Mokrá a chladná cesta za Hrádkem

Když jsem koncem října obdržel silvestrovské pozvání na akci, která se měla konat v Trampské hospodě U Willyho v Pulčíně, dlouho jsem váhal. Nikam se mi moc nechtělo. Nakonec pro mou účast rozhodl fakt, že se tam točí Hrádek ze Slavičína.

Dopravní spojení do nejvýše položené obce v okolí (asi 650 m.n.m) není nejlepší. Vlakem přes Hranice na Moravě do Horní Lidče. Pak teoreticky autobusem. Nikdy jsem v těchto končetinách (jak půvabně říkávala má někdejší romská přítelkyně)nebyl. V Hranicích jsem obdržel telefonickou informaci od hostitele Bendy, že zmiňovaný autobus v době zimních prázdnin nejede. Na nádraží mne čekal druhý z hlučínských kumpánů Upír. Přijede prý pro nás auto. Lépe by se čekalo v hospodě, špeluňka naproti nádraží v Horní Lidči však otvírala až za cca 35 minut. Tak jsme se pěšky vypravili do sousedního Lidečka. Asi po dvou kilometrech jsme dorazili ke dvěma hospodám. Obě byly několik dní svorně zavřeny. Takto u nás fungují služby. Flákat se přes svátky a pak bečet nad tím, jak zloduch Babiš likviduje podnikatele!

Auto naštěstí přijelo relativně brzo a tak jsme se dostali nahoru na místo akce. V Pulčíně dle internetu žije pouze asi 85 původních obyvatel, Upír, který to tam zná však řekl, že ve skutečnosti jich může být tak deset. Zbytek jsou chataři a turisté.

Samotná hospoda nevypadala nejhůř (trošku mi připomínala naši Kohútku), avšak brzy odpoledne slibovaná přátelská a trampská atmosféra v ní v žádném případě nepanovala. Lokál byl dosti plný, roznášely se obědy a zdálo se mi, že spíše vládla jistá nervozita. Nemohl jsem se už dočkat Hrádku, avšak výčepní a nejspíš i majitel v jedné osobě mi sdělil neuvěřitelnou věc:

„Mám teď jen Březňáka 10°. Když mám lokál plný lidí, nemůžu mít na čepu dvě piva!“

Takové vysvětlení jsem nečekal. Zklamán jsem odešel na dřevěnou chatku, kde jsme s Hlučínskými kumpány v krátké době vypili láhev slivovice a nakrmili se slaným špekem. Žízeň mne do šenku nakonec přece jen vyhnala. Desítka zvaná „Kousek“ je opravdu příšerná. Naštěstí mi kolegové k oné negativní degustační zkušenosti objednali další slivovici.

Čekání na Slavičín jsem si zpříjemnil procházkou zimní zasněženou krajinou s výhledem na Pulčínské skály. Blízko skal stál další penzion s Radegastem a PU na čepu. V chatce zatím kolegové rozbalili nástroje a otevřeli láhev fernetu. Asi za půl hodiny jsme byli připraveni k veřejné hudební produkci.

Lokál byl skoro prázdný, na čep se však konečně dostal Hrádek. Jaké osvěžení! Pivo snad není až tak hořké, má však velice příjemnou nostalgickou a vlasteneckou příchuť. Bylo těžké odolávat dalším objednaným štamprlím, tak jsem si Slavičín až tak hluboce nevychutnal. Nejsem diplomovaný kytarista a mí spoluhráči coby amatéři mají omezený repertoár. Přesto jsme vydrželi několik hodin hrát. Posluchačů poskrovnu. Nevytížený personál se posadil k výčepu a hostil pár svých známých. Půlnoc přišla, ani nevím jak. Oslavil jsem nový rok půllitrem Hrádku.

Po půldenní konzumaci jsme všichni tři byli zralí ke spánku. V naší chatce bylo 12 míst na spaní – šest patrových kavalců s původem z cca 30. let a zhruba stejně tak staré slamníky. Zalezl jsem do svého spacáku a nakrátko usnul. Moc kvalitně se mi však v tomto improvizovaném prostředí nespalo. Asi jsem toho málo vypil.

Ráno v osm jsem se vydal na pěší zpáteční cestu na nádraží Horní Lideč. Zpočátku bylo téměř bezvětří, ticho a spící zasněžená krajina připomínala černobílý film. Vozovka klouzala a po cca 5 km dlouhé cestě jsem potkal jen dva vozy, z nichž jeden patřil místním, nejspíš zaskočeným silničářům. Začalo pršet a lehce mrznout. Než jsem dorazil na vlak, byl jsem dost promočený. Další cca hodinu jsem se sušil u radiátoru v čekárně. Valašský expres měl naštěstí připojený jídelní vůz, kde jsem ihned pozřel polévku a horký čaj s rumem. Železniční stanice Hranice na Moravě byla nepohostinná jako městys samotný. Po dalších cca 70 minutách jsem konečně odcestoval do Ostravy.

Cesta za regionálním minipivovarem trnitá, mokrá a chladná. Náročná a dlouhá doprava, nepohodlná noc a nadměrný přísun lihovin. Přesto mne slavičínský Hrádek potěšil. V minulosti v oné obci dokonce působily pivovary dva. Dnes se jedná o celkem zavedený a chutný mok. Navíc mne zaujal fakt, že své pivo filtrují.

I přesto zřejmě zůstanu na Silvestra vylepen na gauči doma u televize, ve které většinou stejně nic není…

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u “Mokrá a chladná cesta za Hrádkem

  1. Slavičín máme v jedné pražské pivnici nastálo, je to jejich vlajková loď, už to není takovej sladkej hnus jako dřív, ale do dobrého piva to má daleko. Ale to je problém většiny pivovarů, že neumějí uvařit dobrý pivo.

Napsat komentář k Václav Švihlík Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>