Belgické supermarketové

V belgických supermarketech mívají příznivější ceny piv než ve specializovaných obchodech.

Souprava čtyř třetinek tam vyjde zhruba na 5 eur. Vybíral jsem vybíral, až jsem konečně vybral. Cena za 750 ml láhev s produktem pro mne neznámého pivovaru Piedbouef za 1.80 mi připadalo jako slušný kauf. Pivo ve skle, žádný plast. Navic bylo vytištěno na etiketě, že se jedná o tzv. Tripel, což u belgických piv bývá docela síla. Pomyslel jsem si cosi o laciném šlaftruňku a lahváč koupil.

Udělal jsem dvě základní chyby. Neměl jsem sebou brýle a tak jsem nemohl přečíst některé informace a pak jsem nezaregistroval, že výrobek má hnusný plastový uzávěr.

Večer jsem docela natěšený flašku otevřel. Nadšení bylo rázem pryč. Jednalo se o průmyslový mok s obsahem alkoholu pouhých 3,8 procent, který s belgickými pivy, snad s vyjímkou Stelly Artois neměl vůbec nic společného.  Proč tedy Tripel? Možná je to trojnásobek lokálního Birrelu. Utrejch byl nahořklý, vodnatý a neměl žádnou pěnu. Docela odporná vizáž i chuť. A ten bizarní název! Naštěstí kolega přispěchal s antidotem v podobě Hogaardenu Grand Cru.

Příště na nákupy pouze s brýlemi!

Příjemný Pivovarský klub

Na cestě do Bruselu jsem měl trochu času, tak jsem se zastavil v pražském Pivovarském klubu.

Čekala mne 12 hodinová cesta autobusem, tak jsem věděl, že se nemohu moc rozjet. Úslužný výčepní hlasitě zdravil hosty už při jejich příchodu., což v dnešní době vubec neni zcela běžné.

Na žízeň jsem si dal 12,5 z Břevnova. Osvěžující ležáček potěší. Takový v Belgii asi těžko najdu. Co dal? Na čepu je verze polského pivního druhu Grodziskie  v podání pražského Pivovarského domu. Lehce nakouřený pšeničňák je celkem chutný, ostravská verze z Hoppy Dogu mne však upoutala více. Cítil jsem v ní totiž mou oblíbenou   „hlínu“.

Tak ještě jedno na závěr. Co tak tmavého Opata.? Zkusím, ale jen malého. Je to třináctka, takže by melo být trochu flekovské. Na Flek a i na můj vkus je docela sladké a je hodně cítit karamelem. Možná vhodné pro mlsné ženy, avšak já dávám přednost poněkud jadrnějším mokům. Napadá mne, že jsem Opata už pár let nepil. Chtělo by to udělat namátkovou  kontrolu značky. Na nezávislé průmyslové pivovary jsem vysazený. Je jich u nás zoufale málo.

Dobré pivo, uzenina slušné kvality, efektivní obsluha, tak co vic si přát? Snad abych v autobuse zvládl hlavní chcaní.