Do minipivovaru v Dolním Sklenově, který dnes nese název „Štamgastský“ dojíždím poměrně často už od začátku roku 2004. S údivem si uvědomuji, že to bude brzy již 21 let. Celý příspěvek →

Týden pryč a já jsem ještě nic nového neochutnal (kromě zázvoru z Opavy). To je třeba napravit!

Pokročilý večer v Kurníkšopě. Na čepu vedle sebe hned dva ležáky. Baraba z Těšína a Mordýř z Dolních Ředic (Dolní Ředice). Toho jsem kdysi prodával v pivotéce.

Dám si naráz dvě malé, z každého pivovaru jedno. Piva jsou řemeslně dokonalá, ale nijak mne nemohou nadchnout. Mordýř se mi zdá o něco hořčejší.

Sebou si beru dva lahváče.

Polské Grodziskie je super. Tak nějak si představuji speciál s kořeny v historii. Pěkně nakyslé, ale pouze přírodně. Odhaluje svoji nezaměnitelnou chuť. A nepotřebuje mít v sobě rozvařené štrůdly nebo gumové medvídky.

Další vzorek je rovněž velmi zajímavý. Brewers Coke od hlučínského Avara. Robustní 17° tmavé barvy je vyrobena s přídavkem pomerančové kůry, koriandru a skořice. Kupodivu žádná z ingrediencí neruší a mok jen klouže do krku a dobře se po něm usíná.

Je načase zase někam vyrazit.

Začátkem února mám prázdniny, tak uvidíme….

Nechce se mi ani věřit, že o loňských Vánocích to bylo už 14 let, co jsem poprvé navštívil vesnici Rohov blízko hranic s Polskem, kde v restauraci U Komárků zaváděli novou pivní značku. Celý příspěvek →

Po dvou letech jsem opět podnikl cestu do pivního Brna. Celý příspěvek →

Zdá se mi, že každý rok trávím tyto svátky civilněji. Celý příspěvek →

„Přát si něco je pošetilé“, říká jedna z moudrostí praktického buddhismu, „neboť jestli se nesplní to, co si přeješ, trpíš…“

Ano. Ale je stejně pěkné se na něco těšit.

Navíc budou Vánoce. Ty já nijak extra neslavím, ale přece jen v sobě mám od dětství zakódované jakési radostné očekávání.

Někdo se snaží akcentovat spíše duchovní rozměr těchto svátků (Ježíšek, Maria, Betlém atd.), jiný zase podlehne zhoubné komerci, vysilujícím, nic neřešícím „předvánočním úklidům“ a nákupům s rizikem tzv. „nevhodných dárků“.

Já si Vánoce užívám tak normálně.

Ve středu jsem v Heřmanicích odučil poslední letošní hodinu klavíru a rozhodl jsem se tento zážitek vhodně spláchnout v Besedě. Mohl jsem si objednat světlou 11° nebo 12° Ty bych obdržel v krátkém čase a ještě bych při troše rychlosti v pití stihl autobus linky 49 s odjezdem v 18. 00.

Avšak podnik nabízel po čase i pivo černé. Rovněž 11° , ale odlišná barva. Pro tmavá piva mívám slabost. Jednou za čas…

Abych nepřekážel u výčepu, zaplatil jsem a na chvíli jsem zasedl k dlouhému stolu blízko pípy. Že nedostanu své objednané pivko hned mi bylo jasné poměrně brzy. Na place se totiž nalézal obsluhující tandem, který mne před časem zdržel čepováním malého piva kopřivového, takže jsem přišel asi o 10 minut později do výuky. Z mého zorného úhlu byl kohoutek z černým trochu v zákrytu, přesto jsem však mohl sledovat, jak laxní výčepní natočí do kryglu trochu pěny a pak se věnuje jiné práci.

Druhá pracovní síla v onom rozvláčném procesu také vůbec nepomohla.

Bylo mi jasné, že pojedu až spojem v 18.20. No co? Stejně nikam nespěchám. Budou přece Vánoce.

Můj roztočený a zaplacený půllitr je stále ve fázi nedostatečnosti. Normálně bych asi personál již nějak upomenul, ale máme přece ty svátky.

K mému stolu doráží jakási rozjívená rodinka se třemi poměrně malými dětmi. Prý tam mají rezervaci. Ničeho jsem si nevšiml. Žádné Reservé. Na stole jsou sice nějaké ubrusy s nápisem Happy Birthday, ale copak já musím umět anglicky? Zlaté časy, kdy se v hospodách normálně kouřilo.

Nechci kazit rodince oslavu a tak se přesunuji k vedlejšímu prázdnému stolu. Tam za mnou po dalších 5 minutách doráží i očekávané černé pivo. Prý „to“ hodně pění. Nechávám bez komentáře. Budou Vánoce….

Heřmanické tmavé nakonec nebylo tak špatné. Ale to čekání…

No nic. Zastavím se ještě v Kurníkšopě. Co mají dnes na čepu? Hm. Rychtáře vynechám a tu benešovskou Vídeň jsem měl posledně.

