To odpoledne v Budapesti jsem skoro vubec nemel zizen.

Takovy nepristojny stav je nutno prekonat, tak jsem nejdrive zamiril do Hrabal Sorozo. Jedenactku Matous jsem neznal, podle sklenice by mela pochazet z Cerne Hory. Jakasi chut tam byla, avsak nikoliv prilis lahodna. Chvili jsem mel dokonce podezreni na spatne cistene trubky, s cimz jsem se vsak v dotycnem podniku prozatim nesetkal. Tmava 11 Kapucin byla standardni. Trochu karamel, vyvazena sladkost s horkosti. Tak podobne chutnavala cerna 10 z Litovle, ktera v 80. letech byvala snad jedinym celorocne vyrabenym cernym pivem v Severomoravskem kraji. Kapucin vyrabi Konrad z Vratislavic.

Presto jsem prilis potesen nebyl. Zizen neprisla ani s pitim, nicmene jsem jeste zavital do ochutnavkoveho klubu Beerhaz. Jako prvni jsem hodil malou Ipu se strasne slozitym nazvem, ktery jsem si nezapamatoval. Klasicka Ipa o nizsi voltazi 4,5%. Cely podivny den to chtelo splachnout necim, co dobre znam a na co jsem zvykly. Na pipe cislo 1 byl narazen Pils z minipivovaru Foti.

„Ale to je jen obycejny pilsner“, snazila se mne od me objednavky odradit pozorna servirka, ktera mne uz znala jako ochutnavace netradicnich druhu. Na rozdil od zwickelu ze stejneho pivovaru se jednalo o mok filtrovany. Cekal jsem osvezujici neutralitu, avsak dostavila se necekana hutnost a az neunosne dlouha chlebovitost v doznivani. Tento pils byl snad jeste chutove vyraznejsi nez predchozi Ipa.

Odchazel jsem s poucenim, ze i obycejny madarsky pilsner muze nekdy prekvapit.