Říká se, že cesta za vytouženým objektem je příjemnější než následné dosažení objektu samotného. Asi jak kdy.

S manželi Bobrovými( Mr. and Ms. Beaver) jsem se setkal asi před měsícem na naší lodi. I přes jejich přímení jim evidentně svědčilo pití piva více než okusování kmenů stromů. Navíc jejich syn si prý ve Vídni otevřel vlastní minipivovar. Na internetu jsem našel adresu a nahlédl do mapy. S asistencí slečny recepční jsem si stanovil trasu. Ovšem má turistická mapa Vídně byla vyvedena nejspíš v poněkud jiném měřítku než jsem si představoval. Dunajský kanál jsem překročil poměrně bez problémů, pak jsem však začal být dezorientovaný a bloudil jsem. Dlužno též podotknout, že jsem neměl mnoho času. V 13. 40 mi začínala služba na lodní recepci. Podle mapy jsem míjel příčné ulice,ale zdálo se mi, že cíl se vůbec nepřibližuje. Nakonec jsem přece jen stanul na inkriminované Lichtensteiner Strasse, ovšem u č.p. 2. Musel jsem se přesunout až k č.p.69, což obnášelo dalších deset minut ostrého běhu.

Kolem půl dvanácté jsem vstoupil do lokálu s hrdým názvem BBC (Beaver Brewing Company). Šéf, pan Bobr bohužel nebyl přítomen, ale servírka naštěstí mluvila slušně

anglicky. Ochutnávkový set se skládal ze šesti decových skleniček se 4 vzorky bobřích piv a dvěmi vzorky z okolních rakouských minipivovarů.

Poměrně jednoduše jsem oddělil zrno od plev. Ležák Blue Ribbon se moc nepovedl. Bohužel Amíci s tím mají problémy. Ovšem Brown Ale Charlie Brown byl vynikající. Přestože se tento pivní styl podle M. Jacksona dobře hodí k jablečnému koláči, štrůdl bych s Charliem určitě nezapíjel. Prostě slušné pivo. Další dva druhy ejlů mne však zase moc nenadchly. Ani světlý Lincoln Duncan, ani polotmavý Red Dragon. Další piva, která se dají pít, na druhé straně však příliš neobšťastní. Upoutal mne však svrchně kvašený Hopfen Auflauf z minipivovaru Brew Age.

A jako pohlazení na závěr jsem uviděl pípu, ze které teklo pivo z vancouverského pivovaru Steamwork, kde jsem po několik sezón býval každotýdenním hostem.

Jestliže cesta za vytouženým objektem je přece jen hezčí, nežli setkání s objektem samotným, o zpáteční cestě se to určitě říci nedá.