Ale hle! Opět pivo z Polska. Sedmička Grodziskie. A v té současné verzi se jmenuje Piwo Musujace. Je ochuceno rozmarýnem a citronem. To by do klasického piva patřit nemělo, ale v Grodziskiem bych to snesl.

Přivoním a zdá se mi, že cítím jemný odér rozmarýnu. Byl to však jen autosugestivní klam. Musujace nepochází z Polska, nýbrž je vaří náš Zíchovec. Mok je skrz naskrz nasáklý aromatickým chmelem, takže nejenže mi nechutná jako můj oblíbený polský speciál, ale navíc bych v něm při této verzi ani neodhalil nízkoalkoholický nápoj. Prostě něco mezi Summer Ale a anonymní ipou.

Ještěže je na čepu brněnský Black Flek, který mne naštěstí přivede na příjemnější sváteční myšlenky.

Na závěr bych chtěl ještě doplnit úvodní buddhistickou moudrost.

„….rovněž nepřát si něco je stejně pošetilé. Neboť když se stane něco, co si nepřeješ, trpíš…“

V těch buddhistech aby se čert vyznal!

Proti samotné Vídni vůbec nic nemám. Občas polknu i nějaký ten vídeňský ležák, který může však být odkudkoliv. Celý příspěvek →

Mrkev jako zdravá zelenina se příliš k pivu nehodí. To spíše tak na salát, nastrouhanou nebo místo nosu.

Určitě existují i nějaká vysoce intelektuální piva jako třeba mrkvové gose nebo karotenová APA, jejichž cenová hladina se může díky vysoké pořizovací ceny oné zeleniny pohybovat i kolem 99 Kč za půllitr.

Já jsem si však jeden pokrm z mrkve inspirován indickou kuchyní vymyslel sám.

MRKVOVÉ ŘÍZEČKY  MAHASISWA

Suroviny:

Několik nastrouhaných mrkví

1-2 vejce bez skořápek

Strouhanka

Tandoori

Kardamom

Koriandr

Kurkuma

Špetka Chilli

Sůl

Postup:

Do nastrouhané mrkve  přidáme koření a osolíme.

Následně vymodelujeme placičky či koule libovolného tvaru, obalíme ve strouhance a zprudka opečeme.

Podáváme s pivem

Selamat makan!

Selamat minum!

Je to už více než 10 let, co jsem objevil v jedné restauraci Sametovou 17° z tehdy čerstvého Beskydského pivovárku na Ostravici. Celý příspěvek →

Když jsem letmo uzřel v Segalově lednici několik pivních láhví, kterým na etiketě dominovalo písmeno „K“, zpočátku jsem tomu nevěnoval pozornost.

Může to být logo některé z Kamenic, Karviné nebo Kolína.

Pak jsem si však všiml, že na čepu se nachází jakési, mi doposud neznámé pivo.

Tak jsem ochutnal Pale Lager 12° z nového pivovaru Rolko. Přes odlišný název výrobce se pivo nazývalo „Kobzovo“.

Segal chvíli váhal a nemohl si vzpomenout na město původu. Nejprve ho napadly Bludovice. Tam však už však jednu chvíli malý hospodský pivovárek, který se nazýval „Dva kusy“ byl.

Nakonec mi prozradil, že se jedná o Bludov.

Toto městečko jsem ještě nikdy neměl šanci navštívit, přesto jsem jím mnohokrát projížděl na svých železničních cestách ze Zábřehu do Šumperka. Ze stejného místa (+ ještě z vedlejšího Postřelmova) pocházel též zchudlý a kriminalizovaný zeman Bohuš Lokna z Postřelmova a Bludova, který v nekonečných beskydských hvozdech položil už ve 2. polovině 18. století základy dnešního ostravického pivovarnictví.

Na světlý ležák se mi zdála jeho cena dosti drahá. Vedle solidního a zavedeného Trolla za 42 Kč (ve čtvrtky za 36 Kč) mi požadovaných 70 Kč připadalo moc. Takováto cenová ohodnocení mívají třeba zrovna U Segala piva svrchně kvašená a nejrůznější speciály. Nicméně bylo třeba ochutnat a otestovat.

Mok hořký, vydatný, ve kterém se místy prosazovala osobitá příchuť. Doznívání nedlouhé, leč přijatelné. Ještě jej tak trochu přichladit a natočit na hladinku. Jinak jsem byl spokojen.

Segal říkal, že se mu majitel nové provozovny jeví jako seriózní obchodní partner, který drží své slovo. Cena produktů je sice ve vyšší kategorii, ale to  vše už je záležitostí marketingu a odbytu. Pravda. Zhlížet se v příkladu pražských Sibeerií a Crazy Clownů a jejich brutální cenové politice může být pochopitelně kontraproduktivní, leč v našem, údajně tržním hospodářství máme svobodu v tvorbě cen a zrovna v oblasti pivovarnictví proklamovaný trh přece jen trochu funguje.

Možná je trochu odvaha založit si pivovar hned vedle zavedeného a oblíbeného Welzla ze Zábřehu, avšak, jak říká lidová moudrost: „Odvážnému štěstí přeje“.

Myslím, že Segalovi ještě nějaké to Kobzovo zbylo. Tak hurá na degustaci!