Středním proudem se kdysi poněkud hanlivě označovala nezajímavá a podbízející se populární hudba. Je však možno toto aplikovat i na pivo. Celý příspěvek →

Tentokrát jsme dorazili do kopřivnického Polivaru už na začátku provozní doby.

Hospůdka pěkná, zpočátku (v 11 hodin) prázdná se pomalu počala plnit. Asi 15 minut po nás dorazili tři žízniví důchodci v pokročilém věku. Pak se objevila rodinka s dětmi.

Světlý ležák standard. Slušné pití o jejímž minipivovarském původu nelze pochybovat. Polotmavá 11° jemná a lehce karamelová.

Na pivním lístku mne však zaujalo třetí pivo. Vikštejn ovesný.

Trochu jsem zaváhal ve svých geografické orientaci. Vikštejn je přece z Vítkova! Jak se ocitl tady? Nemyslel jsem si, že se jedná o shodný název. To bylo tedy opravdu překvapení, které potvrdila i dotázaná servírka.

Oves nepiji v pivu každý den, tak jsem si Vikštejna vychutnal. Chuť zajímavá, zakulacená, očekával jsem možná trochu vyšší hořkost. Zejména když jsem si vzpomněl na můj oblíbený pivovárek Titanic v Miami, kde jsem si s potěšením každé dva týdny vychutnával tmavý stoutík s ovesnými vločkami.(Oatmeal Stout).

Jinak jsem si asi po roce zopakoval cestu Štramberkem. Nejslavnější místní hospoda Palárna vypadala zavřeně, po cestě jsem odhalil několik dalších zrušených výčepů.

Někdejší štramberský pivovar už své pivo nevyrábí, ale „štramberská 12°“ od Baraby je vskutku lahodná. Obsahuje řadu zajímavých nevtíravých chutí a vyloženě zlepšuje náladu.

Následný košt litovelské 11° už tak skvěle nedopadl. Pivko standardní, ale zdálo se mi po Barabovi poněkud prázdně hořké.

Pak jsme vyšlapali pár schodů (asi 200) a v chatě Dr. Hrstky pod Trúbou jsme ochutnali polotmavou sedlnickou 12° Olbrew. Oceňuji výběr značek v onom historickém městě.

Nejlepší nakonec. Hluboce hořký ležák Zenke ze Ženklavy. Skvělá práce, ale já přece jen bych dal přednost tomu Barabovi.

Na závěr jsme si ještě v Příboře skočili do Čápa. Nádherná hospůdka s cihlovými klenbami a spoustou starých cedulí s logy českých a slovenských pivovarů.

Desítka z Pivojemu pitelná, leč po štramberských značkách trochu řidší.

Vydařený pivní den jsem uzavřel beskydskou 11°.

Lašsko je oknem hospody tak krásné…

Je to už přes 40 let, ale někdy mi název „Vsacan“ rozsvítí asociaci v minulosti ne příliš vydařeného piva z Valašska.

V tehdejším Severomoravském kraji byly z tehdejších osmi fungujících pivovarů olomoucký a vsetínský ty nejslabší.

Zatímco legendární „teplá olomoucká 10° “ bývala synonymem nepitelnosti nebo při troše fantazie jediným dostupným utrejchem v kárném táboře pro vzpurné a nepřevychovatelné pivaře (o nic lepší nebyl ani Zlatý klas 11° či 12° Olomoucký Ležák),  nedobré pivo ze Vsetína se nalézalo pouze v omezeném regionu, takže o jeho nedostatečné kvalitě mnoho lidí, příkladem z Ostravy nevědělo.

Počátkem 21. století byl Vsacan uzavřen, avšak krátce nato vznikl na kraji města nový pivovar Valášek.

Byl jsem vlastně jedním z prvých jeho hostů a mohu bez problémů konstatovat, že většina mých opakovaných setkání se současným vsetínským pivem bývá úspěšná.

Klasický Valášek mne uklidní svou trochu zkrocenou hořkostí a vyrovnaností všech svých složek. Před léty jsem ocenil i klasický půllitrový lahváč s historickou etiketou „Vsacan“, avšak s kvalitním a osvěžujícím obsahem.

Chutnaly mi stouty. portery i nejrůznější svrchňáky, mezi nimiž vyniká Skotačivá Veverka.

Tento lehký 11° ejlík mne vždy potěší svou noblesou i kosmopolitní chutí. Občas se mi zdají chutě různých várek trochu odlišné, ale nikdy mne Veverka nezklame.

Nejsem přítel piv s ovocnými přísadami, proto borůvkové pivo z Valáška ignoruji.

Zbytečně silná se mi zdá i 17° Zbořená Ovca, i když někdy neodolám a dám si ji na závěr pivařského večera.

Včera jsem měl možnost ochutnat 11°IPL Ledové Ostří. Myslím, že i tento speciálek nese typický rukopis Vsacanu, co se týká nevtíravé příchuti a příjemné pitnosti. Trochu hořčejší, než bývá zvykem, ale celkově super.

Nedá se nic dělat! Na naší robustní pivní scéně mezi tisíci roztodivnými výrobky je pro mne Valášek „pivo na jistotu“.

Moje oblíbená polévka z červené řepy u nás poněkud změnila název. Dnes se v restauracích nepodává boršč ruský, nýbrž ukrajinský. Celý příspěvek →

Onehdy došlo v Kurník Šopě k soutoči dvou 11° ležáků. Celý příspěvek →

Návštěva urologické ambulance nepatří k těm nejpříjemnějším zážitkům. Proto jsem si jako kompenzaci vybral svého urologa až ve vzdáleném Uherském Hradišti. Celý příspěvek →

Ve městě a okolí Lipníku nad Bečvou působí hned tři pivovary. Celý příspěvek →

Je to pár týdnů, co jsem navštívil pivní Banskou Bystricu. Celý příspěvek →

Už jsem delší dobu nepil nic od Avara. Celý příspěvek →

Uběhlo skoro 1 a půl roku a Špinarka se hraje opět v Hradci Králové. Celý příspěvek →