Další pivovar nad Veličkou

Již pár let funguje ve Velké nad Veličkou minipivovar Bombarďák.

S jeho pivkem jsem se seznámil před nějakou dobou v Brně a párkrát jsem měl i příležitost ochutnat je i v ostravském Babylonu. Byl jsem docela spokojen.

Onehdy jsem v porubské Alkotéce objevil novou značku. Na pastelově barevných etiketách horňácké lidové motivy a nápis: Pivovar Louka nad Veličkou. Vida. Jde již o druhý pivovárek nad životodárnou řekou.

Vybral jsem si klasický 12°ležák Primáš. Mok příjemně voněl a byl dostatečně hořký. Pěna i barva v normě. Byl to typ piva, ve kterém je vzadu cítit něco jako lískové oříšky. Není to určitě přesná definice, ale já jsem to tak pojmenoval. Marně jsem vzpomínal, ke které značce bych Primáše připodobnil. Je to ale běžná příchuť, která pochází nejspíše z chmelové složky. Celkem příjemný zážitek, slušná pitelnost, na druhé straně mi trochu chyběla originalita, nebo naopak o něco více český „Grunt“.

Jsem rád, že i v současné složité době vznikají nové minipivovary.

Teď mne napadlo, že v polské Weliczce možná pivovar nemají, ale jsou tam slavné solné doly.

Vypadám dvanáctkově

Nedávno jsem psal, že mne potěšilo, jak mi číšník U Rady podal druhou plzeň ještě než jsem měl tu první dopitou.

Včera jsem po pěším přesunu z Fifejd do Petřkovic zamířil do tradiční místní knajpy U Blechy (dnes U Ohřálů). Ale ouha! V současnosti tam mají hned dva zavírací dny a já se náhodou do toho druhého trefil.

Kousek dál stojí neosobní pivní bar Satelit. Usadil jsem se na kryté zahrádce a zjišťoval sortiment. Poměrně fádní. Ostrava 10°, 11°Mustang a 12°. Nějak neregistruji chuťový rozdíl mezi Ostravarem a Mustangem. Občas se liší docela logicky cenově. Tak co? Mám před lekcí španělštiny. Nestačila by desítka.

Statná výčepní, později jsem zjistil, že to je náhodou manželka jednoho z mých žáků se mne zeptala pouze jedním slovem: „Pivo?“ a odchvátala dříve než jsem stačil svou objednávku blíže specifikovat. Automaticky mi po chvíli přinesla dvanáctku.