Zastavení v Bechyni

Do malebného jihočeského městečka vede naše nejstarší elektrifikovaná trať z roku 1903.

Bechyně bývala známá i svým keramickým průmyslem. Dnes je patrně vedle některých kulturních památek její největší atrakcí místní pivovar Keras.

Pivovárek se nachází v poklidné části města na Písecké ulici. Otevřeno má denně od 15 hodin. Již od první minuty mého pobytu jsem s jistotou věděl, že jsem tam správně. Vkusně a střídmě zrekonstruované historické prostory přímo vybízely k návštěvě. Vše úhledné, čisté, funkční a nenačanané. Na třech předpisově označených pípách tři druhy místního piva Keras. Desítka je fantastická. Hořká, příjemně voňavá a nádherně chlebově doznívá. Krásně zapadá do poetické jihočeské krajiny.

Stejně osobitá je i 12. Ta by se dala popíjet několik dní. Navíc příjemnější prostředí si snad ani nedovedu představit. Obsluhují muž a žena v důchodovém věku a prokazatelně ze staré školy. Piva na hladinku, vzorně chlazená a řízná. Většinu jídelníčku tvoří pivní chuťovky do 80 korun. Avšak nejlepším elementem je, že v lokále nehraje rádio ani jiný zdroj nevyžádané hudební či verbální kulisy.

Černá 12 je spíše tmavá a má prokazatelně rukopis místního sládka.

Musím konstatovat, že jíž dlouho jsem nenavštívil podnik na takové urovni jako je bechyňský Keras.

Volare….

O létání zpívá jedna stará italská píseň. U nás se tak jmenuje jedno vzdálené jihočeské město.

Cesta z Ostravy je t nekonečná. V oné oblasti onehdy privatizovali železnici, takže i shánění informací o cestování ke o něco náročnější.

Hotel Bobík ve Volarech se zřejmě nejmenuje podle místního psa , ale po blízkém šumavském kopci. Uvnitř vaří minipivovar Gabretus. Vkusné logo, označené pípy, v poloprázdném lokále nemá servírka příliš mnoho práce. Zajímavá je topinka s.pikantní pohankovou směsí. Za 60 Kč krmě vydatná a též zdravá. Světlá 11 pitná, ale ma v sobě jakousi nesourodou džusovitost. Cítím dosti intenzivně i kvasnice a možná i trochu diacetyl. V černé 13 je už zato nepřístojná příchuť bohužel evidentní a v degustaci mi dosti vadí.

Nejpodařenějším volarským kusem je tak pivo konopné, kde mámivá vůně konopí supluje v pivu i ostatní nezbytné složky.Mok trochu netradiční, leč chutný. Mimochodem v hotelu Bobík fungují i konopné lázně.

Volary jako město nic moc. Mám dojem, že vecer vycházejí ven jenom příslušníci romské většiny.

Ráno odjíždím do ČB.