Uz kdyz jsem pracoval v ostravske pivotece videl jsem jednou v nabidce velkoskladu 
belgicke pivo Mort Subite, coz znamena v prekladu nahla smrt.
Pred par dny se mi konecne postestilo tento vyrobek osobne ochutnat. Celkem jsem si pochutnal, mam vsak jiste nejasnosti a mozna i skoro pochybnosti.
Ctvrtlitrovy lahvacek Mort Subite, coz je i nazev pivovaru zalozeneho roku 1686 mel oznaceni Witte Lambic. Nejsem odbornik na tento styl, ale doposud jsem mel zato, ze Lambic je vyraben z nesladovane psenice, je chmelen naprosto zvetralym chmelem aby po nem nikterak nevonel a je spontanne kvaseny. Vsechny Lambiky, ktere jsem v zivote pil a kterych bylo zatim zalostne malo svou vuni i chuti dokazovaly, ze byly vyrobeny prave podle tohoto receptu. Dominovala az svirava kyselost a chmel v nich nebyl vubec citit. Nicmene u Mort Subite mne na etikete prekvapil v prve rade jiz vycet surovin. Jecny slad, psenice, cukr, aroma [!!!] chmel a voda. Dava se do Lambiku vubec jecny slad? A co teprve cukr a jakasi artificialni vonavka! Pivo nebylo spatne. Dobre prokvasena dvanactka s 5,5% alkoholu [o spontannim kvaseni jsem se nic nedocetl, avsak v seznamu ingredienci chybela zminka o pivovarskych kvasnicich], ktera vonela a castecne i chutnala jako zvykacky tutti frutti. V pozadi transparent belgickeho bileho, jinak ale docela cukrarenska zalezitost bez jakekoliv chmelovosti ci alespon chlebovitosti. Urcite vhodne pro zeny a deti od 8 let, kdy ztraceji chut na prave pivo a zacinaji jim nezdrave chutnat sladkosti. Lambic, ktery podle mne Lambikem ani neni, presto nese toto prisne regionalni oznaceni.
Vim, ze se Lambiky ci Gueze obcas vylepsuji ovocnymi prichutemi, aby ztratily svou charakteristickou trpkost. Myslim, ze se to pak nazyva Faro. Stejne tak se vam asi ztezi podari ochutnat surove Berliner Weiss jak je zamyslel objevitel specialni mlecne bakterie Herr Delbrick, nebot vsude se v Nemecku prodava slazene budto „cervene“ nebo „zelene“ Nahla smrt celkem usla, priste bych si ale radeji dal pravy brutalni Lambik.
Náhlá smrt v Opstalu
Název Mort Subite převzala v roce 1928 restaurace poblíž Grand Place a později i pivovar rodiny Vossenů podle rychlého konce poslední hry v karty zaměstnanců belgické národní banky před koncem jejich polední přestávky. Restaurace patří dodnes k neopomenutelným pamětihodnostem pro davy návštěvníků Bruselu. Mort Subite tam proudí v mnoha jeho variantách z výčepních kohoutů i láhví bez ohledu na roční období i nehorázné ceny. Pokud ovšem nebereme v úvahu kupní sílu obvyklých vyjukaných japonských turistů, halasné zlaté mládeže a místních zasloužilých flamendrů. Kdo z nich ví, že Mort Subite je už dávno v područí Alken-Maes, který nedávno navíc pohltil žralok Heineken.
Pravé lambiky se nevylepšují ovocnými příchutěmi, nýbrž se nechají znovu prokvasit za přidání čistého ovoce v poměru 25-80 kg čistého ovoce na necelých 200 litrů lambiku. Tak vznikají belgická ovocná piva. Přesněji ovocná piva svrchně a spontánně kvašená, nazvaná jednoduše podle druhů použitého ovoce Kriek, Peach, Framboise či Cassis, popř. sofistikovaněji Kriek Boon Mariage Parfait, který se s tím nepáře a dosahuje svých úctyhodných 8 voltů při poměru lambiku a přezrálých černých třešní 6:4. Přidané hodnoty se dosahuje společným kvašením v 225 litrových dubových nebo kaštanových barrikových soudcích, ve kterých dříve leželo portské, sherry anebo dobré víno z Portugalska či Španělska.
