Agnus Dei

Beránek boží. Zejména, když se jedná o minipivovar.

O obci Stěžery jsem v životě neslyšel.

Přitom v loňském roce získaly titul Nejlepší obec v KH kraji. To by samozřejmě nebyl důvod mé plánované návštěvy. Avšak nedávno tam otevřeli pivovarskou restauraci Beránek.

V centru vsi jsem dotyčný objekt nenašel. Absolutně chyběl jakýkoliv poutač či informace. Naštěstí mi poradili na místním Obecním úřadě.

Beránek stojí asi 300 metrů od stěžerského kostela, který mi připadá jako barokní. Budova vypadá majestátně a i velice upraveně. Úhledný interiér působí pohostinným dojmem. Zrovna probíhala doba obedů. Hovězí vývar s rýží a hráškem. Ten kdysi v bufetech stával 70 haléřů. Ale co. Dneska zase nepotřebujeme na cestu do Jugoslávie devizový příslib. Kuřecí játra s rýží slušná i sytá. Avšak holandský řízek za 139 Kč je skutečným kulinářským zločinem. Trochu mletého masa se sýrem.

Desítka Jehně momentálně není na čepu, tak zahajuji 11 Ovečkou. Skvělé pivo s odzbrojující hořkostí a vlastní osobitou příchutí. Troška pelyňku, ale doznívání vesměs příjemné.

Dvanáctka je podobná, leč o něco méně výrazná. Černá 14 je Malvazem v tom pravém slova smyslu. Styl flekovského, ale chuťově komplexnější a rovněž podstatně lacinější.

Mužské a ženské toalety jsou inovativně označeny šroubkem a matičkou. Užívejme si historické segregace než nám militantní feministky v rámci genderovè rovnosti zasednou pisoáry!

E

Balls of Fire

Doslova „ohnivé koule“. Americká snacková specialita, na kterou jsem s oblibou chodíval do miamskè pivnice Sharkey‘ s.

Jednalo se údajně o polotovar, ale velice chutný. Mleté.kuřecí maso s pálivým kořením bylo vytvarováno do malých kuliček a podáváno s ostrou omáčkou. Porce lokální pivní chuťovky stála tenkrát něco kolem pěti dolarů. Pivo pak do hrdla teklo samo.

Něco podobného jsem nedávno ochutnal v porubské Sbeerce. Nejprve jsem si objednal fazolovou polévku s uzeným masem a zapil to německým Kellerbierem Weinhenstephan. Je to údajně nejstarší dochovaný pivovar na světě založený už v roce 1040. Kvasničák pitelný, avšak na můj vkus trochu sladký.

Masové kuličky s papričkami jalapeños mi balls of fire docela připomínaly. Navíc pálivost umocňoval i docela ostrý dip. Potom Red Ale z Dolních Bojanovic chutnal…

Celkem příjemný degustační zážitek. Vystřízlivění přišlo při placení. Za polévku bez pečiva, kuličky a dvě malá piva jsem zaplatil plných 279 Kč!

Až krize udeří, bude se obtížně zlevňovat….

Konec Venuše

Když jsem si nedávno vygooglil stránky havířovského minipivovaru Milver v areálu restaurace Venuše, objevil se mi katalog jakési firmy zabývající se optikou.

Tušil jsem, že je něco špatně. Milver byl vlastně historicky prvním havířovským pivem. Po neslavných průkopnických začátcích  bylo dosaženo jistého chuťového standardu a mok se dal docela i pít. Zkusil jsem jej přímo ve Venuši, později i kdesi ve Výškovicìch a párkrát na různých pivních slavnostech. Běžná jedenáctka i třináctka mi celkem chutnaly.

Od té doby vznikly v Havířově další dvě provozovny. Milver bohužel neměl nejlepší pověst a nebylo jednoduché dozvědět se bližší informace o jeho průběžné existenci  a případných aktivitách.

Před pár dny jsem byl pozván na bluesový večer, který se konal zrovna v areálu dotyčné hospody. Přicestoval jsem do Havířova autobusem a dorazil na místní nádraží, které vypadalo úplně jinak, než v roce 1979, kdy jsem tam byl naposledy.

