Stout má být silné tmavé svrchně kvašené pivo, které pochází z UK a Irska.

V některých případech může být dokonce světlý.

Mými oblíbenými stouty jsou Milk a Oatmeal. Celý příspěvek →

Podle původní, dnes již zrušené Československé státní normy (56 66 35) mělo mít podávané pivo (obecně byl myšlen ležák) teplotu 7 – 10 °C. Celý příspěvek →

Spropitné je fenomén, který má v naší společnosti již dlouho své nezpochybnitelné místo.

Němci mu říkají Trinkgeld, Američané „Tip“, Španělé „propina“ a Indonésané „uang persin“.

Obyčeje některých národů je vyžadují, jiné kultury jsou o poznání zdrženlivější. Spropitné nicméně může být vnímáno jako přilepšení k pravidelnému platu.

Neúměrně vysokému zpropitnému se říká úplatek.

Již v časech mých pivních začátků jsem při útratě v hospodě zaokrouhloval požadovanou částku směrem nahoru (zaokrouhlování směrem dolů by nejspíš neprošlo).Tak jsem udělal z koruny sedmdesát (cena za 10° ve IV. cenové skupině) rovné dvě koruny. Za více 12°kousků ve trojce a smažený sýr jsem tak třeba zaplatil namísto 16.60 sedmnáct korun.

Zatímco v našich restauračních luzích a hájích je spropitné závislé na libovůli plátce, čili dobrovolné, v jiných oblastech (USA) je skoro vyžadováno zákonem.

Před lety v jednom miamském hotelu jsme v pěti lidech nechali po večeři společný „tips“ ve výši asi pěti dolarů a následující oběd nám již byl tringelt ve výši 15% připočítán k útratě. Dokonce jsem na Floridě potkal slovenskou servírku, které zaměstnavatel pouze zajistil ubytování, platil za ní povinné odvody a zbytek si musela vydělat právě na spropitném.

Na druhé straně na jihu stejného kontinentu – v Chile jsem se snažil jednou tipovat místní servírku.

„Tři sta dvacet pesos (tres cientos pesos)“, oznámila mi cenu.

„Čtyři sta (cuatro cientos)“, řekl jsem blahosklonně  automaticky zaokrouhluje požadovanou sumu.

„Ne. Tři sta dvacet!“ odporovala obsluhující.

Po krátkém smlouvání jsem zaplatil tři sta dvacet pesos a drobné nechal na stole.

Ve Vietnamu jsem v jednom rodinném hospodském podniku utratil za prohýbající stůl jídla, pár piv a místní pálenku asi čtyři dolary. Zaplatil jsem kasírujícímu chlapečkovi pětidolarovkou a ten mi obratem přinesl zpět hrst papírových dongů. Chvíli trvalo než rodina pochopila, že se jedná o tzv. spropitné.

Nyní se u nás ve sdělovacích prostředcích  neuvěřitelně otvírá dlouholetá problematika spropitného v souvislosti s chystaným systémem EET. Jedna z otázek zní: Má být spropitné zdaněno?

Jestliže „tipujeme“ zaměstnance v hotovosti, není na to žádný metr. Problém však může nastat, platíme-li platební kartou.

Takovéto spropitné je zahrnuto do systému a pak dle vůle šéfa podniku rozděleno mezi zaměstnance. A tam je možná i prostor pro potenciální zdanění.

Mnohdy tvoří spropitné důležitou součást číšníkova platu. Nedaní je, avšak díky svému nižšímu příjmu může mít např. těžkosti při získávání půjčky či hypotéky.

Současné „civilizační“ trendy nenechávají z našich tradičních hodnot kámen na kameni. Doufejme, že alespoň letitý zvyk platit spropitné nám zůstane.

Dnes jsem viděl v ranních zprávách jednu reportáž. Byla o tom, jak upadají britské hospodské tradice. Celý příspěvek →

Tradiční hospody se nám vylidňují, protipivní propaganda jede na plný ceres a každou chvíli se dozvídáme další a další informace, jak ve světě pivu ubližují. Celý příspěvek →

V roce 1997 jsme navštívili se dvěma pivními bratry slovenské město Trnava.

