…a budeme i po něm, tvrdil vlastenec a bojovník proti CK monarchii K.H. Borovský. A to jak politicky, tak pivně.

První poválečné kontakty českých spotřebitelů s rakouským pivem se datují zhruba do 80. let 20. století, kdy bylo možno čas od času vidět plechovky piva Kaiser v luxusních potravinových prodejnách Eso. Dílčí pivní invaze od našeho jižního souseda však nastala až počátkem let 90., kdy mnoho našich hospod zamořil kanárkově žluťoučký ležák Zwettler. Na rozdíl od Havlíčka proti Rakušákům nic nemám, nicméně tato značka nebyla pro naši pivní scénu žádným přínosem. V té době jsem v nedalekém Lichtenštejnsku, které tenkrát nemělo žádný pivovar (dnes už má) ochutnal poprvé rakouský Gösser. Byl až pelynkovitě hořký a docela mi chutnal. Dnes z této chuti už zbyly jen trosky. Asi našel tu správnou chuť „evropského piva“. Ve vídni je pivních značek mnoho, avšak prakticky chutnají velmi podobně. Možnou volbou je pár místních minipivovarů, kam jsem se však z důvodů nedostatku času zatím nedostal.

Rakouský pivovar Eggenberg se jmenuje jako ten náš v Českém Krumlově. Jestli je mezi nimi nějaké spojení, nebo se jedná o podezřelou shodu jmen jsem ještě nezjišťoval. V každém případě se mi dostaly do rukou(a následně i do hrdla) hned dva tamní vzorky.

Název piva Nessie zjevně odkazuje na tajupnou vodní nestvůru Lochnesku a její domovské Skotsko. Proč? Etiketa lahváče tvrdí, že do tohoto výrobku je přimíchán slad k výrobě whisky. S něčím podobným jsem se setkal asi před 15 lety ve Francii. Tenkrát to bylo pivo Adelshoffen o 6,6% alkoholu, kde bylo whisky vyloženě cítit. U Nessie tomu tak není. Pivo chutná jako průměrný pasterizovaný ležák a žádná zvlášnost v tomto moku není patrná.

Dalším výrobkem rakouského Eggenbergu je supersilné pivo Samichlaus. Tento mok se poprvé začal vařit ve Švýcarsku v roce 1979 a jeho věhlas je založen na velice dlouhé době dokvašování a zrání. Samichlaus znamená ve švýcarské němčině Santa Klaus nebo St. Nicolaus (tento dialekt je šílený a lituji všechny spisovné němčináře, kteří tuto zemi navštíví). Pivo leží 10 – 12 měsíců a má obsah plných 14% alkoholu. Švýcarská pivovarnická společnost Hürlimann zkrachovala v roce 1997 a výroba Samichlause se přestěhovala do Rakouska.

Semichlaus je prý tak vykvašený, že v něm nejsou téměř žádné zbytkové cukry. I přesto je však tento speciál sladký jak cecek. V tekutině zdánlivě skoro olejovité konzistence převládá vůně medu. Místo sladového nebo chmelového doznívání se nakonec projeví zvláštní hořkost, která jakoby pivo obalovala. Zajímavé, ale nemusím to mít často.

Kdo má zájem tyto rakouské vzorky ochutnat, nechť zajde do pivotéky Pivovarského domu.