Faro byl původně lehký lambic, který prokvasil nedostatečně. Býval věnován pivovarské chase a to zdarma! Dělníky pak nenapadlo nic jiného, než přidat do nepovedeného produktu hnědý cukr a nechat vše prokvasit znovu. Chasa se pak veselá válela po mlátu, ačkoliv tento dvakrát prokvašený lambic míval ABV hluboko pod 4%. Sudy ale byly plné a za hubičku… A jak to tak bývá, od lidové tvořivosti není daleko k byznysu. Krátkou smyčkou jsme se dostali až k dnešnímu nasládlému Faru. Ač nestojí na ratingové špici pivního piedestalu, zůstává ve skupině lambiků stálicí a neopakovatelnou specialitkou.
Geuze, nazývaný pro svou suchost, pěnivost a tradiční korkově uzavíratelné láhve belgickým šampaňským, se s ovocem nemíchá. Je obvykle směsí jednoletého, dvouletého a tříletého lambiku. Mistři spontánního kvašení tím vybrušují jeho chuť a charakter, který má zahrnovat divokost jednoročáku, dospělost dvouletého a klid a vyrovnanost tři roky uleženého moku. K dokvašení se přidává trocha cukru. Mimochodem, pokud by někdo chtěl správně vyslovit název tohoto piva, musel by vykouzlit husté hospodské oříhnutí. To napovídá, že jde zcela jistě o pivní baladu.
Pro dobrodruhy, kteří touží nalít se brutálními lambiky, doporučuji návštěvu anderlechtského Cantillonu, popř. strčit mlsný nos do veru kyselých a trpkých vzorků na každoročním bierfestu v Opstalu-Buggenhoutu, pro našince vtipně nazvaném Víkend spontánní fermentace. V místní tělocvičně propuká každoročně koncem jara. Nabídka je zde skutečně nevídaná. Na své si přijdou jak fandové ceněných značek (Hanssens, Cantillon, Drie Fonteinen, Tilquin, De Cam, aj.) , tak méně známých mikroproducentů či homebrewerů. V pokojové teplotě zde tečou samospádem z malých soudků největší lambické bomby. Vyjímkou nejsou ani reservy, čili archívní kousky, naskládané do dřevěných kazet jako pravé champagne. Řadu z nich nelze nalézt nikde jinde než v Opstalu. Jeden by ani nevěděl jak se tvářit, jak koulet očima a jak kroutit hlavou po každém druhém koštovacím úkonu. Na takové lambiky a geuzey je zapotřebí celoživotní trénink!
K večeru se zdá, že všichni cvičenci mají huby od ucha k uchu. Sakra, jako ta chasa pivovarská! Moje ústa však svírá kyselost a peckovitá trpkost zkoštovaných dvaceti vzorků! Ještě že je zde možnost propláchnout trávicí ústrojí úplným sortimentem skvělého pivovaru Malheur, který má na festu bohaté zastoupení. Proč? Od místa činu nachází co by kamenem dohodil a byznys je byznys. Většina přítomných žen usrkává skutečné pivní šampáňno Malheur Bière Brut, popřípadě jeho tmavou verzi Malheur Dark Brut …
škoda, že něco z toho není k dostání u nás. Nějaký ten slušnější lambik se dá občas sehnat v Praze, ale samozřejmě tak za tři stovky za třetinkovou láhev. Ale když na pivo v Bruselu, tak přímo to pivovarského muzea Cantillon, kde se několik velmi pěkných vzorků rozlévá za euro nebo dvě za decku.
Dik za krasny prispevek. Ze je Mort Subite v podruci Heinekenu mne neprekvapuje, spis bych byl prekvapen, kdyby zustal dodnes nezavisly a distribuoval sve pivo az do vzdaleneho Rumunska. Bohuzel, stale mne vrta hlavou proc je do jejich bileho Lambiku pridavan cukr a jakesi aroma, coz urcite neni realne ovoce. Nicmene Witte Lambic s prichuti tutti frutti byl docela lahodny a nerusil.
