Do Basileje jsem se tentokrát moc netěšil. Pivo drahé a žádný viditelný výběr.
Všude ten jejich Feldschloschen, občas Ziegel hof, z alternativních značek jen Ueli nebo Einsiedler. Basilejí však projíždí kuriózní tramvajová linka 8, která má konečnou stanici v sousedním Německu. Vydal jsem se po trase a po přechodu blízkého mostu jsem se ocitl v německém městečku Weil am Rhein.
Tam to bylo pivně i cenové úplně něco jiného. Došel jsem skoro až na konečnou a udělal běžný průzkum.Takže začnu klášterním Alpirsbacherem. Na tu značku jsem narazil už kdysi v 80. letech. Uvidíme jaký byl vývoj. Světlé poměrně slušné. Jedeme dále. Před protějším sport barem na předzahrádce sedí jakýsi nahnědlý host, který se na mne dívá celkem nevraživě. Tam nejdu. Pivo Ganter mají i jinde. Hirsce jsem uz kdysi pil v Bulharsku, ale silný lahváč malebnou etiketou mi moc nechutnal. Takže teď ji ochutnám v jakési kurdské špeluňce. Hirsch pils z třetinkové láhve j celkem chutný. V doznívání pustí chuťové buňky až do jakehosi přímočarého druhého plánu evokujícího staré hospodské vzpomínky. Šantán je ponurý, obsluha nehospodská a nevypočitatelná, ale atmosféra k pivu skvělá.
Lokál za rohem je podezřelý už proto, že otvírá v půl sedmé ráno. Čilý ruch je slyšet až ven. Přesto vstupuji. Tady ja ale exotů, včetně asi 70leté hostinské! Avšak malý Točený Ganter za 1.60 EUR chutná. Podobná zkušenost jako s Hirschem.
Před zpáteční cestou se ještě stavím do jednoho podniku. Bohužel je to turecká žrádelna. Ani lahvový Lasser není nic most.
Všímám si, že před mostem se zdržuje poměrně dlouhá fronta lidí s občankami a jakýmisi papíry. Že já si měl schovat účtenky z hospod. Co když mne teď nepustí zpátky?
Mijín frontu a nikdo po mne nestřílí. Tak se příjemně osvěžen vracím na loď.