Mám rád, když se do prostor starých zrušených pivovarů opět vrátí vyroba.

Počet podobných provozoven potěšitelně roste. Před více než 10 lety se rozjel Rožnov, sleduji vývoj situace v Kostelci nad Černými lesy, kde prozatím funguje minipivovar, ale v blízké budoucnosti by se měl údajně rozjet ostrý provoz.

Pivovar v Hořících v Podkrkonoší vznikl v roce 1885. Na svou dobu byl pohledný a velice moderní. V rámci optimalizace výroby jej komunisté uzavřeli bez náhrady v roce 1968.

Od roku 2013 probíhala rekonstrukce a již o pár let později se na naší pivní mapě etabloval hořický pivovárek Jungberg.

Jak bývá dobrým zvykem, v centru města je hledání této lokální značky celkem marné. Jako obvykle bodují nadnárodní koncerny, případně pár profláknutých značek regionálních. Kupodivu jsem jungbergské lahváče v atraktivních flaškách nahodou objevil v malém obchůdku s nápoji.

Pivovar, který leží asi 500 metrů od náměstí vypadá velice hezky. Rekonstrukce je znát, avšak objekt není nikterak načančaný a uchovává si kus své zjevné autentičnosti. Vedle samotného pivovaru v komplexu budov sídlí ještě pár jiných firem a hlavně jeden bar a jedna restaurace.

Trochu mne zklamalo, že pivovarská hospůdka nabízí rovněž Krušovice, avšak 4 druhy hoříckého na čepu mne naprosto usmířily. Desítka velice zdařilá. Mám rád pivka, která mi připomínají mládí. Výčepní světlé v českém stylu je prostě nedostižné.

Kupodivu dvanáctka byla opět méně chuťově výrazná. Člověk by očekával potuplovanou chuť desítky a hle! Nakonec je všechno jinak. Zajímalo mne i jak si pivovar vede se svrchním kvašení, ale byl čas opět odejít na autobus.

Hořice mi udělaly radost.

Jmenuje se tak firma, která vyrábí výčepní zařízení, ale také pivovarská restaurace v Mžanech.

Kde leží Mžany? To ví věru málokdo. Nevěděl to dokonce ani šofér autobusu, který měl zastávku s názvem Mžany, Dub rozc. ve svém itineráři.

V nevlídný prosincový den jsem ocitl na výpadovce mezi HK a Jičínem. Vpravo depresivní hospodářská budova, vlevo místní komunikace vedoucí do obce Dub. Hned v zahradě u druhého stavení parkoval masivní šestimetrový Dodge Combi ze 60. let. Zvonil jsem, abych se zeptal na cestu do Mžan, ale nikdo se neukázal. Jako obvykle, když potřebuji nějakou informaci, byla vesnice liduprázdná. Nakonec jsem cestu našel a úspěšně dorazil k Lindrovi.

Opět jsem se podivil, v jaké díře byl poměrně luxusní podnik postaven. Asi tam byly levné pozemky.

Stejně jako ve Stěžerech, zrovna probíhal čas oběda. Kuřecí roláda byla spíše žemle než samotné maso, polévka.celkem chutná, avšak byla účtovaná zvlášť za 35 Kč. Jídelní lístek nabízel spoustu specialit, ovšem za celkem mastné ceny.

Desítka Lhoťák byla správně hořká a hodila se na začátek konzumace. Dvanáctka Mžaňák je pivo profesionálně uvařené bez zjevných senzorických chyb. Ale opět stejně jako ve Stěžerech mi u ní chyběl výraznější rukopis.

Nejlépe mi vyšla speciální vánoční světlá 14. Chutnala jako svébytný silný Märzen.

Na čepu byla ještě šípková desítka, tu jsem však vynechal a zakoupil si petku Dubáku, což je údajně vídeňský ležák, který zraje s dubovou kůrou. Tak uvidíme.

Na zpáteční cestě jsem opět zabloudil. Uvítal bych už zase nějaký pivovárek vedle autobusové zastávky.

Ze Stěžer autobusem zpátky do HK. Tam mám asi 90 minut čas.

Co dělat v Hradci? Je to velké město a toho času zas tak moc není. Mohl bych jít do Klenotu, ale tam jsem byl loni.

V Hradci existuje ještě pivovar Kubík. Kdysi jsem jeho pivo prodával v pivotéce. Co tak znovu je ochutnat? Točí je v pivnici U kohouta. Mám trochu problém dotyčnou provozovnu najít málem to chci vzdát. Nakonec mám štěstí.

Avšak i štěstí je relativní pojem. 10,5 pivo Kohout je nedobré. Nemá žádnou chuť. Jako by bylo vařeno z destilované vody. Neutrální tekutina bez chuti a zápachu. Něco podobného jsem pil asi před 12  lety v německém pohraničí pod jménem Zittauer.

Rychle do Opočna, ať si spravím chuť!

V Opočně jsem nikdy předtím nebyl. Pěkné náměstí, ale výběr piv celkem žalostný. Z alternativnějších značek pouze Primátor a Nová Paka.

V Road baru mají na čepu místní pivo Opočenský Baron. A to rozhodně stojí za to. Přirozeně hořký mok, nevtíravě voňavý s krásnou dochutí. Nemohl jsem si vzpomenout, ke kterému pivu bych jej přirovnal. Došlo mi to až následující den. Takto podobně chutnal ještě v polovině 80. let Třeboňský Regent. Jako bych se v chuťových asociacích vrátil do léta 1981, kdy jsem točené třeboňskè pil v Jindřichově Hradci.

