Opice v belgickém stylu

Belgie jsem si letos užil celkem dost. Nicméně tuzemské pivko v belgickém hávu potěší.

Název krnovského speciálu je Cherry Belgian Barrel Aged Ale. Mám rád barrigová vína a samozřejmě nepohrdnu ani chmelovým mokem, který dozrává v dřevěných sudech po.archivním vínu či po nějakém destilátu. Belgická 16 Opice zrála v barelu po whisky Gold Cock a dozrávala v lahvích.

Nějak jsem zpočátku nezaregistroval přesný název, proto mne kyselkavá chuť trochu zaskočila. Krnovské Cherry Ale však není regulérním kyselákem. Opravdu spíše připomíná tradiční ovocná piva vlámská, respektive valonská. Shodou okolností jsem před pár dny okusil višňové pivo ze Staré Bělé. To bylo celkem sladké a mimo jiné jsem tam cítil i skořici. Opičí truňk se mi jevil o poznání sofistikovanější. Višňovitost jsem vnímal jen okrajově, spíše jsem se soustředil na barrigové kvality. Belgian Cherry byl vyroben z kombinace ječného a pšeničného sladu. Všechny jeho složky, včetně inzerované višňové šťávy se mi zdály v balanci. Dokonce bych byl schopen rouhavě prohlásit, že mne tato značka oslovila více než třeba klasický Timmermans. Přestože má toto pivo EPM 16, je velice pitelné a sedmička je rázem prázdná. Mok určitě vhodný na sváteční stůl.

Bravo Opico!

Nová trička B CH Š

Tak konečně jsou nová trička Bratrstva Chmelové Šišky hotova. Vypadají tak, jak jsem je zde prezentoval před pár měsíci. Jen logo Bratrstva vpředu je v celé velikosti, což je době. Byl prozatím vyroben jen omezený počet na objednávku. V případě zájmu kontaktujte tyto stránky.

Veselí Filištíni

Filištíni byli historický národ, který nebyl zrovna přátelský vůči Židům. Podle Foglara se tak jmenoval jistý chlapecký klub organizovaný pod hlavičkou Mladého Hlasatele (Veselí Filištíni).

Ve městě Chrudim se tak nazývá mistni minipivovar. Asi před rokem jsem zaslechl drb, že zrovna pivovar Filištín je v jisté směru rekordmanem, neboť prý fungoval pouhý jeden den.

Byla to nejspíš sprostá pomluva. Z telefonického rozhovoru s panem majitelem jsem se dozvěděl, že Filištín normálně jede, ale jeho hospůdka je povětšinou veřejnosti otevřená pouze ve ctvrtek, pátek a sobotu.

V pátek odpoledne se v pivnici na pivo slézali hosté jako přísloveční švábi, během večera však počet konzumentů dosáhl uspokojivé úrovně, takže jsem si po celkem dlouhé době připadal jako v normální české knajpě.

Světlá 11 osvěžující, kvalitní rovněž 12, která se i navzdory své celkem jasné barvě nazývala All Blacks. Ochutnal jsem rovněž pivo s novozélandským chmelem, truňk v belgickém stylu i vánoční speciál. Mohu konstatovat, že skoro vše mi chutnalo.

U Filištína jsem se také snad poprvé v životě setkal s nefalšovaným členem Pražské Kavárny – voličem Pirátské strany. Vysvětlil mi, proč Babiš musí rezignovat, že se u nás nechystá žádný masový nábor běženců, genderová hrůzovláda je třeba pro obecné blaho a že u nás všichni žijeme v mladé, leč nadějné demokracii. Jak říká bible: Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské……

Z Chrudimi jsem odjížděl poučen a osvícen. Bilancuji-li svou několikadenní pivní služební cestu, musím říct, že jsem nalezl pár opravdu kvalitních značek. Opočno, Hořice, Lomnice, Chrudim. Kvalitní mok, pěkné šenky. Jen těch hostů by se mělo scházet více. V prázdné hospodě bývá smutno.

Zastavení v Mezilesicích

Takto se nazývala osada poblíž Chrudimi od dob první písemné zmínky z roku 1229. Dnes se obec jmenuje Medlešice.

Nejspíš jedinou atrakcí oné vesnice je funkční historický pivovar. Tento objekt býval po celá staletí součástí velkého statku, který poměrně často měnil majitele a proto není jednoduché mapovat přesně jeho historii. Je však jisté, že byl vybudován v roce 1696 a v současnosti obnovil svůj provoz roku 2001.

Zhruba v oné době se mým kolegům podařilo setkání s přímým potomkem bývalých majitelů, který se vyučil sládkem ještě za první republiky. Měl tenkrát již hodně přes 80 let a jeho bratr tenkrát úspěšně vařil pivo kdesi v Patagonii.

Nechce se ani věřit, že tento pivovárek vyrábí dalších skoro 20 let. Hospůdka otvírá denně ve 14 hodin. Žádný luxus jako Mžany nebo Stěžery. Avšak rovněž naprosto odlišná cenová politika. Půllitr poctivého nefiltru dostanete za neuvěřitelných 20 kč! Takže to jde, kdysi se chce. Ale ono se většinou nechce a je jednodušší prodat pivo za 50. Totiž dokud to jde.

