucené.

Je fajn, že tento rozlehlý šenk zůstal zachován veřejnosti. Má trochu americký štych, nicméně stále hájí národní hospodské zájmy.

Extra vlastencům a pamětníkům mohu ještě doporučit nedaleký výčep ALVI.

Tam všechno zůstalo retro jako v 80. letech i ceny jsou pro našince příznivější.

Je sobota krátce před šestou hodinou odpolední a já jsem se ocitl poblíž divadla Antonína Dvořáka. Celý příspěvek →

Když jsem někdy v druhé polovině 70. let zaregistroval zvýšený výskyt zavíracích špendlíků  ( germánsky „zicherhajcky) na veřejnosti a to občas i zapíchnutých do různých částí těl osob vyznávající kult „punk“, pochopil jsem, že přichází nová kulturně-společenská éra.

Pankáči pomalu vytlačovali z undergroundu zarostlé bigbíťáky, stárnoucí hipíky hlásající mír a lásku měli na háku a svým zjevem ještě mnohem více  provokovali měšťáckou veřejnost i tehdejší Veřejnou Bezpečnost.

Osobně mne nikterak neoslovovala obhroublá, vulgární a ve srovnání s tvorbou kapel jako Genesis či ELP harmonicky velice chudá hudba. Nicméně se nakonec nejednalo o žádný kulturní převrat a punk dnes koexistuje na současné scéně po boku s jinými globálními vlivy.

Punk není mrtev, ale rovněž v dnešní společnosti nikterak nevládne.

Jaké tedy může být „punkové“ pivo?

Má provokovat? A když tak čím? Myslím, že provokace obecného vkusu a zdravého rozumu kontinuálně na naší pivní scéně probíhá už několik let. Součástí klasického nápoje se stávají moučníky, bonbóny, polévky a další zvrhlosti, které s původním posláním punku nemají vůbec nic společného.

Takže by to měl být drsný a mocný nápoj, který by v sobě nezapřel pravé pivo. Ten správný truňk, který zpevní stylová číra a povzbudí k těm správným pohybovým kreacím na punkových koncertech.

Vzpomínám, že kdysi jsem v pivotéce prodával Punk Ipu ze skotského pivovaru Brewdog. Byla alkoholicky silná a docela hořká.

Punk Ipa z malšické Obory je však úplně jiná. 16% EPM je slušná síla, která se ovšem projevuje, podobně jako u klasických spodňáků, zvýšenou nasládlostí. Ta však v kombinaci s chmelovou složkou nevadí. Stejně tak naopak nasládlá příchuť trochu eliminuje právě charakteristickou ipáckou přechmelenost.

Za mne docela povedený kousek.

Navíc mi při degustaci dorazila poměrně stará, avšak výrazná  asociace. Punk Ipa z Obory mi připomenula někdejší 16° z Nové Paky, která se jmenovala Valdštejn a točili ji v Praze v restauraci v Korunní.

Takto se stává punk nejen součástí alternativní kultury, ale i pivovarské scény.

Nedávno v Kurník šopě zavedli užitečnou novinku. Začali točit pivo i do 1,5 dcl skleniček. Celý příspěvek →

V poslední době se mi zdá, jakoby naši pivovarníci soutěžili o to, kdo uvaří nejpodivnější a nejpřeplácanější pivo v naší zemi. Celý příspěvek →