Onehdy jsem navštívil obchod s levnými  potravinami na Poštovní ulici.

Co mne samozřejmě zajímalo nejvíce, bylo levné pivo.

Plechovka za 40 Kč příliš lacině nevypadala, ale byla importována až z dalekého Nizozemí. Její temně černá barva a kontrastní nápis SUPREME STRONG však způsobily, že jsem si ji nakonec zakoupil.

Jednalo se o výrobek tradičního holandského pivovaru Oranjeboom založeném roku 1671. S touto značkou jsem byl seznámen již před lety. Dokonce myslím, že jsem pil tenkrát jeden z posledních jeho originálů, neboť zrovna v roce 1990 byla tamější výroba piva ukončena a další výrobky pod tímto názvem již pocházely z města Breda, kde sídlí, dle mých informací pivovar Bavaria.

Na extrasuper silném pivu mne zaujala hned rekordně rychle ustupující pěna a temně kalužovitá barva.

Produkt byl dle šarže již zhruba 6 měsíců prošlý, ve vakuovém obalu to však neměl být problém. Prodloužené expiraci vždy pomáhá filtrace a pasterizace.

První můj lok byl naprosto šokující. Tohle jsem tedy nečekal. Jako bych ani nepil nějaké mocné pivo, ale polknul jakousi tekutou hmotu, která průběžně měnila svou chuť. Převládala sladkost, ale cítil jsem i trochu hořkost a dokonce i slané alikvoty. Nakonec na patře utrejch zanechal nepříjemný, jakoby až chemický ocas.

Podíval jsem se důkladněji na údaje na plechovce.

Nápoj obsahoval plných 20% alkoholu!!!

To jsem skutečně ještě nepil. Tyto kalibry nevyhledávám, a tak jsem se dosud mimoděk propracoval někde k 16%. A většinou těch 8% je tak to rozpoznatelné maximum.

V „doznívání“ Oranjeboom navíc ještě pálil v krku a přestože jsem celý obsah konzervy ani nedopil, cítil jsem se dokonce i trochu opilý.

Vesměs nepříjemné pocity přetrvávaly ještě pár hodin během mé asi hodinu a půl dlouhé procházky.

Jaký je postup výroby takového pivního paskvilu? Je to systém zamražování a odvodňování (Eisbock), nebo je extrémně hustá mladina přímo dolévaná lihem?

Nicméně tudy cesta nevede.

Kolem 17 hodiny jsem usedl v Kurníkšopě a neutralizoval jsem traumatický zážitek 15° Märzenem.

Supreme Strong však ve mne zasil semínko pokušení.

Co je to ta 29° z Clocka? Imperial Stout Troublemaker dokvašovaný v sudech po Bourbonu? A má pouze 12,8 alkoholu? Sem s ním!

Tady však mé degustační pocity byly naprosto odlišné. Stout je sice, co se týče použitých surovin dle mého názoru poněkud přeplácaný, (vanilka, kakao, fazole Tonka), ale v tomto případě účel světí prostředky.

Celá široká rajská harmonie nejrůznějších příchutí. Různé druhy ovoce, zejména sladké kandované a datle, cizokrajné koření a dokonce i stopy zrajícího sýra, které jsem kdysi objevil ve švýcarském speciálu Semichlaus (Hürlimann).

Pivko jen na posrkávání, ale i to stojí za to. Možná, že bych jeho konzumenty nazval zazobanými snoby (0,5 l za 120 Kč), ale i já jsem si toto dobrodružství vychutnal.

A od příštího dne zpět na výčepní zem a vzhůru do osvěžujících ležáků!