Pražská Lajka

Původní Lajka byla sovětská. V pražské Bubenči založili minipivovar na počest této pozoruhodné fenky, která byla obětována na oltář vesmírných závodů během Studené války.

Studená válka trvá dodnes. Jen se v.současnosti naše země nachází tentokrát na te správné straně. V souvislosti s Lajkou a dobýváním vesmíru můžeme ještě vzpomenout Jurie Gagarina nebo našeho nedoceněného astronauta Vladimíra Remka. Ti však prozatím u nás žádný minipivovar nemají.

Kavárna a pivovar Lajka se nalézá v tiché ulici poblíž Stromovky v blízkosti Akademie výtvarných umění. Tomu odpovídá i nenuceně strohý a lehce bohémský interiér. Spíše bych si v tomto prostředí představoval impresionistu Toulouse Lautreca usrkavajícího absint než poctivého pivaře na průzkumné misi. Nicméně na čepu hned pět místních značek.

Začínám klasicky spodně kvašenou  11. Po ránu takový bezelstný vyprošťováček přijde k chuti. Pivko slušné, přístojně řízné, kde se sice chmelem příliš nešetřilo, avšak nebyla překročena magická hranice dobrého vkusu.

Rozhodl jsem se ještě ochutnat 16 stupňový nakuřovaný stout. A dobře jsem udělal. Jako bych se zázrakem ocitl v mém zamilovaném Bamberku. Hutný truňk s převládající uzeností. Paráda. Opět se mi vybavil názor, že Rauchy je možno buďto nenávidět nebo milovat.

Zeleninová polévka s krutony byla velice chutná, ovšem cena 65 Kč se mi zdála dosti nadsazená.

Kdyby lokál nepůsobil tak akademicky, určitě bych se do něj ještě vrátil. Ale možná, že je to jen otázka zvyku.

A teď mi můžeme začít dávat lajky…..

 

Na Žďár ? Nažďár!

Úryvek ze starého vtipu, který je dneska v zájmu politické korektnosti zakázaný, neboť si dělá legraci z bezzubých lidí.

V roce 1981 jsem získal informaci, že ve Žďáru nad Sázavou čepují pivo Rychtář, které jsem osobně poznal až o 4 roky později.

O toto město jsem začal mít zájem až poté, co jsem se dozvěděl, ze tam konečně otevřeli nový pivovárek. Podle int. stránek to vypadalo, že minipivovar Revolta zásobuje přinejmenším polovinu hospod ve městě. Avšak nejspíš tomu tak není. V Pubu na Nádražní ulici místní pivo netočili. Jen PU a Kozla. O kus dále mne celkem mile překvapila přítomnost Chotěboře. Avšak byl jsem ve službě. Nejdřív povinnost – potom zábava.

Café Revolta se nalézá hned vedle stejnojmenného pivovaru. Již podle názvů podnik vypadá spíše jako kavárnička nebo bar, avšak čtyři pípové kohouty u pultu nepřipouštějí žádné pochybnosti.

Začínám světlou 11. Pivo ne úplně hořké, avšak velmi přátelské. Podobnou zkušenost získávám i u 12 s názvem Dacan. Nejvíce mne však potěšil revoltovský Ale 12. Chutný, dostatečně nahořklý s otevřenou chutí a středním dozníváním. Takovýto mok by šel popíjet celé odpoledne. K zakousnutí trhané vepřové v sádle a na place příjemná a efektivní obsluha.

Jediným rušivým elementem byl známý servírky, který v lokále plánoval, jak zavraždí svou nezdárnou choť, zasype ji vápnem a zakope na zahradě.

Věřme, že to byly pouze hospodské řeči.

Paralelní Telč

V Telči a jeho okolí jsem strávil pár týdnů v letech 1977 a 1978. O několik roků později jsem toto město navštívil už jako dychtivý pivař.

Tenkrát tam točili Jihlavu, Regenta a také pivo ze Studené. Poslední svou inspekci jsem uskutečnil na jaře 1988.

