Rozpačitý den D

Konečně přišel vytoužený 11. květen odkdy nám naši diktátoř milostivě dovolili vrátit se legálně na hospodské zahrádky bez obavy z kriminalizace žízně.

Jedu tramvají od sadu B. Němcové. Neudělají z toho nakonec sad Borise Němcova? Alvi má zahrádku na odvrácené straně hospody (Dark Side Of The Pub), takže provoz vizuálně nezaznamenávám. V nedalekém Nashvillu (dnes Na Plynární) s Moravou na čepu sedí v 13.15 na předzahrádce dva hosté.

Za deset dvě zvoním na zvonek pivovaru v Pivovarském domě. Otvírají přesně ve 14.00. Přes Poníka, kde si objednávám pivo mířím na zahrádku. Jako požehnání na mne působí dřevěná stříška, neboť začíná pršet. Nějak se to počasí nevyvedlo. A příliš se nevyvedlo ani pivo. Extrahořká 11°je chuťově obstojná, leč nemá patřičný říz a navíc je teplá. Tipuji to buďto na zanedbané ošetření nebo konec bečky. Bohužel, teplá je i jinak chutná pšenka Trigo.

Potřebuji se ochladit, tak mou další zastávkou je Kurník Šopa Hospoda. Zde je pivo naštěstí ošetřeno vzorně. Nejprve jednoho Rychtáře. V hlineckém pivu lze naštěstí ještě zaregistrovat stopové prvky jeho charakteristické chuti, která však zejména v posledních cca 10 letech postupně mizí. Mám obavy, že Číňani, kteří nyní onen podnik mimo jiné vlastní, postupně všechny osobité chutě a vůně během pár let úspěšně zlikvidují.

Na nekrytou zahrádku zatéká, tak pivo dopíjím protekčně v doposud nelegálním interiéru. Další kousek – polotmavého paskovského Borlocha už zase konzumuji u lehce zastřešeného pultíku před knajpou. Kolem 16 hodin je v Kurníku jen minimum lidí. Počasí nepřeje, je pondělí a možná se někteří pivaři doposud bojí infekce.

Přátelé – neblázněte a pojďte chlastat! Dříve než ty naše pojebané vlastizrádce napadne zase „zatáhnout za brzdu“….

Hlas lidu, hlas boží – aktualizováno

Článků, které v době Koronaviru vycházejí o problémech pivovarů, asi už většina z vás přečetla víc než dost.
Tím bych vás nechtěl zatěžovat, všichni víme, že zavřené hospody prodělávají víc než vydělá alternativní prodej z takzvaných žíznivých oken do Pet lahví.
Nechci zde ani rozebírat vliv Pet lahví na životní prostředí, stáčet pivo do skla je finančně nákladné a většina malých pivovarů říká, že na to nemá finance.
Jestli tomu tak je nebo se jim do této investice jenom nechce, nemohu objektivně posoudit, do jejich účetnictví nevidím.
Co ale vidím, jsou účty za posezení u piva. A ve většině případů to nejsou malé částky, někdy mám dokonce pocit, že pivovary mezi sebou soutěží, kdo bude dražší. Zvláště u nově vznikajících pivovarů se v poslední době nestačím divit, na jakých cenách začínají.
Dvanáctku za padesát korun nechci akceptovat ani od zavedených pivovarů s mnoha diplomy na zdi, speciál za 80 korun nechci akceptovat ani od zkušeného Martina Matušky, natož od ne tolik zkušeného Adama Matušky (syn).
Ale kdybych byl jediný voják v boji proti vysokým cenám, ani bych nepsal tento článek, nejsem však sám.
Zajímal by mě i váš názor na vysoké ceny ve většině minipivovarech, zatím sem dávám názory čtenářů pod jedním z mnoha článků na toto téma.
S pozdravem
Václav Švihlík
Screenshot_20200402-183627_1 Screenshot_20200402-182823_1 Screenshot_20200402-182954_1 Screenshot_20200402-183336_1 Screenshot_20200402-183508_1

Celý příspěvek

Jaké je to U Fleků

Když U Fleků vařil pivo Ivan Chramosil, byl důvod jednou za čas sem zajít.

Pivo sice předražené, ale velmi dobré. Pokud by nebylo předražené, klidně bych napsal, že je to pivo, na které by se měl člověk stavit každý den po cestě z rachoty.
Pivovar však byl a bude orientován na jinou klientelu, tatíků jdoucích z práce za rodinou tam mnoho nepotkáte, ti si dají své dvě piva někde mezi paneláky, kterým říkal náš nejhorší prezident králíkárny. Při mých několika návštěvách zde jsem okolo sebe slyšel Ruštinu a pak různé asijské jazyky, které díky mým jazykovým neznalostem nedokážu správně roztřídit. Asiaté, mezi něž musíme zařadit I východní část Ruska, jsou hlavním a nejdůležitějším tahounem podniku v Křemencově ulici.
Právě teď piju flekovské pivo a vůbec mi nechutná, na  etiketě toho moc není, nepíše se zde, jestli je to jedenáctka nebo třináctka, je zde jen objem alkoholu 4,6%, nevíte někdo, jestli to dříve nemělo víc Voltů? Dále už jen stroze : složení : pitná voda, ječné slady, granulovaný chmel. Skvělý popis, za který by se nemusely stydět ani levné piva vařené kdesi například pro Kaufland.
Původně jsem chtěl srovnat toto černé pivo s černým pivem, jaké vaří Ivan Chramosil U Supa, ale to je naprosto nesrovnatelné, Ivan si jede pořád to své Flekovské a I když už není nejmladší, na pivu se (naštěstí) nic nezměnilo, pivo od Ivana je pořád skvělé, zatímco současné pivo od Fleků nemá v sobě nic, co by stálo za řeč.
Chtěl bych na závěr oběma pivovarům něco popřát, ale co mám přát pivovaru, kterému evidentně nezáleží na chuti piva, ani se neobtěžuje napsat na etiketu, odkud bere suroviny nebo třeba Na zdraví! Ne, Flekům nic přát nebudu, ale popřeju panu Chramosilovi pevné zdraví a pevnou ruku při jeho práci. A úplně na závěr vzkaz pro Pivovar U Supa – usmálo se na vás štěstí – vaše pivo připravuje opravdový Mistr.
S pozdravem
Václav Švihlík

Revitalizovaný vtip

Do železničního depa přijede dieselová lokomotiva celá zasviněná od bahna.

„Co jsi, prosím tě, dělal?“ ptá se správce depa.

„To mi nebudeš věřit,“ povídá strojvedoucí, „jedu, jedu a najednou vidím – na kolejích se pohybuje Babiš!“

„Ty vole, tak jsi ho měl přejet!“

„Já jsem chtěl, ale ten hajzl mi utekl do pole…“