…..ostatně to nebývá každý den.

Když jsem odsouhlasil zúčastnit se se svým divadelním souborem Zběsilá Pípa soutěžní přehlídky původní dramatické tvorby, netušil jsem, do čeho jdu.

Možná, že jsem trochu tušil, ale nevěnoval jsem tomu příliš pozornost.

V květnu 2020 jsme na podobné přehlídce postoupili do celostátního kola na Šrámkův Písek.

Podobně jsme dopadli i v roce následujícím. Tříčlenná porota složená z erudovaných a známých dramatiků a režisérů nás doporučila opětovně do finále v Písku. Její členové vyhodnotili, že jsme velice zábavní a dali nám dokonce přednost před tradičními a zavedenými divadly, která už však dnes co by ještě. A to právě na úkor zábavnosti. Porotci jasně definovali, jaký je jejich postoj ke strojenému l´art pourl´artismu.

Letos se však jednalo o úplně odlišnou koncepci.

Přehlídka se jmenovala Experis a na rozdíl od minulých, pro nás úspěšných ročníků se letos jednalo o opravdové Umění.

V porotě zasedl i brněnský alternativní umělec Petr Váša a mně chodily asi měsíc e-maily od pořadatelů, kdy vymýšleli harmonogram jednotlivých vystoupení, vyzvídali informace o našem uskupení a dokonce mne žádali o zaslání scénáře.

V Hrabovském KD jsme nakonec docela uspěli. Prostor jeviště byl docela rozlehlý (jsme zvyklí hrát ve skromnějších stísněnějších podmínkách), ale z výjimkou několika zmatků, jako např. hledání rekvizit jsme, myslím podali slušný výkon.

Poté se     začerstva konal seminář s připomínkami k jednotlivým vystoupením.

Před námi se prezentovalo jakési dětské divadlo ZŠ s tzv. Příběhem trička.

Ačkoliv jsem toto představení neměl čas shlédnout, pochopil jsem, že se jedná o podporu Fair Trade. Tričko, které si koupí evropské dítě bylo ušito kdesi v Bangladéši chudou holčičkou. Nakonec tato textilie končí někde na smetišti.

Na toto téma se v přísálí rozjela čilá diskuze. Protagonisté divadla mohli mít tak maximálně 15 let a semináře se zúčastnili pod vedením své učitelky, nejspíš zároveň autorky představení. Už když jsem pozoroval jednotlivé mluvčí, pochopil jsem, že jsme nehráli na tom správním místě.

A tak nám to také bylo řečeno. V našem případě se totiž určitě nejedná o divadlo mladé ani experimentální. Oponoval jsem, že jsme používali v jednom představení experimentálně otevřený oheň na jevišti (to když páter Koniáš pálí české knihy), nakonec jsem tento dramaturgický omyl svedl na organizátora Josého, který nás k tomu navedl.

Naštěstí kdosi kontroval, že je hlavní, že jsme divadlo autorské.

Jednu učenou dámu jsem zaskočil otázkou, zdali pije pivo. Řekla, že v létě. Nato jsem se okamžitě zeptal, co v zimě a na jaře.

Pár dalších chytrolínů bych rád viděl na jevišti plné hospody, jak baví osazenstvo.

Dostali jsme pár dárků, točené pivo a prostor jsme uvolnili dalšímu souboru.

Mohl to být slušný konec. Nedaleko se nalézá hospůdka, kde čepují litovelského Josefa 11° a Gustava 13°. Leč v plánu byla ještě tendenční afterparty.

Na té jsem měl účinkovat s kapelou Empty Pipen a přes svou pokročilou únavu jsem souhlasil s asi hodinovým hraním v klubu Rockhill od 21 hodin.

Organizace této akce však naprosto selhala. Přespolní soubor Hydrant zahájil svou produkci o cca hodinu a čtvrt později a úvodem přednesl punkovou ukrajinskou zdravici o zlém Putinovi, což mne totálně demotivovalo, neboť jsem se cítil jako na legendárním festivalu politické písně v Sokolově.

Když jsem s Empty Pipen vylezl na pódium a absolvoval zvukovou zkoušku, nastoupil ještě jakýsi hukvaldský básník, který přes půl hodiny předčítal roztroušenému a často už podnapilému publiku své dekadentní verze. Byly celkem vtipné, ale i přesto jsem měl nutkavou touhu ho sestřelit.

Naše produkce se vyznačovala celkem příšerným zvukem, kdy jsem neslyšel ani co hraji a zpívám. Mé opakované požadavky směrem k řádně podnapilému „zvukaři“ Čáryfuckovi vyzněly bohužel na prázdno.

Atmosféru marného pokročilého a špatně zorganizovaného večera ještě doplňovala psychopatická výčepní, která vypadala jako laciná kurva ze St. Pauli.

Rockhill se jmenoval kdysi Na kopečku. Strašný, věčně plný a zahulený bordel se Zlatovarem za 2.80 Kčs míval ve své době alespoň nějaký smysl.

To se však, bohužel o pseudohospodě otevřené s bídou tři dny v týdnu, kde nadměrně chlastají i ti, kteří by měli mít z titulu své funkce nějakou zodpovědnost, říci v žádném případě nedá.

Věřím, že příští sobota bude zdařilejší.