Našim cílem byl nový minipivovar Barbakan. Při té příležitosti jsem se setkal i s místním tradičním pivem Trnavan, které vyráběl od 70. let 20. století pivovar Horden. Celý příspěvek →

Jedna z mých oblíbených Murphyho prostých životních pravd.

Napíšete-li toto slovo (trpný rok od slova „zvolit“) s velkým počátečním písmenem, dostanete název slovenského okresního města. Celý příspěvek →

Je čas se podívat do Kunčic pod Ondřejníkem, jak si vede místní pivovar Ogar. Celý příspěvek →

Zpočátku  to vypadalo jako nevinný nápad. Jako obyvatelé jedné ze zemí, která má vysokou spotřebu alkoholu bychom měli uvažovat o jakési redukci.

Tak nám to bylo podáno někdy v lednu roku 2020.

Jestliže nechceme dobrovolně omezit přísun etanolu do našich organismů, pojďme si zkusit alespoň na měsíc abstinovat.

Aby byl apel snesitelnější a průchodnější, byl vybrán kratší měsíc únor, který však byl v osudném roce přestupný.

Tak se zrodil tzv. „Suchý Únor“. Po Únoru Vítězném další pokus zpopularizovat tento samo o sobě nepříliš výrazný či oblíbený kalendářní měsíc.

Již v oné době vznikaly aktivity proti konzumaci alkoholu. A to nejen proti té nestřídmé. Kdoví kým placená propaganda, která si vybrala jako hlavního protagonistu nechvalně proslulého Dr. Nešpora počala zveřejňovat pofiderné výsledky ještě pofidernějších „vědeckých studií“ o tom, jak jsou tradiční alkoholické nápoje nebezpečné životu a že jedinou záchranou je úplná abstinence.

Jelikož ještě stále z povědomí naší populace i zodpovědných orgánů nezmizely hrozivé následky téměř třináctileté americké prohibice, protialkoholní inkvizitoři zpočátku nesáhli po slepých represích (které ovšem zmiňovali) a vydali se cestou pseudoosvěty.

„Nepijte alespoň během krátkého února. Regenerujete si játra i jiné orgány a ujistíte se ve své alkoholické nezávislosti“.

Tuto kampaň ovšem přerušila údajná pandemie chřipky covid 19, kdy začala mít naše populace jiné zdravotní starosti.

Po cca pěti letech musím konstatovat, že Suchý Únor jako takový se docela ujal a mnoho našich občanů jej světí.

Nic proti tomu. Jedná-li se o dodržování na základě dobrovolnosti.

Suchý únorista (dryfebruarist) může, vedle prezentace své independence ušetřit i nějaké finanční prostředky. Nealko nápoje jsou rovněž drahé, ale zkuste vypít na posezení šest půllitrů coca-coly. Uvědomělý zaměstnanec se nemusí celé čtyři týdny děsit namátkového alkoholového testování a navíc podle postřehu, že lépe než cíl si vychutnáme cestu k němu se může těšit na skrznaskrz promočený první březen.

Suchý Únor není doporučován pokročilým notorikům, neboť u nich hrozí těžké abstinenční příznaky, které mohou vést až k úmrtí.

Samotná měsíční abstinence vám však zdraví nezachrání. Játrům stále hrozí hepatitidy i nealkoholické cirhózy a v zaměstnání může spadnout panel na hlavu i střízlivému.

Nedávno jsem četl tentokrát povzbudivý článek, že na alkoholu není závislý ten jedinec, který vydrží bez skleničky etanolu déle než hodinu po probuzení.

Posunu si svou ranní půlku na „vypálení červa“ o třicet minut a jsem z toho venku!

Když jsem se před dvěma měsíci dozvěděl, že v jisté klimkovické hospodě by měli zájem o naše divadlo, ihned jsem se tam rozjel. Celý příspěvek →