Nová zahraniční mise

Ještě včera jsme s Angličanem markem degustovali Nachmelenou opici v plně obsazené restauraci Toni (soukromá akce) a dnes již dobaluji kufry. Čeká mne další sezóna na evropských řekách. Už se těším na hlínovitý rakouský Geroldinger, hučák ve vídeňském pajzlu 1516, na osvědčené i doposud neznámé značky maďarské minipivovarské scény, drahého leč přínosného Wildemana v Amsterdamu, osvěžující Kolsch v Kolíně, na nové přírůstky v bělehradském pivním baru Samo pivo i na exotický minipivovar v rumunské Constanzi.

Tak mi, vážení čtenáři popřejte šťastnou cestu a těšte se na mé příspěvky o pivu od severu až na jih našeho kontinentu.

IPA po nošovicku

V době, kdy se vrací lesk a sláva řemeslných pivovárků se giganti snaží tento trend zoufale kopírovat.

Někdy lépe, někdy hůře. Ostravar vaří piva různých barev, Gambrinus či Staropramen nefiltry s mrtvými kvasnicemi, případně obohacené jablečným extraktem. Občas si tyto velkopodniky troufnou dokonce na piva svrchně kvašená.

Na březen připravil pivovar Radegast v rámci akce Výběr sládků přímo mok ve stylu Indian Pale Ale. Tento trend již pár let frčí, tak proč to nevyzkoušet průmyslově. V jistém porubském pivním baru nabízeli Radegast IPA 0,4 l za pouhých 22 Kč. Sklenička na stopce, solidní pěna, na první přičichnutí typická vůně ejlu. Dokonce při samotné konzumaci bych stěží rozlišil tuto ipu od ip vařených v malých provozovnách. Nedočetl jsem se žádné informace o použitých chmelech ani žádného jiného bližšího upřesnění výroby tohoto speciálu. Nakonec jsem dospěl k názoru, že tahleta nošovická ipa je snad podařenější než celá řada jakýchkoliv ležáků, které vytékají po více než dvě dekády z tohoto onehdy kvalitního regionálního pivovaru.

Čím nás Radegast překvapí dál?

Létající bezdomovec

Zní to surrealisticky, ve skutečnosti je to však název dalšího místního létajícího, jak já říkám kukaččího pivovaru.

Včera v Hobitu jsem si dal na úvod Kunětického Hejkala. Jak jsem již zmínil, po dlouhém, jakémsi burákovém období, kdy některá Qásková piva měla cizí příchuť podzemnice olejné se vlajková desítka Hobitu markantně zlepšila, dosahuje podle mne nejvyšších standardů pro světlá výčepní piva a je skutečně radost ji pít.

20°Imperial Stout z Moravy (FM) je hutnost sama o sobě. Je hořké, výživné, extra silné, pražené – prostě má všechny přívlastky moku, který je uvařen na tuto stupňovitost. Samozřejmě se jedná o pivo dezertní, jako dát si jedno na chuť, nejraději na závěr pestrého pivního večera.

Pivo borůvkové (Ostravice) je plnohodnotným zástupcem stylu ochucených piv. hutná skutečně jako borůvky. Extrakty a tresti při dnešních technologiích dokážou zázraky. Nostalgicky vzpomínám na své první borůvkové z Aljašky, kde byly skutečně čerstvé borůvky jen tušit…

S Létajícím bezdomovcem jsem se setkal vlastně poprvé. Dotyčný podnik si zřejmě staví image na předstíraném sociálním vyloučení. 16°ejl se jmenuje třeba Somrák. Klasicky plnotučný svrchně kvašený mok, který se, jak je dnes obvyklé  honosí svou přechmeleností. Chuť samotná při respektování specifik onoho domestikovaného pivního stylu by nebyla nejhorší, dosti mi vadil však značně nízký říz, což se projevovalo zejména po svěžím a řízném Hejkalovi. Z jednoho vzorku nemohu hodnotit kvalitu pivovaru. Nejraději bych ochutnal nějaký létající bezdomovecký ležák. Jeho výroba však vyžaduje jisté podmínky a vyšší náklady, což by zřejmě odporovalo filosofii dotyčného výrobce.