Medlešické pivo je klasickou ukázkou poctivého minipivovarského kvasničáku. Nepříliš hořké, leč vesměs výživné. Tmavý ležák tohoto dne bohužel na čepu nebyl.

Byla to příjemná zastávka na cestě do Chrudimi, kde následující dne má hradecká pivní mise skončí.

Bahno

Bahno může být léčivé nebo naopak morální. Někdy se tak rovněž přezdívá pivu.

Pardubické nádraží bylo v 70. letech proslulé svou moderností. V jeho areálu se nalézalo mimo jiné i kino.

Pivovárek Bahno přímo na pardubickém nádraží funguje asi dva nebo tři roky. Loni v zimě jsem se tam v jeden čtvrtek kolem 16 hodin stavoval. Bylo však beznadějně zavřeno. Na zamčených dveřích jsem ani nedohledal žádnou informaci o provozní době. Marné byly i mé pokusy dovolat se na telefonní číslo, které jsem našel na stránkách pividky.cz. Takže další záhadný pivovar „Na mýtince“ ?

Minulý týden jsem však měl štěstí. Kolem 11 hod. jsem stanul přímo v interiéru minipivovaru Bahno. Prostory pro mne nebyly vůbec neznámé. Přesně v těchto místech se po celá desetiletí nacházel nádražní bufet. Snad naposledy, nejspíš krátce před jeho uzavřením jsme tam v pozdních večerních hodinách popíjeli s jakýmsi mladým delikventem, který zrovna odjížděl někam do vězení. Na čepu byl tenkrát medově sladký Pernštejn.

Interiér někdejšího bufetu se skoro nezměnil. Kuchyně a výdej jídel jsou nejspíš navždy zrušeny, zachoval se pouze výčep. Na čepu byly inzerovány čtyři druhy bahenských piv. Pilsner bohužel došel a narážet se bude až odpoledne. Tak si jej dám alespoň v lahvi. Celkem zakalený, nepříliš hořký. Takový minipivovarský standard.

Podobně na mne působil i místní ejlík. Tmavá IPA byla rovněž řemeslně dokonalá, ničím mimořádným však nepřekvapila.

Nádražní pivovar je velice dobrým počinem. Mimo jiné atraktivizuje železniční dopravu. A to v době, kdy dochází k plošnému úpadku nádražích restaurací. Navštivte Bahno! Zpříjemní vám cestování.

Mikulášská nadílka v Jičíně

Je 5.12. a já procházím podvečerním Jičínem.

Vedle Mikulášů a.čertů,.které lze tohoto dne na ulicích očekávat jje krásné historické město plné fluid Rumcajse, Manky, Cipíska i fiktivního lesa Řáholce.

Kdysi jsem tady někde popíjeli novopackou 10,  ale už bych tu hospůdku asi nenašel.

Můj plán je jasný. Ochutnat pivo z Lomnice nad Popelkou a z minipivovaru Čtyři lípy z nedaleké Libáně. Takže nejprve do místní Tankovny. Otevírají v 15 hodin, teď je půl páté a jediní dva hosté u pultu vychovávají plechovkovou plzeň. Dobrou chuť! Jinak je to tankovna Staropramenu, o čemž svědčí četné tématické dekorace. Dvanáctka z Lomnice je velice chutná. Jak.tp.mám rád, na nic si nehraje. Přirozeně hořká s pěkným průběžným ocáskem. Hned dám zrovna dvě. Navic pivovárek používá zřejmě historické logo z padesátých let, kdy byla provozovna zrušena.

Suterénní  hospoda U kata otvírá až v 18 hodin, zato v sobotu a neděli zavírá až v sedm ráno. Tady však už tak spokojen nejsem. Jsem prvym hostem a unylý výčepní je očividně naštvaný, že musí obsluhovat. Libáňská 12 má dosti matnou barvu a.výrazně nasládlou příchuť. V doznívání jasné stopy mláta. Tak podobně kdysi chutnala Polička, ale tady mi to příliš nelahodí.

Ochutnáno, plán splněn. Zítra má služební cesta.končí v Chrudimi.

 

 

Další rekonstruovaný pivovar

Mám rád, když se do prostor starých zrušených pivovarů opět vrátí vyroba.

Počet podobných provozoven potěšitelně roste. Před více než 10 lety se rozjel Rožnov, sleduji vývoj situace v Kostelci nad Černými lesy, kde prozatím funguje minipivovar, ale v blízké budoucnosti by se měl údajně rozjet ostrý provoz.

Pivovar v Hořících v Podkrkonoší vznikl v roce 1885. Na svou dobu byl pohledný a velice moderní. V rámci optimalizace výroby jej komunisté uzavřeli bez náhrady v roce 1968.

Od roku 2013 probíhala rekonstrukce a již o pár let později se na naší pivní mapě etabloval hořický pivovárek Jungberg.