Nevim co je na etikete Witte Lambicu zakoupeneho v Rumunsku. V zemi puvodu je vycet ingredienci nasledujici: voda, jecmenny slad, psenice, cukr, aroma, chmel. V pripade aroma jde o pomerancovou kuru a koriandr. Bezna praxe u belgickych psenicaku. Cukr pak z duvodu lepsiho pokvaseni (ABV 5.5%) a dosazeni chute akceptovatelne sirsim okruhem zakazniku.
název článku mi něco připomněl, asi všichni víte, co se stalo 1. září 1939 a je fakt s podivem, že v žádných médiích se ta nejhorší událost evropských dějin už nikde ani nezmiňuje, zkurveným Němcům se povedlo vymazat jejich kolektivní paměť a teď dělají národní sebevraždu, do které se snaží zahrnout i zbytek Evropy, ale to, že se jim povedlo vymazat zmínky o svých nedávných prasárnách i ve zbytku Evropy je neuvěřitelné, to je skutečná náhlá smrt staré dobré Evropy…….chce se mi zvracet
…ještě že tady zbylo několik moudrých a vysoce imunních jedinců, na něž důmyslné německé vymazavače individuální i kolektivní paměti nemají vliv:-)
Řekl bych, že Druhá světová jako taková je natolik obecně známá událost, že na její první den není třeba nějak zvlášť poukazovat. Navíc během války nastalo mnoho tragičtějších okamžiků, které by si zasloužily vlastní připomínku (a také často při různých příležitostech připomínány jsou), takže napadení Polska a tím i její začátek zase, dovolím si říct, není až tak významný, aby na něj bylo každoročně upozorňováno. Tento den není ani nijak připomenut kalendářem, narozdíl od Lidic a Ležáků. Navíc se kryje s prvním školním dnem, což je asi téma obecně aktuálnější a pro mnohé spjaté s daleko větším traumatem:-)
fajn, a proč tedy není v našich médiích už nějakou dobu ani žádná zmínka o 15. březnu 1939? Který měl dle mého skromného názoru mnohem větší dopad na naší národní identitu než srpen 1969 – ten je v médiích pasován snad za nejhorší katastrofu českých dějin? Ne, že bych chtěl rusáckou okupaci zlehčovat, ale tohle přepisování dějin si mi obecně hnusí a vymazání kolektivní paměti je nejlepší cestou opakovat stejné chyby, jakože k tomu teď máme hezky nakročeno….takoví Britové si to uvědomili a dali na poslední chvíli zpátečku
Tak já zas tak bedlivě nesleduju všecha česká média, abych mohl potvrdit, že se nijak nezmínily o 15. březnu, nicméně pokud to tak opravdu je, tak nevím, nemám na to momentálně názor. Nicméně naproti tomu, pokud si pamatuju, je každoročně připomínán 17. listopad jak 89, tak i 39. Celkově – budu se opakovat – si myslím, že nacismus a jeho okolnosti opravdu jsou pro celou západní civilizaci natolik důvěrně známé téma, které je mediálně – filmy a knihami – připomínáno všem neustále, že není třeba mu dělat nějaký další zvláštní upomínkový den nebo na něj nějak rituálně vzpomínat (i když netvrdím, že kde kdo zná přesná data a osobnosti a počty obětí).
A pokud se jedná o sovětskou okupaci, tedy o spren 68 předpokládám (ne 69), tak nechtěl bych posuzovat, která událost více zasáhla národní identitu, protože je to pojem subjektivní, abstraktní a nikoli objekvitně daný, tudíž zde nelze hovořit o nějakém historickém faktu, ale rád bych k tomu poznamenal, že tato událost byla především zcela osobním útokem na český stát se zjevnými, dvacet let trvajícími důsledky, ze kterých se vzpamatováváme dodnes. Nacimsu je možné hodnotit trochu tak, že jsme měli tu smůlu, že se u sousedů narodil magor, který se pokoušel zdecimovat nás jakožto blízký cíl, stajně jako všechny ostatní, co byli na dosah. Komunismus je poněkud osobnější záležitost – nejde v něm jen o sovětkského diktátora, ale taky o zradu nás na nás samotných, naše těžké osobní morální selhání, které se nedá celé svést na někoho zvnějšku.
