Moje dalsi oktoberfestova absence

Tak ani letos mi to nevyslo. Zase jsem se nedostal do Mnichova nedostal.

Bohuzel, kvuli sve praci zmeskam skoro vsechny letni pivni festivaly a navic i par peknych akci v zari ci rijnu. Jesteze se dostanu v unoru do Budejovic.

Mnichovsky Oktoberfest neni o prehlidce alternativnich piv. Je to o prezentaci klasickych lezaku a hlavne o atmosfere. Kdyz tak o tom uvazuji, takovou akci clovek aby brzy pohledal. Oktoberfesty se v Mnichove poradaji uz od roku 1810 a ja jsem tam vzdycky chybel. Nijak mne nevzrusuje 7 milionu litru vypiteho piva ani 6 milionu navstevniku. Navic vsechny ty hlavni mnichovske pivovary jako Spaten, Paulaner, Lowenbrau ci Hackel-Pschor duverne znam. Avsak na druhe strane si myslim, ze stejne jako se kazdy muslim musi jednou v zivote vypravit na Hajj do Mekky, tak by mel cesky pivar navstivit tuto proslulou slavnost.

Vcera jsem si dal alespon Oktober Bier v mem oblibenem videnskem dunajskem pajzlu. Poznal jsem v nem spolehlive Gossera, ale celkem mi chutnal. Rakousko mam rad. Lidem tam nezakazuji v knajpach kourit a mladi tam mohou oficialne chlastat pivo jiz od 16 let. Premyslim, kdy se mi konecne podari na Oktoberfest dostat. Mozna,ze bych se letos mohl vypravit alespon do Mnichova Hradiste….

Kdo nakouril Svihaka?

Otazka z kategorie: Kdo zalomil hridel? Nicmene cesky rauch existuje a v soucasnosti je mozno jej sehnat i v Madarsku.

Specialni pivo Nakoureny Svihak vyrabel pivovar Cesky Krumlov. V pivotece Pivovarskeho domu se tesil slusne oblibe, i kdyz mi teda moc nechutnal. Krumlovsky pivovar zalozeny LP 1560 uz dnes nevari, v onom meste se vsak objevil novy minipivovar, ktery se snazi diru alespon na regionalnim trhu zacelit.

Kvalita krumlovskeho piva postupne upadala. V roce 1984 mi prvni a druhy pullitr v pivovarske hospode chutnal velmi, dalsi cca dva kusy mi pripominal ostravskou plzen, avsak pote jsem se propil opet ke kvalite. Jiz pocatkem 90. let zacal Eggenberg pripominat nealkoholicke pivo a situace se nelepsila ani v budouci dekade. Roku 2002 byl pri povodnich pivovar vytopen. Presto pak jeste dale varil. Pri mych dvou navstevach mi pivo cepovane primo z tanku docela chutnalo. Nicmene, celkova jakost sla postupne do hajzlu.

Soucasny Nakoureny Svihak, ktery jsem ochutnal v Budapesti byl celkem chutny. Zadny extremni kour znamy z Bambergu, celkem originalni chut. Ptal jsem se obsluhy, kde je Svihak vyrobeny. Rikali, ze asi v postrizinskem Nymburku. Ale je to pravda? Co o tom mohou Madari vedet. Kdo vlastne ted nakouril Svihaka?

Osvěžení v turistické pasti

Jak jsem již psal loni, na Rýnu ležící město Rüdesheim má všechny vlastnosti turistické pasti.

Rüdesheim je to pravé Německo, kde v historii řádili bájní  Nibelungové a kde proradná Lorelei lákala lodivody k nárazu do říčního skaliska. Ze slavné historie těží místní turistický průmysl, kterému se na Rýnu daří.

Využil jsem volného večera a procházel jsem se po stmívajícím se městě. Z četných hospod se linula sračková německá hudba, avsak jak jsem očekával, nabídka vín bezkonkurenčně převyšovala nabídku piv. Proč nejsem raději vinařem?

Skuhráním žízeň neuhasíš. Rozhodl jsem si dát na jedné pěkné zahrádce curry wurst. Zni to orientálně, ale jedná se o německý vynález. Spíše se dostane kari do Bavor než vuřt do Indie.

Na zapití výživný tmavý pšeničňák Benediktiner. Vtom jsem na protější hospodě zahlédl neznámé logo. Rheingauer Landbier. To mi nic neříká. Změnil jsem lokál. Krásná hučící hospůdka s kmitajícím personálem. Landbier měli jen v láhvi, ale skutečně stál za to. Pivečko chutné, voňavé – čistá příroda. Je to marné. Němci to prostě umějí.

Kolem prolétl vrchní v zástěře s nápisem Únětický pivovar. Byl to Pražák na brigádě, kde si zdokonaloval němčinu. Jo, Únětice bych si dal. Ale ještě budu muset pár týdnů počkat.

Falešný Oktoberfest

Jsem v Kölnu, je skoro podzim a tam ty stánky mi připomínají Oktoberfest.