Jak bývá dobrým zvykem, v centru města je hledání této lokální značky celkem marné. Jako obvykle bodují nadnárodní koncerny, případně pár profláknutých značek regionálních. Kupodivu jsem jungbergské lahváče v atraktivních flaškách nahodou objevil v malém obchůdku s nápoji.

Pivovar, který leží asi 500 metrů od náměstí vypadá velice hezky. Rekonstrukce je znát, avšak objekt není nikterak načančaný a uchovává si kus své zjevné autentičnosti. Vedle samotného pivovaru v komplexu budov sídlí ještě pár jiných firem a hlavně jeden bar a jedna restaurace.

Trochu mne zklamalo, že pivovarská hospůdka nabízí rovněž Krušovice, avšak 4 druhy hoříckého na čepu mne naprosto usmířily. Desítka velice zdařilá. Mám rád pivka, která mi připomínají mládí. Výčepní světlé v českém stylu je prostě nedostižné.

Kupodivu dvanáctka byla opět méně chuťově výrazná. Člověk by očekával potuplovanou chuť desítky a hle! Nakonec je všechno jinak. Zajímalo mne i jak si pivovar vede se svrchním kvašení, ale byl čas opět odejít na autobus.

Hořice mi udělaly radost.

 

Lindr

Jmenuje se tak firma, která vyrábí výčepní zařízení, ale také pivovarská restaurace v Mžanech.

Kde leží Mžany? To ví věru málokdo. Nevěděl to dokonce ani šofér autobusu, který měl zastávku s názvem Mžany, Dub rozc. ve svém itineráři.

V nevlídný prosincový den jsem ocitl na výpadovce mezi HK a Jičínem. Vpravo depresivní hospodářská budova, vlevo místní komunikace vedoucí do obce Dub. Hned v zahradě u druhého stavení parkoval masivní šestimetrový Dodge Combi ze 60. let. Zvonil jsem, abych se zeptal na cestu do Mžan, ale nikdo se neukázal. Jako obvykle, když potřebuji nějakou informaci, byla vesnice liduprázdná. Nakonec jsem cestu našel a úspěšně dorazil k Lindrovi.

Opět jsem se podivil, v jaké díře byl poměrně luxusní podnik postaven. Asi tam byly levné pozemky.

Stejně jako ve Stěžerech, zrovna probíhal čas oběda. Kuřecí roláda byla spíše žemle než samotné maso, polévka.celkem chutná, avšak byla účtovaná zvlášť za 35 Kč. Jídelní lístek nabízel spoustu specialit, ovšem za celkem mastné ceny.

Desítka Lhoťák byla správně hořká a hodila se na začátek konzumace. Dvanáctka Mžaňák je pivo profesionálně uvařené bez zjevných senzorických chyb. Ale opět stejně jako ve Stěžerech mi u ní chyběl výraznější rukopis.

Nejlépe mi vyšla speciální vánoční světlá 14. Chutnala jako svébytný silný Märzen.

Na čepu byla ještě šípková desítka, tu jsem však vynechal a zakoupil si petku Dubáku, což je údajně vídeňský ležák, který zraje s dubovou kůrou. Tak uvidíme.

Na zpáteční cestě jsem opět zabloudil. Uvítal bych už zase nějaký pivovárek vedle autobusové zastávky.

Z hradce do Opočna

Ze Stěžer autobusem zpátky do HK. Tam mám asi 90 minut čas.

Co dělat v Hradci? Je to velké město a toho času zas tak moc není. Mohl bych jít do Klenotu, ale tam jsem byl loni.

V Hradci existuje ještě pivovar Kubík. Kdysi jsem jeho pivo prodával v pivotéce. Co tak znovu je ochutnat? Točí je v pivnici U kohouta. Mám trochu problém dotyčnou provozovnu najít málem to chci vzdát. Nakonec mám štěstí.

Avšak i štěstí je relativní pojem. 10,5 pivo Kohout je nedobré. Nemá žádnou chuť. Jako by bylo vařeno z destilované vody. Neutrální tekutina bez chuti a zápachu. Něco podobného jsem pil asi před 12  lety v německém pohraničí pod jménem Zittauer.

Rychle do Opočna, ať si spravím chuť!

V Opočně jsem nikdy předtím nebyl. Pěkné náměstí, ale výběr piv celkem žalostný. Z alternativnějších značek pouze Primátor a Nová Paka.

V Road baru mají na čepu místní pivo Opočenský Baron. A to rozhodně stojí za to. Přirozeně hořký mok, nevtíravě voňavý s krásnou dochutí. Nemohl jsem si vzpomenout, ke kterému pivu bych jej přirovnal. Došlo mi to až následující den. Takto podobně chutnal ještě v polovině 80. let Třeboňský Regent. Jako bych se v chuťových asociacích vrátil do léta 1981, kdy jsem točené třeboňskè pil v Jindřichově Hradci.

Pivečko skvělé, ale není jednoduché je nalézt. Stále stejná bolest. Sračky čepují všude, ale kvalitní truňk je obtížné najít dokonce i v místě jeho původu.

Kdy se to konečně změní?