Pokud se jedná o mediální prezentaci obou katastrof, pak podle mě jednoznačně vede 2. sv. v. Myslím si, že, alespoň u mladší generace, je jednoznačně známnější osobna Hitler než Brežněv nebo Dubček. Jednoznačně jsou známnější okolnosti nacimsu než komunimsu. Rozhodně není možné seriózně uvažovat o tom, že by s média pokoušela – z nějakého rozumem těžko důvodu – zmenšit význam nacismu a přehánět komunismus. Nevidím žádné jasné důkazy nějakého organizovaného ideologického přepisování historie ve prospěch nacimsu (pokud tedy neberu v potaz sporadické výstřelky nějakých pablbů jako je Kotleba nebo nějaká potobná zvěř). Pokud méia pravidelně připomínají 68. a 89. rok, mohou tím nanejvýš – a to jsem opravdu hodně optimistický – dorovnat vědomostní manko o komunismu. Koncetráky zkrátka jsou známější než tanky na Václaváku.
No, a když už jsme u toho pozměňování dějin, tak si opět nedovolím nepodotknout, že Britové si nic neuvědomilia žádnou zpátešku nedali, ale Britové se velmi těsnou většinou rozhodli, jakou cestou se budou ubírat. Zatímco téměř stejné množství Britů chtělo jít cestou opačnou. Určitě nebudeme tvrdit, že když se pro něco rozhodlo dvacet milionů lidí a dalších dvacet miliónů a jeden člověk bylo proti, že to je totéž, jako by se svorně rozhodlo čtyřicet miliónů pro. Rozhodně zde nezavlál duch nějaké kolektivní moudrosti a bystrého úsudku napříc celou společností. to už by pozměňování dějin bezpochyby bylo.
Uf, musím přiznat, že při psaní psledního odstavce jsem docela silně odolával pokušení zapnout klávesu Caps Lock, ale nakonec jsem odolal:-)
Historie se zase falšuje a dnešní vládnoucí garnitura si v tomto vůbec nezadá s komunistickými dogmatiky. Dokonce jsem v TV nedávno viděl nějakou krávu, která prý na ZŠ učí, že ČSSR v roce 1945 osvobodila americká armáda. Já druhou světovou nepamatuji, ale něco o historii vím. Pro mne jako pivaře však největším zvěrstvem 2. světové války zůstává vyhlazení Ležáků, které se bohužel může i někdy v budoucnu opakovat.
no tak to je přesně to, na co jsem narážel v příspěvku výše. Dnes se falšuje historie více než za komunistů? A nějaké důkazy toho? Nějaká učitelka která údajně někde učila, že celé Česko usvobodili jen Američané? To má být ono? Inu kdo chce psa bít…
I kdyby v každé základní škole v této zemi byla jedna učitelka, který by zcela úmyslně opomíjela význam Rudé armády ve prospěch Spojenců, pořád by to nebyl ani zlomek kolosální obludné lži minulého režimu, kde se nenašla v žádné základní škole ani jedna učitelka, která by mohla učit objeltivní fakta. O tom snad není pochyb, stačí nahlédnout do jakékoli učebnice vydané před revolucí. Jestliže se i dnes falšují dějiny ve velkém, pak si osobně nedovedu představit jak by to vypadalo ve společnosti, ve které se dějiny nefalšují.
Jinak omlouvám se za překlepy ve svých textech.
Pevne verim, ze komunisticti ani „demokraticti“ historici by neupirali knizeti Samovi zaslouzene vitezstvi nad Avary.Avsak v nazorech napr. na dobu husitstvi by uz tak jednotni nebyli. Skutecny rozkol vsak nastava az v dejinach novodobych. Komunisti nazyvali [ a mozna dodnes nazyvaji ] unorovy puc v 48. roce „vitezstvim pracujiciho lidu“, stejne tak soucasni dogmatici oznacuji palacovy prevrat v listopadu 1989 vedouci k soucasne, slusne receno neutesene politicke, bezpecnostni a ekonomicke situaci jako“vitezstvi demokracie“ nebo „sametovou revoluci“. O skolu a ucebnice moc nejde. V nasem skolstvi je chaos, zaci to vedi a tak na skolu moc nespolehaji. Navic nezavisle [i kdyz ne vzdy 100% pravdive] informace mohou dnes lehce najit na internetu. Horsi je, ze brzy se zase nejspis zacne persekuovat za odlisne nazory, coz potvrdi teze o falsovani, respektive o „odlisnem pojeti“ dejin i soucasnosti.