Úpadek železnice

Už před nějakou dobou jsem se zde rozepsal o signifikantním úbytku nádražních restaurací a bufetů.

Nepříznivý trend stále pokračuje. Cestujícího – pamětníka bolí srdce., když příležitostně míjí opuštěné chátrající objekty, které kdysi bývaly pohostinnými stánky. Prázdnota, deprese, beznaděj. Rovněž skoro všude zmizely kiosky na nástupištích. Zrušeny byly i další, kdysi samozřejmé služby. Úschovny zavazadel dnes naleznete snad jen na nádražích našich největších měst a ceny v nich nejsou vůbec lidové Skoro všechny čekárny jsou na noc uzavřeny a na několik hodin se dokonce uzavírá i hlavní nádraží v Praze.

Cestování vlakem se možná v posledních 20 letech trochu zrychlilo /i když ve srovnání s Německem nebo Francií je stále zoufale pomalé/, ale na druhou stranu ztrácí všechnu potenciální poetičnost a nepřináší ani žádnou, alespoň drobnou radost. Dnes už si nenecháme ujet pár nespolehlivých vlaků, když nám chutná pivo v zapadlé nádražce, neboť žádná taková nádražka v dnešní době už neexistuje, případně byla přetvořena ve studenou a neosobní univerzální trafiku.

Možná, že je to částečně způsobeno principem nabídky a poptávky, velkou vinu na tom však nesou určitě samotné České Dráhy. Zrovna včera jsem na ostravském hlavním nádraží dal ráno polévku v jediném místním bufetu. Prostor malinký, výběr skromný, avšak bufet poskytuje služby, které normální cestující logicky potřebuje. Před podnikem je umístěná cedule s nepovzbudivým textem. Činnost občerstvovacího zařízení bude ukončena 24.2.2020. Důvodem je výpověď z nájmu. Podle názoru ČD /spíše snad nějakého hyperaktivního hňupa/ se jedná o nevyhovující koncepci nebo něco podobného. V dobách zlých a uzurpátorských bolševiků fungovala na onom nádraží velká restaurace a rozlehlý bufet. Dnes si zase v prostorech stanice můžete zakoupit nějakou trendy kýčovitou hračku či model vláčku a použitou knihu. Z vyklizeného bufáče bych následně vybudoval moderní Síň tradic, která by nám připomínala, jak se máme v současné demokracii svobodně a skvěle. Jak už jsem psal, na ruzyňském letišti má již Havel své mauzoleum.

Úpadek bohužel zaznamenávají i samotné vlaky. Asi končí osvícená doba, kdy bylo možno zajít během cesty do jídelního vozu nebo jen k výdejovému okénku na stojáka, přičemž servis ještě tuploval mobilní stevard s vozíkem. Některé soukromé železniční společnosti již cestovní pohostinství řeší moderně. Včera v rychlíku Regio Jet jsem se o tom osobně přesvědčil. Možnost objednat si občerstvení přes místní portál nefungovala a tak jsem zamířil přímo k bistro přepážce. Mladá roznašečka, které jsem částečně blokoval cestu se netvářila přímo přátelsky, avšak obsluhující číšník mi bez problémů prodal pultově láhev Bernarda.

Při zpáteční cestě jsem však takové štěstí neměl. Slečna za okýnkem tvrdila, že má hodně práce, nevěnovala mi ani těch pár vteřin potřebných k prosté obchodní transakci a sdělila, že další objednávky budou možné až za 30 minut. Nápravu nesjednal ani vlakvedoucí, který mi poradil, ať to za čas zkusím znovu. Tímto jsem s touto firmou skončil.

Jediný můj příjemný zážitek na toto téma jsem měl nedávno na nádraží v Havířově, kde jsem navštívil Bistro Vagón. Kýčovitý zapadlý pajzl, ve kterém měli mimo jiné na čepu Zubra za 24 Kč byl vybaven tmavě zelenými koženkovými ČSD sedadly s popelníky zabudovanými v opěradlech. Po ránu sdružení lokálních alkoholiků, nezbytná televize a za výčepem urostlý barman v saku, který mi připomínal film Starci na chmelu.

Jestliže tento trend bude pokračovat, budu si muset najít jiný druh přepravy.

 

Opice v belgickém stylu

Belgie jsem si letos užil celkem dost. Nicméně tuzemské pivko v belgickém hávu potěší.