Dnes jsou v Telči hned dva minipivovary. Dost pádný důvod k opětovné návštěvě. Mám celkem dobrou paměť na místa, proto mne poněkud překvapilo, že mi místní nádraží skoro nic neříkalo. Železnice snad zůstala od 70. let na stejném místě, avšak autobusy přijížděly určitě jinam.

Celé město mi připadalo cizí, i když je krásné a zřejmě i upravenější než kdysi. Ulice, budovy i zákoutí jsem poznával jen stěží. Tam je stará hospoda Na zámecké, kde točívali jihlavskou 10. Dnes se podnik jmenuje Švejk čepují tam PU. Zámek je uzavřen. Snad do příští sezóny. Z toho asi UNESCO radost mít nebude. Po Telči se nejčastěji pohybují asijští turisté, ale i těch je málo. Perla Vysočiny mi připadá mrtvá. A kde jsou ty schody, které vedly z náměstí dolů? A kde je ta hučáková hospoda, kde točili Studenou a TV měli permanentně naladěnou n Vídeň. Jako bych se teď ocitl v jakési paralelní Telči.

Pivovar Panský dvůr je ve městě novinkou. Desítka skvělá, jen na můj vkus trochu sladká. Chuťově výrazná je i 12. Nejvíc mne však překvapivě oslovila IPA. Nepřevoněná, jemná a sametová. K degustaci mi hrála mazlivá hudba z rozhlasové stanice brazilského jazzu.

Pivovar Trojan je již v Telči zabydlenější. Spodně kvašená piva jsou pěkně hořká a na nic si nehrají. Ejl bohužel Chmelový parfém. Myslím, že u Trojana jsou nebezpečné WC o dvě patra výše po strmém schodišti.

Je sedm večer a město ještě více chcíplo. Všechny hospody jsou prázdné. Mám smíšené pocity. Pivo dobré, ale smutno. Zdá se mi, že jsem se ocitl v paralelní Telči.

Další české belgické pokusy

Během dvou dnů jsem měl možnost ochutnat dva české pokusy o belgické Ale.

 

V Kurníkšopěospodě jsem si dal pivo s názvem světoznámého detektiva Hercule |Poirot.  Vyrobeno v Selském Pivovárku v Kroměříží. Oproti ležáku z Beerokracie, který jsem pil těsně předtím byl Poirot mokem naprosto odlišného charakteru. Nižší hořkost, lehká mazlavost a svérázná vůně. Celkem pitelné pivko, jen těch 11,5 EPM se mi na belgii zdálo poměrně málo.

Další kus jsem otestoval následujícího dne v Pivotechně. Tentokát to byl Strong Belgian Ale z Frýdlantu. V tomto případě jsem si už připadal jako v antverpské knajpě. Truňk měl poctivých 20° EPM a 8,2% alkoholu. Dle mého očekávání byl typicky belgicky nasládlý – pouhých 20 IBU. K výrobě byla použita pomerančová kůra, hřebíček a koriandr, což dodávalo ejlíku celkem příjemnou citrusovou vůni, z níž snad nejvýraznější byla mandarinka. Doznívání krátké, homogenní. Jako bych usrkával obohacený originál Kaastel nebo Piraat. Už díky své výživnosti i hutné chuti se jedná o nápoj dezertní, vhodný na konec pivního večera, případně ke drobné degustaci.

Belgická piva mám rád, avšak je třeba je občas proložit nějakým jadrným pilsnerem.

Czyste Zloto

Po čase jsem se zase setkal s polským pivem.

Do sýrárny na Nádražní ulici chodím rád. Líbí se mi výběr zahraničních sýrů i naprosto profesionální přístup majitele Lukáše. Ceny jsou celkem vysoké, ale jednou za čas na nějaký ten luxusní sýr konzument našetří.

Mimo mléčné výrobky obchod nabízí i chutné uzeniny a v neposlední řadě i luxusní pivo. Alespoň podle ceny. Z nabízených polských minipivovarských speciálů jsem si vybral půllitrový pils Czyste Zloto z pivovaru Sady. Když jsem se dozvěděl cenu – plných 109 Kč za navíc nevratnou láhev, bojoval jsem s pokušením pivo vrátit. Nakonec jsem je však zaplatil a hned večer ochutnal. Celý příspěvek