Název obce mne fascinoval už v útlém pivařském mládí. Tam by se chlastalo!

Napajedla leží na železniční trase Přerov – Břeclav. Staví tam však jen osobní vlaky. Samotná budova nádraží je beznadějně opuštěná a většina oken a dveří je zatlučena plechem. Hrozný pohled. Bezohledné hyzdění krajiny. Kdyby ten objekt raději odpálili a postavili tam řádný pivovar!

K pivovarské hospodě Chmelnice je z nádraží poměrně kus cesty. Řekl bych tak dva kilometry. Co však nadšený Beer hunter neudělá pro uhašení své žízně a ukojení zvědavosti! Míjel jsem prodejnu Pivního Ráje. Bohužel byla uzavřená. ‚Škoda. Mohl jsem si koupit nějaké petky ze Záhlinic nebo z Hrádku. Chmelnice stojí hned vedle místního Lídlu. Celkem strategické místo. Vchází se, evidentně provizorně bočním vchodem. Interiér slušný, vysoké stropy, malba na modro, žádné excesivní dekorace. Na pultu řada píp, z nichž jsou prozatím označeny pouze dvě. Na čepu místní „Chmelničáky“ světlá 12° a polotmavá 11°.

Dvanáctka je velice dobrá. Voní sice dosti jednostranně chmelem, v chuti je však cítit komplexnost stop jednotlivých ingrediencí. Sladové tělo, jemné kváskové, chlebovité doznívání, hořkost ulpívající na kořenu jazyka i na patře i po oficiálním doznění. Jedenáctka má podobný charakter (je dobře, že pivo má vlastní „xicht“), ale je trochu více strohá.

Připočteme-li pohotovou obsluhu a pár skupinek hostů v lokále, mohu říci, že jsem se v Chmelnici cítil velice dobře. Jediným problémem jsou trochu vyšší ceny. Půllitr točeného vyjde na 38 Kč. Podnik nenabízí pivní chuťovky, talíř vývaru 39 Kč, jídla na objednávku a speciality kolem 200 Kč. Proto lze Chmelnici pivařům doporučit jako funkční a důstojnou stanici na jejich expedicích, pro delší posezení a hodování by si však měli vybrat lokál poněkud nižších cenových hladin.