Fanoušci kapely Deep Purple by mohli být pohoršeni vadnou předložkou v názvu světového rockového hitu, který se hraje už přes 50 let.

V pivním kontextu je to však název velmi povedeného speciálu od Mazáka z Dolních Bojanovic.

S přibývajícím věkem a se snižující se hladinou přírodního inzulínu beru často zavděk alkoholicky a zejména kaloricky slabšími pivy.

Poctivá desítka mi velice jede, zvláště když je uvařena talentovaným sládkem. A nepohrdnu ani nižšími čísly jako je 8°, 7°, nebo dokonce i 6°. Mimochodem za války se údajně vyráběly 4° i 2°.

Mazákův „Kouř ve vodě!“ je devítka. Pivní styl Grodzickie nižší stupňovitost přímo vyžaduje. Navíc má ve svém popisu i přívlastek  „Hoppy“.

Na první hlt jsem silné chmelení zaregistroval a obával se, že tato primární příchuť zabije jemnou nakuřovanost. S pokračující testovací konzumací jsem však charakteristický rukopis mého oblíbeného polského pivního stylu dešifroval.

Jemná „koželužná“ chuť, čímž obvykle definuji mírně nakouřené truňky byla tam, zejména v doznívání, ale když jsem si poměrně brzy zvykl na její důstojný chmelový doprovod, cítil jsem ji i při polykání. Navíc použité chmely mi připadali ve výsledku spíše vkusně hořké než přearomatizované.

Lehké příjemné pivo plné různých chutí. Tak bych charakterizoval podařený Kouř ve vodě.

Jeden ze zakladatelů jazzového festivalu ve švýcarském Montreaux, jakýsi Claude se dostal do textu hitu Smoke On The Water, kdy se zpívá jak onen zodpovědný jedinec pomáhá hostům festivalu v evakuaci při vzniklém požáru.

Já jsem se zatím dostal jen do textu kapely Buty, kterou složil R. Pastrňák a kde popisuje, že jeho kamarád je barový hráč (já) a že ho pustí do vinárny zadním vchodem.