Název krnovského speciálu je Cherry Belgian Barrel Aged Ale. Mám rád barrigová vína a samozřejmě nepohrdnu ani chmelovým mokem, který dozrává v dřevěných sudech po.archivním vínu či po nějakém destilátu. Belgická 16 Opice zrála v barelu po whisky Gold Cock a dozrávala v lahvích.

Nějak jsem zpočátku nezaregistroval přesný název, proto mne kyselkavá chuť trochu zaskočila. Krnovské Cherry Ale však není regulérním kyselákem. Opravdu spíše připomíná tradiční ovocná piva vlámská, respektive valonská. Shodou okolností jsem před pár dny okusil višňové pivo ze Staré Bělé. To bylo celkem sladké a mimo jiné jsem tam cítil i skořici. Opičí truňk se mi jevil o poznání sofistikovanější. Višňovitost jsem vnímal jen okrajově, spíše jsem se soustředil na barrigové kvality. Belgian Cherry byl vyroben z kombinace ječného a pšeničného sladu. Všechny jeho složky, včetně inzerované višňové šťávy se mi zdály v balanci. Dokonce bych byl schopen rouhavě prohlásit, že mne tato značka oslovila více než třeba klasický Timmermans. Přestože má toto pivo EPM 16, je velice pitelné a sedmička je rázem prázdná. Mok určitě vhodný na sváteční stůl.

Bravo Opico!

Nová trička B CH Š

Tak konečně jsou nová trička Bratrstva Chmelové Šišky hotova. Vypadají tak, jak jsem je zde prezentoval před pár měsíci. Jen logo Bratrstva vpředu je v celé velikosti, což je době. Byl prozatím vyroben jen omezený počet na objednávku. V případě zájmu kontaktujte tyto stránky.

Veselí Filištíni

Filištíni byli historický národ, který nebyl zrovna přátelský vůči Židům. Podle Foglara se tak jmenoval jistý chlapecký klub organizovaný pod hlavičkou Mladého Hlasatele (Veselí Filištíni).

Ve městě Chrudim se tak nazývá mistni minipivovar. Asi před rokem jsem zaslechl drb, že zrovna pivovar Filištín je v jisté směru rekordmanem, neboť prý fungoval pouhý jeden den.

Byla to nejspíš sprostá pomluva. Z telefonického rozhovoru s panem majitelem jsem se dozvěděl, že Filištín normálně jede, ale jeho hospůdka je povětšinou veřejnosti otevřená pouze ve ctvrtek, pátek a sobotu.

V pátek odpoledne se v pivnici na pivo slézali hosté jako přísloveční švábi, během večera však počet konzumentů dosáhl uspokojivé úrovně, takže jsem si po celkem dlouhé době připadal jako v normální české knajpě.

Světlá 11 osvěžující, kvalitní rovněž 12, která se i navzdory své celkem jasné barvě nazývala All Blacks. Ochutnal jsem rovněž pivo s novozélandským chmelem, truňk v belgickém stylu i vánoční speciál. Mohu konstatovat, že skoro vše mi chutnalo.

U Filištína jsem se také snad poprvé v životě setkal s nefalšovaným členem Pražské Kavárny – voličem Pirátské strany. Vysvětlil mi, proč Babiš musí rezignovat, že se u nás nechystá žádný masový nábor běženců, genderová hrůzovláda je třeba pro obecné blaho a že u nás všichni žijeme v mladé, leč nadějné demokracii. Jak říká bible: Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské……

Z Chrudimi jsem odjížděl poučen a osvícen. Bilancuji-li svou několikadenní pivní služební cestu, musím říct, že jsem nalezl pár opravdu kvalitních značek. Opočno, Hořice, Lomnice, Chrudim. Kvalitní mok, pěkné šenky. Jen těch hostů by se mělo scházet více. V prázdné hospodě bývá smutno.

Zastavení v Mezilesicích

Takto se nazývala osada poblíž Chrudimi od dob první písemné zmínky z roku 1229. Dnes se obec jmenuje Medlešice.

Nejspíš jedinou atrakcí oné vesnice je funkční historický pivovar. Tento objekt býval po celá staletí součástí velkého statku, který poměrně často měnil majitele a proto není jednoduché mapovat přesně jeho historii. Je však jisté, že byl vybudován v roce 1696 a v současnosti obnovil svůj provoz roku 2001.

Zhruba v oné době se mým kolegům podařilo setkání s přímým potomkem bývalých majitelů, který se vyučil sládkem ještě za první republiky. Měl tenkrát již hodně přes 80 let a jeho bratr tenkrát úspěšně vařil pivo kdesi v Patagonii.

