Jan Oppelt patří k předním místním homebrewářům. Zatím se vaření piva věnuje rekreačně, má však v plánu svůj podnik časem legalizovat. Celý příspěvek →

Pivko Zlínský Švec jsem tady již párkrát chválil. A hodlám tak učinit opět. Celý příspěvek →

Zhruba před 7 lety jsem v římské přístavní čtvrti Civitavecchia objevil kouzlo italských minipivovarů. Vedle invenčnosti a dokonalé chuti vybraných značek jsem rovněž objevoval krásný design lahví.

Můj průvodce místním pivovarnictvím – prodavač v místní pivotéce a homebrewář Andrea mi vysvětlil, že hranice mezi oficiálním minipivovarem a domácím vařičem je v Itálii tak křehká, že nemá problém ve svém krámku prodávat vedle sebe piva z licencovaných podniků a z dílen domovarníků. Zejména, že design je v obou případech dokonalý. Sám si také prodával svůj jemný rauch La Torra.

Nejraději vzpomínám na sedmičku silného medového ležáku Almond 22, který se mi zdál jakoby byl uvařen v samotném ráji.

Pod touto asociací jsem si v Pivní mozaice koupil třetinku italského ležáku Lisa z minipivovaru Birra de Borgo. Láhev opět nápaditě vyvarovaná do kónického tvaru pivovarských nádob. Jednalo se o pivo nefiltrované dozrávané v láhvi. Vůně slušná, barva zakalená a chuť velmi příjemná. Bylo však evidentní, že co se týče ležáků, naši italští pivní bratři se stále učí. Pivko chutnalo zhruba tak, jako naše, dnes už téměř prehistorické minipivovarské výrobky. Chuť hodně do citrusu, kde převažoval grep. Tím pádem i nižší hořkost a absence té správné pilsnerovské hořčiny, kterou mám tak rád. Použitý chmel dodal sice slušné aróma, ale chyběly mi hořčejší a přímočařejší základy. Prostě pivečko a vychutnávání, které však časem začne nudit nebo pro svou zženštilost dokonce vadit.

Až pojedete kolem roku 2030zase konečně do Itálie, vyhýbejte se těmto značkám:

Moretti, Peroni, Forst, L´astro D¨azzuro a pod.

Vzdáleně to připomíná Čajkovského operu, ale jedná se o restauraci v ostravských Komenského sadech. Celý příspěvek →

S matematikou jsem skončil v 8. ročníku Základní školy. Celý příspěvek →

Pivo má mít svou správnou teplotu. Jinak je to u ležáků a jinak u ejlů. Celý příspěvek →

Greenhorn znamená anglicky zelenáč. Takto kupříkladu tituloval skalpovaný kovboj Sam Hawkins samotného Old Shatterhanda. U nás se tak příležitostně říkalo nižším důstojníkům z povolání. Ti vyšší byli Evergreeni.

Jelikož ještě stále úředně spadám do opavského okresu, někdy si zajedu služebně do okresního města. Nejvíce se mi tam líbí v Nové Sladovně.

Je to až s podivem, kolik druhů řemeslných piv tento svatostánek vyrábí. Vedle povedených ležáků se mu daří i vařit piva svrchně kvašená. Mnohá mají názvy evokující indiánskou kulturu.

Naposledy jsem ochutnal jejich světlý speciál Evergreen. Je to spodně kvašená 13° s obsahem alkoholu 5,5%. Hned při prvních doušcích jsem zjistil, že ono pivo bude nějak zvláštně chmelené. A měl jsem pravdu. Jsou do něj přidávány zelené šištičky Poloraného Červeňáku. Celkově je pivko chuťově vyvážené a svěží příchuť čerstvého chmele nikterak nevadí. Tím je vlastně Greenhorn i charakteristický. Přesto mi tento truňk připadal trochu dvojsložkový. Nemám nic proti aromatu našeho žateckého chmele, nicméně se mi zdálo, že z piva trochu vyčnívá. Možná bych byl uvítal větší komplexnost.

Avšak speciály jsou tady od toho, aby nechutnaly příliš ordinérně. Proto Greenhorna hodnotím kladně a rád si jej vychutnám i příště.

Příběhy detektivně nadané spisovatelky Jessiky Fletcher běží na ČT už několik let. Seriál byl natočen mezi lety 1984 a 1996, přesto se některé díly u nás vysílají už potřetí. Celý příspěvek →