Axiom je tvrzení, které není třeba dokazovat. Podobně jako postulát nebo konstanta. Celý příspěvek →

Po polotmavém Mulatovi z nového olomouckého minipivovaru Buchťák jsem se rozhodl ochutnat i jiné jeho výrobky. Celý příspěvek →

Naše malé pivovárky povětšinou chválím. Už pro jejich vlastenectví a podnikatelskou odvahu, především v našich likvidačních časech,

Obecně mám rád skoro všechny, co jsem doposud poznal. Někdy musím být kritický, avšak většinou mé názory a recenze vyzní nakonec kladně. V historii bylo samozřejmě pár výjimek, ale bylo jich nakonec tak málo, že je nestojí zato ani zmiňovat.

Minulý týden jsem si z degustačních důvodů zakoupil dva úzkoprofilovější ležáky.           Prostějovský Axiom jsem již v minulosti ochutnal. Jedná se o současný moderní pivovar, který nejspíš sleduje současné trendy. Na jednom festivalu jsem okusil jejich 12°a myslím, že něco podobného jsem loni pil i na jisté akci u řeky Ostravice. Tentokrát jsem si ležák Rumpál otevřel v poklidu domova. Ačkoliv jsem se na něj těšil, nikterak mne neoslnil. Neměl jsem žádné výtky k řemeslnému provedení ani jsem nezaregistroval žádné výrazné senzorické chyby. Nicméně jsem bohužel postrádal jakoukoliv výraznější chuť. Jako bych se napil nějakého možná zdařilejšího řemeslného piva. Příště si od Axiomu koupím nějaký tendenční speciál.

Na pivo, které se jmenuje Dukát, musí mít chuť každý pivní gurmán. Evokuje mi zlato a historický patriotismus, ačkoliv dukátové buchtičky se šodó jsem přímo nenáviděl. Dukát se jmenovala 12°z KV a dokonce se 12°se stejným jménem vařila ještě v roce 1992 v Domažlicích. V obou uvedených městech byly Dukáty spíše okrajovější záležitostí. Převažovaly tak 11° Karel a Čerchov.

Současný Dukát pochází ze západu naší vlasti z pivovaru Rudohor v Ostrově. Již jsem měl příležitost ochutnat nějaké svrchňáky z tohoto podniku, tentokrát jsem si však chtěl vychutnat rudohorský ležák. Oproti Rumpálu byl Dukát přece jen o poznání zajímavější. Na etiketě inzeruje plné tělo, harmonii chuti a sladové aroma. Skoro přesně jsem trefil i jeho hořkost – 33 IBU. Dukát má i trochu „grunt“ a solidně se popíjí, osobně bych však onen mok alespoň trochu něčím ozvláštnil a dodal mu rukopisný charakter.

Buďme však vděčni za každý počin na naší doposud pestré pivovarské scéně a vítejme i nezávislé průměry.

Tento publicistický pořad ČT jsem téměř pravidelně sledovával v neděli večer.

A to až do osudného říjnového večera, kdy v něm vystoupilo trio zlověstných panikářských arcilotrů Kubek, Hořejší a Flegr a jediným tématem programu byly mrazáky v ulicích a vymření českého národa.

Od té doby dávám v této večerní době přednost jiným TV kanálům, leč včera jsem neodolal a na Noru Fridrichovou jsem se podíval.

I v této epizodě se přednostně probíralo kovidové téma. Tentokrát se hovořilo o kompenzaci živnostníkům za nuceně pozastavené podnikání ze strany státu za posledních cca 10 měsíců. Jen pro stručnou rekapitulaci: Vláda svévolně zavedla v naší zemi stanné právo, které s podporou jinak démonizovaných komunistů hodlá prodlužovat podle své nectěné libosti. V této době po vzoru Klementa Gottwalda ruší (přerušuje) živnosti tisícům živnostníků, kteří se dostávají do likvidačních životních situací. Již od loňského dubna se snaží tato bolševicko-fašistická banda vyhnout svým povinnostem kompenzovat těmto daňovým poplatníkům jejich vzniklé škody. Nejprve snahou o nezákonné převedení některých důležitých kompetencí na Ministerstvo zdravotnictví, což nevyšlo. Nyní je hlavní strategií mlžení a hlavně, jako už skoro rok strašení, obviňování a vyhrožování.

Nicméně vláda již od března 2020 vymyslela úctyhodných 42 programů pomoci zbídačelému obyvatelstvu. Kdyby toto všechno fungovalo, zřejmě bychom všichni žili v blahobytu a koronavirus bychom si hýčkali. Leč to bychom nesměli žít v ČR.