Nechce se ani věřit, že tento pivovárek vyrábí dalších skoro 20 let. Hospůdka otvírá denně ve 14 hodin. Žádný luxus jako Mžany nebo Stěžery. Avšak rovněž naprosto odlišná cenová politika. Půllitr poctivého nefiltru dostanete za neuvěřitelných 20 kč! Takže to jde, kdysi se chce. Ale ono se většinou nechce a je jednodušší prodat pivo za 50. Totiž dokud to jde.

Medlešické pivo je klasickou ukázkou poctivého minipivovarského kvasničáku. Nepříliš hořké, leč vesměs výživné. Tmavý ležák tohoto dne bohužel na čepu nebyl.

Byla to příjemná zastávka na cestě do Chrudimi, kde následující dne má hradecká pivní mise skončí.

Bahno

Bahno může být léčivé nebo naopak morální. Někdy se tak rovněž přezdívá pivu.

Pardubické nádraží bylo v 70. letech proslulé svou moderností. V jeho areálu se nalézalo mimo jiné i kino.

Pivovárek Bahno přímo na pardubickém nádraží funguje asi dva nebo tři roky. Loni v zimě jsem se tam v jeden čtvrtek kolem 16 hodin stavoval. Bylo však beznadějně zavřeno. Na zamčených dveřích jsem ani nedohledal žádnou informaci o provozní době. Marné byly i mé pokusy dovolat se na telefonní číslo, které jsem našel na stránkách pividky.cz. Takže další záhadný pivovar „Na mýtince“ ?

Minulý týden jsem však měl štěstí. Kolem 11 hod. jsem stanul přímo v interiéru minipivovaru Bahno. Prostory pro mne nebyly vůbec neznámé. Přesně v těchto místech se po celá desetiletí nacházel nádražní bufet. Snad naposledy, nejspíš krátce před jeho uzavřením jsme tam v pozdních večerních hodinách popíjeli s jakýmsi mladým delikventem, který zrovna odjížděl někam do vězení. Na čepu byl tenkrát medově sladký Pernštejn.

Interiér někdejšího bufetu se skoro nezměnil. Kuchyně a výdej jídel jsou nejspíš navždy zrušeny, zachoval se pouze výčep. Na čepu byly inzerovány čtyři druhy bahenských piv. Pilsner bohužel došel a narážet se bude až odpoledne. Tak si jej dám alespoň v lahvi. Celkem zakalený, nepříliš hořký. Takový minipivovarský standard.

Podobně na mne působil i místní ejlík. Tmavá IPA byla rovněž řemeslně dokonalá, ničím mimořádným však nepřekvapila.

Nádražní pivovar je velice dobrým počinem. Mimo jiné atraktivizuje železniční dopravu. A to v době, kdy dochází k plošnému úpadku nádražích restaurací. Navštivte Bahno! Zpříjemní vám cestování.

Mikulášská nadílka v Jičíně

Je 5.12. a já procházím podvečerním Jičínem.

Vedle Mikulášů a.čertů,.které lze tohoto dne na ulicích očekávat jje krásné historické město plné fluid Rumcajse, Manky, Cipíska i fiktivního lesa Řáholce.

Kdysi jsem tady někde popíjeli novopackou 10,  ale už bych tu hospůdku asi nenašel.

Můj plán je jasný. Ochutnat pivo z Lomnice nad Popelkou a z minipivovaru Čtyři lípy z nedaleké Libáně. Takže nejprve do místní Tankovny. Otevírají v 15 hodin, teď je půl páté a jediní dva hosté u pultu vychovávají plechovkovou plzeň. Dobrou chuť! Jinak je to tankovna Staropramenu, o čemž svědčí četné tématické dekorace. Dvanáctka z Lomnice je velice chutná. Jak.tp.mám rád, na nic si nehraje. Přirozeně hořká s pěkným průběžným ocáskem. Hned dám zrovna dvě. Navic pivovárek používá zřejmě historické logo z padesátých let, kdy byla provozovna zrušena.

Suterénní  hospoda U kata otvírá až v 18 hodin, zato v sobotu a neděli zavírá až v sedm ráno. Tady však už tak spokojen nejsem. Jsem prvym hostem a unylý výčepní je očividně naštvaný, že musí obsluhovat. Libáňská 12 má dosti matnou barvu a.výrazně nasládlou příchuť. V doznívání jasné stopy mláta. Tak podobně kdysi chutnala Polička, ale tady mi to příliš nelahodí.

Ochutnáno, plán splněn. Zítra má služební cesta.končí v Chrudimi.