Občas si vzpomenu na drzý a neochotný personál v socialistických pohostinstvích.

Nebylo to, pravda vždy pravidlo. Nicméně konzument musel být tenkrát na zvláštní zacházení připraven.

Patřilo to k tehdejšímu folklóru. U Rady mladý číšník Vojtěch L. si při účtování přirazil minimálně 5 korun s připraveným vysvětlením, že se jedná o příplatek za vzornou obsluhu.

Dalibor z Nové Radnice byl měl zase značně neslušnou mluvu. Když nám asi po 45 minutách od objednání donesl konečně smaženou aljašskou tresku, komentoval to slovy:

„Byla zmrzlá – kurva jedna!“

Tenkrát existovaly tzv. Knihy přání a stížností, kam bylo možno napsat komentář, připomínku nebo kritiku. Tím však pravomoci hosta – prý jejich pána, končily.

Počátkem 90. let jsem si myslel, že se situace radikálně změní. Zejména poté, co vymřou bolševici s jejich bolševickými manýry. Ani dnes však nebývá návštěva šenku vždy radostnou událostí.

Onehdy jsem se kolem poledne potloukal poblíž porubské vozovny. Vedle herny Kobra stojí zapadlá putyka s impozantní provozní dobou 07 – 03 hodin. Takový podnik aby dnes jeden pohledal. Nu což. Stavím se na jedno.

Interiér nevlídný, za výčepem zasmušilá výčepní, která nikterak nereagovala na můj upřímný pozdrav.

Ostravská 12°měla slušnou teplotu a dala se celkem pít. Když jsem však servírce dal padesátikorunu s dovětkem „děkuji“, ona mi provokativně 7 Kč vrátila.

Když jsem zapšklou hospodu opouštěl, již jsem nepozdravil ani já.

Nemám rád vlezlé a podezřele úslužné číšníky zlomené v pase.

Ovšem typy jako výše zmíněná výčepní by raději měli jít pracovat do čistíren odpadních vod.