Je to už více než 15 let, kdy jsem čas od času projížděl vlakem kolem stavby nového koridoru v blízkosti pražského hlavního nádraží. Celý příspěvek
Archiv pro měsíc: Červen 2021
Batáty u Taty
Pustkovecká hospoda U táty má již svoji slušnou historii. Celý příspěvek
Segalova počáteční smůla
Každý začátek je těžký a všechno je jednou poprvé.
Tím si prošel i erudovaný antikvariátník Segal, když koncem roku 2009 otvíral na Fifejdách svou první hospodu.
Největší problém je spolupráce s lidmi. Zejména s hospodským personálem. Pamatuji, že jedním z prvních Segalových výčepních byl jakýsi feťák, který bez dozoru zavíral hospodu místo o půlnoci již před osmou a následně v provozovně spal.
Následovala dcera Segalových sousedů Lenka, kterou znal novopečený hospodský údajně již od dětství. Celkem sympatická usměvavá dívka skončila v hospůdce po několika měsících s pozoruhodným maňasem. Hostinská činnost zřejmě mění lidské charaktery.
Záhadná a charismatická Černá Mamba, podle níž se dokonce hospoda pár týdnů jmenovala dokázala v rekordně krátkém čase rozeštvat celou lokální klientelu. Neznám podrobnosti, ale muselo to být velice zajímavé.
Další výčepní byla mladá zřejmě svobodná matka, která při práci občas dozorovala svou malou dceru. Zdálo se, že se v pivu vyzná a opravdu v lokále nějaký ten měsíc vydržela. Za jejího působení jsem však v některých pivech cítil zvláštní, nehomogenní aróma, které do správného truňku nepatří. Jakoby někdo sahal na vršek půllitru rukama zamazanýma od jakéhosi fragrantního hydratačního krému. Osazenstvo Segala mé pocity nesdílelo a považovalo mne za notorického kverulanta. Jednou přišel do knajpy přespolní host a hned při prvním doušku odhalil stejný problém. Tentokrát se Segal zamyslel a zjistilo se, že výčepní umývá sklenice v jaru s jablečnou příchutí a následně je řádně neproplachuje. Opravdu mne nešálily smysly.
Poslední neblaze proslulou pracovní silou byla již v diskuzi zmíněná servírka Denisa. Ta nejenže neodpouštěla na začátku směny nařízená dvě piva z každého kohoutu, ale přivydělávala si i jinou podloudnou činností. V té době byla U Segala na čepu ještě ostravská 10°. Denisa tímto levným výčepním pivem zpravidla naplnila skoro třetinu půllitru a dočepovala objednaným, často i dvakrát dražším speciálem. Někdy si možná i pomáhala pitnou vodou.
Následně se personální situace U Segala celkem stabilizovala. Věřme, že to tak i zůstane.
Chce to jen doladit…
Očekávané se stalo skutečností. V hospůdce Big Jack poblíž třebovického Tesca již čepují paskovské pivko. Celý příspěvek
Klasický nešvar
Do restaurace Žalák chodím příležitostně už od roku 1980. Celý příspěvek
Hybrid V zatáčce
Slezská strana (a vlastně ani ta moravská) strana Ostravy není nikterak malebná. Rozkládá se tam sice několik lesů, ale mám dojem, že jsou docela kontaminované. Celý příspěvek
Heřmanické výkyvy
Do restaurace Beseda v Ostravě Heřmanicích jsem nedočkavě docházel už minimálně dva roky před tím, než v ní byl zprovozněn Minipivovar. Celý příspěvek
Nadace Zlomená Hůl
Jmenovala se Jana a na pivo jsme spolu příležitostně chodili už někdy počátkem 80. let. Celý příspěvek
Černý Rohan po letech
12°černého Rohana z Rohova jsem poprvé pil v lednu 2013 v kunčické Sokolovně. Celý příspěvek
Pivní túra přes Ondřejník
Výchozím bodem byl Frýdlant nad Ostravicí. Celý příspěvek