Čekal jsem na odvoz do Venuše a.tak jsem zaskočil do nejbližší hospody – pizzerie Max. Celkem slušný podnik, avšak na čepu pouze PU a Radegast. Po půl hodině, kdy už mi dorazil odvoz jsem si všiml, že ve vedlejší knajpě točí Koníčka…..

Venuše vypadá socialisticky a zdevastovaně. Není tam vůbec útulno. Nový majitel má spoustu plánů, ale já mu nevěřím. U výčepu označené pípy nabízely piva z Litovle i Přerova, ve skutečnosti byl na čepu pouze Radegast 10 a 12. Fujtajbl!

Hudba slušná, celkem dobře jsem si zahrál. Ovšem byl jsem v mínusu. 18 Kč cesta a tři piva za 90. Současní hudebníci jsou altruistè  a masochisti.

Takže tak nějak tedy skončil jeden havířovský avantgardní svatostánek.

Čest jeho památce. Buďme na něj hrdí a stateční!

Na sekeru naléváme!

Populární heslo pocházející z dob, kdy zadlužení dřevorubci v hospodě zanechávali do zástavy své sekery.

Doba se převratně mění a některé dobové záležitosti ztrácejí svůj původní vyznam. V Belgii se jacísi podnikavci snaží dění kolem seker aktualizovat. V Antverpách na rohu náměstíčka poblíž říčního přístavu se nalézá netradiční bar, který láká hosty na možnost házení seker. Původně jsem to považoval za poněkud kostrbatý pokus o reklamu, ale fotografie ve výkladní skříňi mne přesvědčily, že je to myšleno vážně.

Uvnitř zrovna jeden mladík vrhal sekeru na vzdálenost asi pěti metrů do dřevěného špalku, který připomínal terč. Zvláštní zábava, zvláště, když sekerou metá někdo podnapilý. Kolem předpokládané trasy létajících sečných zbraní je sice drátěná ohrada, ale kdo ví?

Myslím, že v našich tuzemských podmínkách by se spíše osvědčilo házení flint do žita nebo skok na špek.

 

Nejlepší pivo na světě

Tak už jsem zase tady. V Antverpách v restauraci Elde Gebod.

Neodolal jsem a stavil se tady na.Trappista. To italské, co jsem chtěl okusit dneska bohužel nemají, tak jsem si dobrovolně pustil trochu žilou a objednal si Westvleteren 12, což je údajně nejlepší pivo na světě.

To je toho! My máme u nás taky něco takového. Konkrétně Primátor Weizen. No dosti sporů. Tak to ochutnáme!

Není to vůbec špatné. Už primární vůně je více než ušlechtilá. Mám rád decentní chlebovitost a ta tam je zastoupena docela výrazně. Jinak mok lahodný, alkoholicky silný, který v zimě zahřeje. Jak vždy podotýkám, není to pivo na běžné popíjení. Zejména konkrétně v tomto případě, kdy třetinka vyjde na 18 eur.

Ochutnáno, zaplaceno. Příjemná zkušenost. Pro mne však asi stále zůstává nejlepším pivem někdejší Starožatecká 12.

Vzpomínky na revoluci

17.11. 1989 jsem strávil většinu dne v posteli se svou tehdejší přítelkyní. Odpoledne jsem se vypravil do Přivozu, kde v jakémsi bytě prodávali pianino. Večer jsem hrál s kapelou Studio 6 v KD Vítkovic nějakou společenskou akci stejnojmenného podniku.

Ze se něco u nás děje jsem zjistil až o dva dny později v neděli. V hospodě U Blechy byla puštěná televize a ukazovali tam zrovna občanku údajně mrtvého studenta Šmída (ve skutečnosti to byl estébák Zifčák, který byl tenkrát živý až moc).

V pondělí 20.11. už to propuklo naplno. Natáčení Televizního klubu mladých nebylo naživo a v pauze jsme sledovali v přenosné TV rozhořčeného a vyhrožujícího Milouše Jakeše.