Pivečko skvělé, ale není jednoduché je nalézt. Stále stejná bolest. Sračky čepují všude, ale kvalitní truňk je obtížné najít dokonce i v místě jeho původu.

Kdy se to konečně změní?

Beránek boží. Zejména, když se jedná o minipivovar.

O obci Stěžery jsem v životě neslyšel.

Přitom v loňském roce získaly titul Nejlepší obec v KH kraji. To by samozřejmě nebyl důvod mé plánované návštěvy. Avšak nedávno tam otevřeli pivovarskou restauraci Beránek.

V centru vsi jsem dotyčný objekt nenašel. Absolutně chyběl jakýkoliv poutač či informace. Naštěstí mi poradili na místním Obecním úřadě.

Beránek stojí asi 300 metrů od stěžerského kostela, který mi připadá jako barokní. Budova vypadá majestátně a i velice upraveně. Úhledný interiér působí pohostinným dojmem. Zrovna probíhala doba obedů. Hovězí vývar s rýží a hráškem. Ten kdysi v bufetech stával 70 haléřů. Ale co. Dneska zase nepotřebujeme na cestu do Jugoslávie devizový příslib. Kuřecí játra s rýží slušná i sytá. Avšak holandský řízek za 139 Kč je skutečným kulinářským zločinem. Trochu mletého masa se sýrem.

Desítka Jehně momentálně není na čepu, tak zahajuji 11 Ovečkou. Skvělé pivo s odzbrojující hořkostí a vlastní osobitou příchutí. Troška pelyňku, ale doznívání vesměs příjemné.

Dvanáctka je podobná, leč o něco méně výrazná. Černá 14 je Malvazem v tom pravém slova smyslu. Styl flekovského, ale chuťově komplexnější a rovněž podstatně lacinější.

Mužské a ženské toalety jsou inovativně označeny šroubkem a matičkou. Užívejme si historické segregace než nám militantní feministky v rámci genderovè rovnosti zasednou pisoáry!

E

Doslova „ohnivé koule“. Americká snacková specialita, na kterou jsem s oblibou chodíval do miamskè pivnice Sharkey‘ s.

Jednalo se údajně o polotovar, ale velice chutný. Mleté.kuřecí maso s pálivým kořením bylo vytvarováno do malých kuliček a podáváno s ostrou omáčkou. Porce lokální pivní chuťovky stála tenkrát něco kolem pěti dolarů. Pivo pak do hrdla teklo samo.

Něco podobného jsem nedávno ochutnal v porubské Sbeerce. Nejprve jsem si objednal fazolovou polévku s uzeným masem a zapil to německým Kellerbierem Weinhenstephan. Je to údajně nejstarší dochovaný pivovar na světě založený už v roce 1040. Kvasničák pitelný, avšak na můj vkus trochu sladký.

Masové kuličky s papričkami jalapeños mi balls of fire docela připomínaly. Navíc pálivost umocňoval i docela ostrý dip. Potom Red Ale z Dolních Bojanovic chutnal…

Celkem příjemný degustační zážitek. Vystřízlivění přišlo při placení. Za polévku bez pečiva, kuličky a dvě malá piva jsem zaplatil plných 279 Kč!

Až krize udeří, bude se obtížně zlevňovat….

Když jsem si nedávno vygooglil stránky havířovského minipivovaru Milver v areálu restaurace Venuše, objevil se mi katalog jakési firmy zabývající se optikou.

Tušil jsem, že je něco špatně. Milver byl vlastně historicky prvním havířovským pivem. Po neslavných průkopnických začátcích  bylo dosaženo jistého chuťového standardu a mok se dal docela i pít. Zkusil jsem jej přímo ve Venuši, později i kdesi ve Výškovicìch a párkrát na různých pivních slavnostech. Běžná jedenáctka i třináctka mi celkem chutnaly.

Od té doby vznikly v Havířově další dvě provozovny. Milver bohužel neměl nejlepší pověst a nebylo jednoduché dozvědět se bližší informace o jeho průběžné existenci  a případných aktivitách.

Před pár dny jsem byl pozván na bluesový večer, který se konal zrovna v areálu dotyčné hospody. Přicestoval jsem do Havířova autobusem a dorazil na místní nádraží, které vypadalo úplně jinak, než v roce 1979, kdy jsem tam byl naposledy.

Čekal jsem na odvoz do Venuše a.tak jsem zaskočil do nejbližší hospody – pizzerie Max. Celkem slušný podnik, avšak na čepu pouze PU a Radegast. Po půl hodině, kdy už mi dorazil odvoz jsem si všiml, že ve vedlejší knajpě točí Koníčka…..

Venuše vypadá socialisticky a zdevastovaně. Není tam vůbec útulno. Nový majitel má spoustu plánů, ale já mu nevěřím. U výčepu označené pípy nabízely piva z Litovle i Přerova, ve skutečnosti byl na čepu pouze Radegast 10 a 12. Fujtajbl!

Hudba slušná, celkem dobře jsem si zahrál. Ovšem byl jsem v mínusu. 18 Kč cesta a tři piva za 90. Současní hudebníci jsou altruistè  a masochisti.

Takže tak nějak tedy skončil jeden havířovský avantgardní svatostánek.

Čest jeho památce. Buďme na něj hrdí a stateční!