Jak je to v současnosti s pomocí našim hospodám? Obyčejný pivař by si řekl, že by si jejich nešťastní a omezovaní provozovatelé z megasekery deficitu státního rozpočtu ve výši půl bilionu Kč mohli něco ukrojit. Avšak toto je pouhá idylická představa. Na propagované programy Covid 1, Covid 2, Covid 3, Covid nájem apod. není vůbec jednoduché dosáhnout, neboť v tom zejména brání již od dob Rakouska-Uherska neustále se rozšiřující a zdokonalující obludný byrokratický aparát.

A hle! Když 41 uvedených podpůrných programů evidentně nestačilo, hned je tady program nový. Tentokrát se tematicky nazývá Covid Gastro. Na první poslech to vypadá poměrně nadějně, leč to bychom nesměli žít v ČR.

Na obrazovce státního média, které je ústřední hlásnou troubou zločinného režimu se kupodivu objevují osoby kritizující naši současnou vládu. A to hlavně z řad živnostníků. Jejich stížnosti jsou jasné. Veškerá inzerovaná „pomoc“ vlády, která sama založila požár, aby jej mohla hasit je naprosto nedostatečná, navíc neskonale zatížena administrativními břemeny. Na výplatu sporých kompenzací se čeká celé měsíce, někdy jsou i ty žadatelům odmítnuty. Jistý podnikatel, který provozuje restauraci v sousedním Německu popisuje, kterak dostal požadovanou podporu během dvou dnů od podání žádosti. Avšak v zemi, kde na jednoho úředníka připadá neskutečných 23 občanů máme smůlu. Plně vytížený a permanentně nevyspalý ministr všeho Havlíček dokonce obhajuje jednu z podmínek pomoci Covidu Gastro, aby aplikant k žádosti připojil své čestné prohlášení, že do tří měsíců nezkrachuje. Presumpce jasnovidectví. Pamatuji si, kterak jistá prodavačka v obchodu s hudebními nástroji reagovala na prosbu mého kolegy, který si chtěl jen vyzkoušet nový typ baskytary dotazem: „A koupíte si ji?“

Další téma publicistické relace není o moc optimističtější. Parlament (v omezeném režimu) prý schválil nový zákon, podle něhož budou do několika let muset v supermarketech produkty českých výrobců potravin dosahovat podílu 75% skutečného sortimentu. Zní to jako pomoc tuzemským zemědělcům, ale je to jen další populistický paskvil. Za posledních 30 let devastace českého zemědělství a potravinářství jsou již karty rozdány jinak. A odpůrci tohoto zákona bohužel správně argumentují tím, že v tomto případě by finální spotřebitel obdržel méně kvalitní výrobek za vyšší cenu. Rajčata by tak údajně zmizela z našeho trhu za dva měsíce a paštiky dokonce do pěti dnů. To však není pouze vina našich kolchozníků, nýbrž scestné politiky pokřivujících netržních dotací, likvidace tuzemských rostlinných i živočišných kapacit a odevzdané rezignace na velice důležitou potravinovou soběstačnost, která prý v současnosti ve státě, který byl v tomto segmentu nezávislý na importu (samozřejmě kromě tenkrát úzkoprofilového jižního ovoce) a ještě potraviny vyvážel, činí 40 – 60%. Už když jsem v 90. letech viděl v obchodech velká drahá jablka ze zahraničí, zatímco českým sadařům malvice hnily na zahradách, věděl jsem , že něco není v pořádku.

Aspoň, že v tom pivu jsme ZATÍM soběstační.

Při sledování včerejších 168 hodin jsem se opět nasral a příští neděli si určitě zvolím ke sledování jiný program.

Jedním z hotelů, který si nechává exkluzivně vařit pivo v některém z minipivovarů je bohumínský podnik Pod zeleným dubem. Celý příspěvek →

Pivovárek ve Střítěži u Hnojníku stále vaří. Jeho pivo jsem občas ochutnal ve výškovické hospůdce Dostavník. Celý příspěvek →

Při dnešním stavu naší pivovarské scény se občas stává, že se pivovary vyskytují i v obcích, které mají shodné či alespoň podobné jméno. Celý příspěvek →

Včera v jedné epizodě seriálu Simpsonovi přijde Homer na návštěvu ke svému sousedovi, neboť mu došlo pivo Duff (na NZ opravdu existuje pivovar McDuff´s).Ten mu pohotově sdělí, že minulý den naplnil sud a že má skvělý ležák až z Plzně! Čistě sémanticky to smysl moc nedává, ale je vidět (v případě, že se nestal nějaký překladatelský překlep), že i v USA je PU stále oblíbené. O to bizarnější je reakce žíznivého Homera, který říká: „Nu dobrá. Žebrák si nemůže vybírat“.

V originále toto pořekadlo zní: „Beggar can´t be a chooser“, což by se vhodněji dalo do češtiny přeložit podobným idiomem: „Darovanému koni na zuby nehleď..“

Jak to tedy animovaný Homer Simpson myslel?