Rožnovský pivovar s novou hospodou

Zaslechl jsem zprávu, že  v areálu rožnovského pivovaru vznikla nová  nálevna. Bylo třeba  to ověřit.

Volil jsem cestu vlakem před Hranice a Valašské Meziříčí.

Vlaky onoho dne jely vzácně  načas a tak fungovaly i všechny přípoje.

V areálu nádraží ve Valmezu (podobně by mohly být  Valašské Klobouky „Valklob“) jsem hospodu pochopitelně hledal marně. Bohužel, to je současná realita .

Naštěstí jsem po straně nádražní  budovy objevil miniaturní bufetek s kapacitou cca 5 míst včetně výčepního .

Potěšilo mne, že na čepu nebyl žádný  Sračkovar, nýbrž místní „Krásenské pivo“ přímo z Valmezu. Zrovna se měnil sud. Poznamenal jsem, že nemám moc času,  neboť mi jede vlak. Výčepní mi na to trefně  odpověděl:“To tady poslouchám pořád!“

Docela jsem mu to věřil.

Speciální polotmavá 13, mimochodem vařená v pivovaru Holendr byla slušná, nicméně by potřebovala přidat trochu víc  CO 2.

Zprovozněním nových historických prostor dosáhl pivovar Rožnov takřka dokonalosti. Pivovarská Humna s krásnými cihlovými klenbami dodala tomuto zdařilému podniku to, co tu léta chybělo. Do této doby byli návštěvníci odkázani na prostory stísněné a nevyhovující.

Krásná rozlehlá knajpa s venkovním posezením potěší  každého žíznivého pivaře, stejně  jako nesporná kvalita zdejšího piva.

Osvěžující  11 Radhošť , i na můj vkus trochu karamelovější 12 čert přišly k chuti.

Nejvíce mi však vyhovovala řízná, hustá a nekompromisní 13 Rožnov. Ve spojení s krásnou hospodskou atmosférou a svižnou obsluhou to snad byl můj nejkrásnější pivní zážitek letošního léta.

Okusil jsem ještě lahodnou polotmavou 13 Rotschild, místní apu jsem vynechal.

Výlet do atraktivního městečka plného staré lidové architektury  se rozhodně vyplatil.

Noc v předraženém pokoji bez klimatizace na hotelu Eroplán nebyla zrovna příjemným zážitkem.

Nicméně přispěla k evokaci žízně, která byla krátce po 11 hodině predpisově uhašena oblíbenou rožnovskou 13.

V nedalekém Frenštátě jsem objevil v lokální ochutnávkové pivnici Stars Hollow kyjovskou 11.

Slušná, ale potřebovala by v 30 stupňovém horku víc  vychladit.

 

 

 

.

Cream Ale podle Havrana

Slovo cream znamená v českém překladu  smetana.  Tak by pivo typu Cream Ale mělo aspoň něčím smetanu připomínat.

Vzpomínám si na chutný mok Boddington Bitter s hustou pěnou a decentní chutí.

U nás bývala v módě smetanová piva s „lavinovým “ efektem Velvet a Maestro. Důležitou roli ve vzhledu těchto výrobků hrál  chemický prvek dusík.

Speciální kapsle, která lavinu vytvořila byla dokonce přidávaná i do plechovek.

Když  jsem v hospodě narazil na Cream Ale z produkce plzeňského minipivovaru Raven, byl jsem mile překvapen a na škopek jsem se těšil .

Jednalo se o devítku, což slibovalo v horkých letních dnech vítané osvěžení.

Mám bohužel rozpačité zkušenosti s různými  verzemi letních ejlů. Většinou nalákají na nízké  EPM a tudíž  i adekvátní obsah alkoholu,  často se však bohužel jedná o nešetrné chmelové vývary,  které krom toho, že intenzivně pálí na jazyku, rovněž nutí konzumenta k přemýšlení , jaké chmely výrobce použil, případně proč to vůbec dělal.

V případě Ravena to tak naštěstí vůbec nebylo. Pivko bylo chuťově čiré a osvěžující. Střední hořkost, přírodní říz, nevtíravé dozrávání. Skutečně pivo, které  (nejen) v létě potěší.

Avšak jednu chybu jsem přece jen shledal .

V dobrých výčepech jsem zvyklý na čepování na hladinku a hustou pěnu. Ravenův Cream ji však měl celkem průměrnou a docela rychle se ztrácela.

Možná má západočeský Havran jiné pojetí tohoto stylu.