Na Karpentné chcípl pes…

V krajové lidové písni se sice původně zpívá o koni, ale příslovečná psovitá šelma se mi zdá do kontextu vhodnější.

Máme u nás již přes 400 pivovarů. Většinou jsou to podniky užitečné a příjemné. Mohou být i chladné či neutrální a některé jsou vyloženě nepřátelské. Teď se vzácně nezmiňuji o chemických velkovývařovnách. Nepřátelsky naladěné jsou bohužel i některé minipivovary. Je strašné když se v minipivovaru vaří nedobré pivo, neméně stejně závadné je i chování a přístup k hostům.

Když jsem minipivovar v Třinci – Karpentné poprvé navštívil na jaře roku 2009, zaujalo mne nejvíce, že je vybudován z původní kotelny. Místo nepříliš atraktivní, restaurace prozatím ve výstavbě. Jako sládek tam tenkrát pracoval nějaký rekvalifikovaný invalidní důchodce. Moc sdílný nebyl, pivo na začátek nebylo nejhorší, tak jsem si podnik zaregistroval. V oné průkopnické době bývalo v našem kraji pivovarů mnohem méně než dnes. To však byl můj první a zároveň poslední celkem příjemný zážitek s touto provozovnou. Dozvěděl jsem se, že Třinecké Pivo se čepuje někde na okraji Třince, tak jsem se tam vypravil a napsal o tom článek na stránky Svět piva. Snad jsem tenkrát chtěl koupit i nějakou jejich bečku do Ostravy. Asi 20 x jsem volal na legální tel. číslo, ale nedostalo se mi žádné odpovědi. Zkrátka sládek či dokonce majitel – tajnůstkář. Až jednou, asi o měsíc později se mi kdosi z Karpentné telefonicky ozval a osočil mne z toho, že jsem umístil na web fotografie z hospody, kde se vyskytuje etiketa Třineckého vedle Radegastu, se kterým má prý dotyčný podnik exkluzivní, zajisté výhodnou smlouvu. Nošovičtí brblali a zpražili majitele hospody, který následně zdupal třinecké pivovarníky. Dle teorie padajícího výkalu jsem byl na řadě, ač nevinně já.

Rostly nové pivovárky a vzdálený nehostinný Třinec mne přestal zajímat. Okusil jsem jej až někdy v roce 2012 na akci v Martinově. Myslím, že stejný rok v létě jsem se s Třincem setkal na oslavě narozenin jednoho bigbítového kolegy. To se mi představil i sám majitel. Solidně opilý byl celkem přátelský a sdílný a naplánoval se mnou několik pivních akcí. Pochopitelně se mi už nikdy více neozval.

Nedávno si mi stěžoval jeden spolupivař , že mu v Karpentné nechtěli prodat keg ani originál petku a natočili mu pivo z pípy přímo do plastové láhve. Takhle se to dělávalo v pivním pravěku tak před 10 a více lety. Avšak proti gustu žádný deputát (ani pivní). Když jsem dnes uvažoval o návštěvě dotyčného pivovaru, měl jsem podivné tušení. Byla mlha, pršelo a krajina kol Nýdku vypadala nehostinně a zlověstně. Na ceduli před vchodem do bývalé kotelny byla cedule Uzavřená společnost. Znám ten nápis. Ale jsme přece lidé a můžeme spolu komunikovat. Chci jen petku nebo případě jedno pivo. Nemůžeme. V interiéru sedělo u stolu asi 20 osob a rozlícená servírka vylezla z výčepu s výrazem, že hodlá zneškodnit dotěrný hmyz. Bez odpovědi na pozdrav: „Vy neumíte číst?“ Krávo, když ty jsi tahala dřevěného kačera po kuchyni, mi už vyšla povídka v Hudebních Rozhledech! Neposlouchám už její další mrzká slova. Na pivo mne již přešla chuť. Vyběhla za mnou majitelka s omluvou. Co to řeší? Když mají na háku zákazníka, který se zastaví na cestě do Hlučína a neposkytnou mu ani jedno blbé pivo, které by si v klidu vypil venku a navíc zaměstnávají sílu, která je sprostá na hosty, tak ať jdou do hajzlu.

Tímto vyhlašuji bojkot Karpentné, kde chcípl pes, pít už to nebudu a každému zájemci o případnou návštěvu povykládám svůj zážitek. A navíc celý podnik zaklínám fialovým kouzlem. Chytrému napověz, hloupého nech zdechnout žízní!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u “Na Karpentné chcípl pes…

  1. Jak já se těšil v průběhu pseudorevoluce, že bude platit heslo Náš zákazník náš pán.
    Dnes je personál buď neochotný a nebo vystresovaný a tupě opakuje větu Všechno vpořádku? Obojí spolehlivě odradí od další návštěvy.

  2. Je skutečnost, že časy se mění a minipivovarů je dnes jak hub po dešti. A problém neurvalých číšnic/číšníků je problém nejen tohoto pivovaru. Já jsem podobně vyhlásila bojkot Novoměstskému pivovaru v Praze. Jednou nám sdělil číšník, že má msto jen, když si dáme i jídlo. Podruhé jsem byla s několika přáteli – společnost čítala asi 20 lidí. Tržbu jsme dělali dobrou, šlo o oslavu kulatých narozenin, ale nebyli jsme schopni si vždy objednat najednou a po druhé objednávce , nám číšník sdělil, že doufá, že už je to všechno, že ho nebaví pořád chodit těch 90 schodů. Ale i jeho předčili v Plzeňské restauraci v Obecním domě, když nám objednané jídlo přinesli až hodinu a půl po objednání. Tak si je můžete zapsat do podniků, kam je lépe nechodit.

    • Asi jsme si představovali soukromé podnikání poněkud jinak. Kdysi dávno v 80. letech jsem byl přímo posedlý knihou přání a stížností. Nebyl jsem ani líný stěžovat si vedoucímu podniku nebo dokonce jít se svým problémem na ředitelství RaJ. Dnes si stěžovat není komu. Mnohým majitelům je to jedno a řídí se heslem „nepřijde jeden, přijde jiný…“. Jedinou mocnou zbraní je internet, kde si mohou potencionální hosté restaurací své zkušenosti předávat a vyměňovat.

Napsat komentář k Jarosek Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>