Mám rád světlé 13° a vždy mne potěší, když na nějakou narazím. Celý příspěvek →

Svatováclavský pivní festival v Ostravě Zábřehu patří k mým oblíbeným akcím.

Někdy se však zdá ten letošní skoro stejný jako ten loňský. Celý příspěvek →

Čím podivnější, tím lepší. Tzv. „kyseláče“ nabízí nepřebernou řadu možností, jak se co nejvíce vzdálit původní podobě piva definované např. bavorským Zákonem nejvyšší čistoty z roku 1516.

Bizarně upravit se dá i původně „normální“ pivo. U těch kyselých však alternativy rostou téměř geometrickou řadou.

Sotva jsme se na našem pivním trhu vyrovnali s původními nakyslými styly z Belgie, případně z Holandska typu Lambic, Gueze, Faro či Oud, agresivně atakovaly příslušnou scénu rozličné Soury.

A vzápětí se roztrhl pytel i s pivy typu Berlinen Weisse či Gose.

Kyselák sám o sobě mi nevadí. Avšak paradoxně bývá často záměrem charakteristickou a pro mne i celkem nezbytnou trpkost přerazit něčím sladším. A tady jsou možnosti takřka neomezené.

Nabízí se např. u nás dostupné ovoce jako třešně, švestky, rybíz obou barev, angrešt nebo lesní plody, možno použít i druhy exotičtější jako mango, papáju či kiwi.

V neposlední řadě můžeme v sourech ochutnat i bublaninu (?) či gumové medvídky.

Asi před týdnem jsem s velkým sebezapřením vypil malou sklenici s kyseláčem gose ochuceným limetkou a mátou.

Jako dítě jsem si nerad čistil zuby. Po dětské pastě Perlička, která už sama o sobě mi chutnala odporně mi rodiče nasadily na dlouhá léta zubní pastu Fluora. Ačkoliv mnohé výrobky tohoto druhu chutnají velice podobně, Fluora natrvalo zanechala stopu v mých chuťových pohárcích.

Tento počitek vyplul do prvního plánu mého složitého degustačního ústrojí již při prvním rozvážném loku kyselého Tvarga. Ano. Je tam cítit intenzivně zubní pasta. Zřejmě nadměrné množství máty. Nicméně jsem zápasil s pokušením tímto „pivem“ si jen ústa vypláchnout a vyplivnout….

Kyselá piva rozhodně patří na roztodivnou pivní scénu, kde se vyskytují vedle klasiky i mnohé pivovarnické perverze. Chce to ale vždy kontrolovat vkus. Zrovna třeba gose je charakteristické přidáním kyselé soli.

Ta však v přemátované zubní pastě s alkoholem bohužel není vůbec cítit.

Před léty byl nový pivovar v Chotěboři odvážně projektován jako pivovar střední – regionální.

Koncepce se vyplatila a Chotěboř vaří dodnes. Celý příspěvek →

Tento článek mi těsně před dokončením deletoval můj kocour. Opakovaně jej napíši během víkendu.

Je Datyně Horní a Datyně Dolní. Jejich nadmořskou výšku jsem zatím nezkoumal. Celý příspěvek →

Když v druhé polovině 19. století na trhu zvítězilo spodně kvašené pivo nad tím svrchním a začala jeho masová produkce, pivovarský průmysl rozkvetl hlavně v USA.

Nové technologie výroby i distribuce nahrávaly masové produkci a samotné pivo se tak stalo industriálním fenoménem. Celý příspěvek →

Po pár měsících jsem zavítal do Starobělské Koliby, která se nalézá na jednom z okrajů Bělského lesa. Celý příspěvek →

Jistý známý herec před časem vzpomínal na své dětství, kdy se pokoušel zabývat výtvarným uměním.

Asi v šesté třídě základní školy se z recese přihlásil do výtvarné soutěže.

Pokryl výkres A 3 blankytně modrou barvou a svou práci nazval stručně „Modrá“.

K jeho velkému překvapení vyhrál se svým dílem městské kolo.

O rok později vše zopakoval, ovšem s červenou barvou.

Opět zvítězil, ale zaslechl už poznámky o nepřístojné rutině a případné tvůrčí krizi.

Třetím rokem se rozhodl pro radikální změnu. Výkres obarvil žlutě a dílo nazval drze „Černá“.

Tentokrát se již vůbec neumístil a svých pokusů o akademické malířství definitivně zanechal.

Tato historka mi připomněla jedno z piv z Kurník šopy.

Před pár dny jsem tam na čepu objevil pivo z lakonickým názvem „Třináctka“. Super! Třináctky, zejména ty světlé miluji. Jen aby to nebyla nějaká přechmelená Hazy Neipa!

Při detailnějším průzkumu nápisu jsem však zjistil, že se ve skutečnosti jedná o svrchní desítku. Číslice 13 evokuje výročí založení dnes už zaběhlého a věhlasného podniku.

To je teprve 13 let? Většinou mi vše rychle ubíhá a často se nestačím divit, že nějaká událost se odehrála už před 20 lety a mi to připadá, že se to stalo tak předloni. Takže ten incident, kdy jsem potkal na autobusové (a trolejbusové) zastávce jednoho ze zakladatelů Petra, který mi o své nové hospůdce vyprávěl a zároveň mne vyzval k odborné degustační přednášce se odehrál v roce 2012?

Někdy mám pocit, že tato knajpa je tady odedávna. Přívozský podnik se dlouho nazýval U sudu, experimentálně v něm tenkrát tekla Polička a příležitostně třeba Rychtář nebo Konrád.

Na pár měsíců prostory zaplnil vratimovský Brabčák, poté se už však u bývalého Sudu usalašila Kurníkšopahospoda.

V Šopě v Pustkovci jsem se dočetl, že se v těchto podnicích točilo už 3000 druhů piva. Kolik je u nás piv? A kolik v Evropě a na celém světě? Možnosti jsou takřka nekonečné.

Desítka „Třináctka“ je vkusným nepříliš alkoholicky silným ejlíkem, naprosto vhodným pro krásné období babího léta. Aromatickými chmely se naštěstí šetřilo, takže je tento mok, který vznikl za spolupráce s Dejfem ze Studénky vhodný i pro pivaře, kteří dávají přednost spíše střídmějším ležákům.

A cena? Ta je bohužel na 10° opět značně vysoká. Představil jsem si, jak by se tvářili hospodští klienti v 80. letech, kdyby cena desítky při tehdejších cenách byla vyšší než za dva 0,05 tuzemské rumy.

Závěrem zmíním ještě jeden paradox. Jistý kontrabasista z FM se jmenuje Holka a přitom je to kluk.

Seděl jsem v Příboře U čápa, popíjel 10° Pivojem (chuťově výraznější nežli 11° od stejného výrobce) a rozhlížel jsem se po lokále. Celý příspěvek →