Nejkrásnější vzpomínky mám však na pátek 24.11. Dopoledne jsem přišel z hospody k rodičům, kteří mi zvěstovali, že abdikovala komunistická vláda. Odešel jsem slavit do knajpy U hodin, kde tenkrát točili ještě pitelného Kozla za 4.80 Kčs. Lokál byl při pátku natřískaný a převážná většina hostů diskutovala o současné politické situaci. Po čtyřech kusech jsem se rozhodl odjet za svou přítelkyní, ale ujel mi autobus. Začalo sněžit. Nádherný prašan, kterému lyžaři říkají „vata“ a já si s ním vždy jaksi spojuji Vánoce. Šel jsem pár zastávek pěšky a poprvé a zřejmě i naposled v životě jsem brečel štěstím……

Již o pár týdnů později jsem lehce zapochyboval o správnosti směru vývoje, když jsem  v baru Boccacio preludoval Internacionálu v jazzové harmonii a jistý studentský sametový revolucionář mi řekl, že se to nesmí hrát. Přesto jsem po léta nový režim, aspoň mimoděk podporoval.

Po 30 letech jsem se dočkal oslav oné udalosti nikoliv nepodobné někdejším oslavám VŘSR nebo Vítězného Února. Tak jsem přispěchal se svou trochou do šrotovníku a napsal básničku:

Chtěl jsem si dát půlku, však nalil jsem si deci

Již pár týdnů slyším stále stejné kecy

Nejenom mé uši – rovněž mozek trpí

Před 30 lety kladiva a.srpy

Nyní vše je jinak – letí trikolóra

Věčná adorace Občanského fóra

Nový režim slaví zrovna své tři křížky

Čas, kdy rudokožci zahodili knížky

Uškudlili mamon a vysmáli se právu

Republiku mění na svou dojnou krávu

Politici.dneška jsou bolševickým klonem

Jak správní papaláši vždycky nad zákonem

Podlí satrpovè svými ambicemi

Cizákovi straní a škodí vlastní zemi

Po 30 letech vracíme se v čase

Za svůj názor zase mužem skončit v base

Exekutor řadí a okrádají banky

A českou zemi opět brázdí cizí tanky

Plné mám už kecky. Tak co, holky, kluci?

Chtělo by to zase nějakou revoluci

Murphy to však věděl, ten znal věcí ceny

Pouze k horšímu jsou jakékoliv změny…

Malé za cenu velkého

Kdysi kolem roku 1988 v jistém bufetu brněnský herec Karlík točil hostům v rámci údajného boje proti alkoholismu malá piva za cenu velkých, zatímco skrytá kamera natáčela jejich reakce.

Jak už jsem párkrát zmínil,.cestuji-li někam z pražské Florence, zajdu si na pivo do protějšího Pivovarského klubu. Učinil jsem tak i tentokrát.

Světlé novobystřické bylo uvařeno s chlorellou. Obával jsem se cholery,.ale včas jsem se dozvěděl, že se jedná jen o nějaký druh mořské řasy. Pivko celkem zajímavé, ale.ona poutavá příchuť začne časem otravovat a mění se v nepřístojnou nasládost. Jedno stačí.

Rebel z HB není zrovna mou oblíbenou značkou, i když na druhé straně oceňuji, že se na našem trhu drží nějakých 150 let. Jeho součásný výroční speciál 13 je oproti běžnému rebelovi o poznání aromatičtějš, avšak chybí mu jistá poddajnost.

Na závěr jsme si objednal hutnou flekovskou 14, bohužel jsem zapomněl, ze kterého pivovaru. Ta mne plně uspokojila.a tak jsem ještě chvíli prodléval v lokále při čekání na hlavní chcaní.

Uvědomil jsme si jednu věc. S výjimkou břevnovského.Benedikta byla všechna točená piva nabízená pouze v 0,3 l verzi. Přitom ceny by odpovídaly spíše pivům velkým. Jako.by se po letech vrátil do hospody figurant Karlík.

Neptal jsem se obsluhy, proč to tak je. O vysvětlení bych měl spíše požádat vedení podniku. Je to další krůček k plánované, alespoň částečné prohibici.

Co poradit? Pivaři nejsou přímo odbojnou vrstvou obyvatelstva a bojují nejčastěji tzv. pasivní resistencí. Takže si, přátelé užívejme současné pivní konjunktury a chlastejme co hrdlo stačí, než nám dobrodějové starající se o naše zdraví v úzké spolupráci s muslimskou komunitou pivo úplně zruší. ,