Tento festival navzdory svému jménu začíná už v září, ale 15. je ještě brzo. Akce v Kolíně je normální nudný bleší trh. Spousta zbytečností a mezi tím žrádlo a sem tam nějaké pivo. Ze všech kölschù tu mají snad jen jednu značku – Reissdorfer. Asi v půlce dlouhé ulici zahlédnu obchod s lahváči. Vida. Mají tu dokonce pivo z Mongolska a z Rwandy. Bude to zřejmě drahé a chuťově nevýrazné, ale už jsem dlouho nic tak exotického nepil. Bohužel, flašky byly pouze ve výkladní skříni. Uvnitř kšeftu nic, co bych neznal. Tak jsem si nakonec při vzpomínce na svou sestru koupil alespoň půllitr kölsche Sester.

Už to vypadalo na suchý výlet, naštěstí kousek před naší lodí byl zahradní výčep, kde točili Algäuer Büble Bier. Podle názvu to vypadalo na něco bublinkového, ale nakonec to byl standardní německý nepříliš výrazný ležák. Kolem nezbytné vosy, tak jsem se nakonec ani dlouho nezdržel.

A do toho Mongolska a Rwandy snad budu muset zajet osobně….

Proces sbirani zkusenosti nikdy nekonci

Clovek by si rekl, ze ho ohledne evropske pivni kultury uz nemuze nic prekvapit.

Jak rika diplomaticky klasik: Opak je pravdou. Dnes jsem ve Wurzburgu zamiril do sve oblibene hospody U dreveneho jabka [Holzapfel]. Jak uz jsem tady psal, tento podnik mam rad hned z nekolika duvodu. Jednak je to uzasny lokal nizsi cenove skupiny – pullitr tam koupite i pod 3 euro a pak jsem v onom santanu zpravidla s prehledem tim nejmladsim hostem.

Tak to bylo i tentokrat.Na predzahradce sedel jeden par tak zhruba v mych letech, jinak byli vsichni pritomni minimalne tak o 15 let starsi. Nicmene piti alkoholu se nikterak nevyhybali. Zaujala mne jedna vec, kterou jsem si doposud nebyl jisty, nebot jsem nedokazal spravne prelozit nemecky uzus „Brotzeit“. Dalo by se rici, ze to znamena „cas na chleba“, ale ve skutecnosti se zrejme jedna o chutovky k pivu, ktere si host prinasi z venku.

Kdysi mi otec vypravel, ze v Praze, napr. U Pinkasu byvalo naprosto normalni, ze si stamgasti nosili z domu vlastni jidlo. Pri beznem provozu v nasich pivnicich jsem to snad nikdy nezaregistroval. Naopak si pamatuji vyhruzne cedule, ze konzumace vlastnich jidel a napoju je zakazana. Par duchodcu naproti mne se nejprve obsluhy zeptal na jidelni listek a pak dle instrukci zakoupil v blizkem stanku vurta, sekanou a peceny bucek. Mnam.

Wolf Pils sklouznul do hrdla zahy. Kreuzberg Kloster asi penil, tak jsem musel cekat. Servirka donesla podmirak a  cosi mi nemecky vysvetlovala. Mou narodnost odhalila proste. Jen jsem si stacil objednat a uz vedela, ze jsem Cech. Kdyz jsem upil z toceneho specialu asi dve deci, frau kellnerin mi pullitr opet odnala a prinesla mi skoro plnou miru, takze jsem na tom vydelal. Clovek se holt uci cely zivot.

Další večer poznávání

Včera večer jsem se zase vydal do setmělého Regensburgu.

Nejprve jsem navštívil hudební klub Dudes. Hráli tam poměrně slušný bigbeat, avšak chybělo točené pivo. Nicméně herr ober mi nabidl lahvové Prősslbräu z Adlerbergu. Velice zdařilý ležáček. Hořkost nic moc, ale po celou dobu popíjení příjemný pivní ocásek, který by tento mok spolehlivě odlišoval od ostatních.

Rád bych dal i jedno tmavé, ale měl jsem před sebou ještě jeden důležitý podnik. Firma Bieretta provozuje v Regensburgu slušně zásobenou pivoteku a rovnez hospodu, která má otevřeno jen čtyři dny v týdnu od sedmi večer. Bieretta se nachází v nádherném gotickém sklepení, kde naštěstí chybí mobilní signál. Na čepu 19 druhů piv. Začal jsem opět trochu nasládlým ležákem Nittenauer. Mam na něj veselé vzpomínky už z roku 1992.

Ačkoliv v Německu poznávám zejména pivovary tradiční, v Bierettě jsem trochu ujel a objednal jsem si čtyři degustační skleničky se speciály. Rhaner Amaris byl za studena chmelený lager. Kdyby mi někdo rekl, ze je to Session IPA, určitě bych mu věřil. Tolik chmele, že až pálil v krku. O něco sofistikovanější byl Pale Ale s dlouhým názvem Aelier der Braukűnste Philantropische Geste.

Nejsilnějším truňkem večera byl 8,5% Festival Sud, což byl svrchně kvašený Doppel Bock s ovesným sladem. Signifikantní hutnost a silné malinové aróma. Typický přítel zimních večerů k dobré knize.

Nejosobitější dojem na mne udělal za studena chmelený Bock z podniku Yankee & Kraut. Silné pivo s vlastní asertivní chutí.

Takže ochutnávkový večer se mi celkem vydařil.

Ještě jsem zapomněla zmínit, že hřmotný šenkýř z Bieretty vypadal jako člen americké náboženské komunity Amish.