Přívětivé podkrkonošské městečko Dvůr Králové má již několik let dva pivovary.

Když ve Dvoře zrušili v roce 1978 průmyslový pivovar, ocitlo se město na suchu.

Pravda, chmelový mok se v něm točil dál, jen bohužel z jiných zdrojů.

A pak v roce 2009 vznikl ve Dvoře Králové minipivovar nový. Jmenuje se Tambor a s jeho pivy je možno se setkávat příležitostně v blízkém i vzdálenějším okolí.

Do novější minipivovarské provozovny Safari jsme zavítali kolem poledne.

Jak už napovídá název, jedná se o pivovarskou restauraci přímo před vstupem do vyhlášené ZOO. Tato instituce vznikala postupně v 60. a 70. letech a o její provoz se nejvíce zasloužil někdejší její ředitel a cestovatel Josef Vágner, který nasměroval zaměření ZOO směrem k africké fauně. V polovině 70. let mělo tamější stádo žiraf 46 dlouhokrkých zvířat, ze střední a východní Afriky bylo dovezeno rovněž množství šelem.

Restaurační pivovar Safari opravdu vypadá kýčovitě africky. V době naší návštěvy se v něm nalézalo jen pár jedinců.

Ukrajinská obsluha nás zaregistrovala skoro okamžitě a nabídla jídelní a nápojový lístek.

Polévka z pečených paprik a rajčat se dvěma sýrovýma koulema byla možná celkem zajímavá, ale za 120 Kč bych si představoval poněkud větší porci.

Světlý 12° nefiltr neměl chybu. Předpokládám, že jej vařil sládek český a ne africký. Přiměřeně hořký a plnotučný.

Na další pivo jsme však již čekali skoro 20 minut. Pak jsem si objednal pšeničňák, který chutnal naprosto evropsky. Možná, že jsem očekával něco jako jihoafrické Chibuku, ale to by v naší zemi pil nejspíš málokdo.

Dočetl jsem se, že v onom podniku se připíjí Na nosorožce! Část z tržby prý jde na jejich ochranu. Takže jsme nemohli očekávat, že tam bude v prodeji afrodisiakový nosorožčí roh.

Vedle piv čepovaných Safari nabízelo i roztomilé 33 cl lahváčky s patentním uzávěrem. Kolega si objednal slušnou ipu, která měla však trochu problém s nízkým řízem. Pilo se to dobře, ale přesto tam nějaká ta civilizovaná bublinka chyběla.

Na závěr jsem si objednal tmavou 14° v lahvičce, ale mám dojem, že mi omylem naservírovali ipu. Ta byla rovněž tmavá. Uvědomil jsem si, že bych případné stížnosti musel řešit přes ugandskou ambasádu, tak jsem to vypil, zaplatil a podnik opustil.

OK. Počin zajímavý, pivo slušné, ale jídlo drahé (pštrosí ragú 380 Kč atd.) a mohla by se zkvalitnit a zrychlit obsluha.

Hakuna matata!

Další pivovárek – Tambor stojí na kraji města a v době naší přítomnosti byl skoro úplně prázdný. Světlá 11° dobrá, 13°stout uvařený jakoby podle irské příručky. Jen tam bylo smutno.

Ocenil jsem zvětšenou kopii dobové mapy československých pivovarů z roku 1935. Když jsem ji srovnal se současným stavem, konstatoval jsem, že se dnes nemusíme za současný počet pivovárků na našem území vůbec stydět.

Jediným problémem je, že většina našich současných provozoven má velice malý výstav, což omezuje šance ochutnání jejich výrobků a naopak několik nadnárodních magnátů ovládá velké procento trhu.

Přesto buďme rádi. Ani počátkem 21. století se nám ani nesnilo……

Kdo nepil Krakonoše, nebyl v okrese Trutnov!

Navštívili jsme po cestě dvě stylové provozovny, které jakoby někdo opustil v 80. letech.

Dvanáctka Krakonoš za 28 Kč, párky za 40 Kč a nevtíravá, výkonná a asertivní obsluha.

Tyto končiny mám docela rád.