Poprvé jsem se podíval do Chebu v srpnu 1982.

Bylo to zejména na základě referátu kolegy Pastrňáka, který v té době opěvoval pivo, které se nazývalo Chebské Hradní.

Po premiérové degustaci Protivína, Strakonického Dudáka, Čerchova a Chodovaru jsem na konci výletu konečně ochutnal chebský Starovar a nakonec i ono vychvalované Hradní.

Opravdu kvalitní voňavé pivečko s dlouhým chlebovitým dozníváním.

Od té doby jsem byl v Chebu ještě párkrát. Už počátkem 90. let byl v Chebu tradiční pivovar uzavřen a o pár let se v onom regionu začala vyskytovat firma Dymáček.

Internet v té době u nás ještě příliš nefungoval, ale z tisku bylo možno něco takového vysledovat. Nějak se tenkrát v Chebu pivo vařilo a někdy zase ne.

Poživatelný důkaz o existenci fungující provozovny jsem získal až o hodně let později, kdy jsem navštívil v Chebu pivovarskou provozovnu umístěnou přímo ve starých městských hradbách. Tam jsem také asi po 25 letech znovu ochutnal Hradní. Bylo tenkrát samozřejmě jiné, ale můj účel cesty byl splněn.

Teď jsem Cheb navštívil minulý týden a musím konstatovat, že město mne dosti zklamalo.

Historické centrum města je pod dozorem památkářů samozřejmě zachováno včetně bizarního Špalíčku, ale za večerního osvětlení mi připadalo romantičtější.

Hlavně od 80. let ubylo hospod. Blízko nádraží se stále nalézá jakási pivovarská prodejna, která však byla v čase mého krátkého pobytu beznadějně uzavřena.

Mimo provoz je i nádražní restaurace s bufetem.

Je to už více než 40 let, ale přesto jsem marně hledal pohostinské podniky jako Chebský dvůr, Na rychtě nebo Hradní dvůr.

V centru je pár drahých hotelů, které inzerují na čepu pouze PU.

Jedinou oázou všednosti je hotel Hvězda, který je vlastně jakýmsi megapodnikem se mnoha místnostmi, sály a salónky. Tam se také vaří minipivovarská značka Pivní Skaut.

Kolem poledne byl honosný lokál skoro prázdný. Na čepu pouze světlý Skaut 11° a 12° pivo tmavé.

Ošetření piva dostatečné, ani teplotě by se nedalo nic vytknout. Standardní příchuť svědčila o tom, že místní sládek ví, jak uvařit ležák.

Před hlavní místností je umístěna cedule, která nabádá hosty, aby vyčkali, než budou uvedeni ke stolu. Tento nešvar mnoha snobských zahraničních restaurací se mi nelíbí. Proto jsme raději seděli v malém přísálí u vchodu, kde však pochopitelně poněkud vázla obsluha, ačkoliv jsme byli v podniku skoro sami.

Takovéto lokály určené především zahraničním organizovaným zájezdům moc nemusím.

Později mi místní občané sdělili, že město Cheb postupně upadá. Chybějí mnohé služby, údajně i včetně některých lékařských ordinací. Většina práceschopných obyvatel hledá raději lépe placenou práci v blízkém Německu. Dokonce tam jezdí i nakupovat kvalitnější a mnohdy i levnější potraviny.

To jsme dopadli…..