Jeden z mnoha Oseků v ČR (jedním z nich je např. ten u Lipníku, kde sídlí minipivovar Helf) leží v okrese Teplice.

Tento Osek je známý svým klášterem, kde se opět po mnoha letech začalo vařit pivo. Druhou provozovnu se stejným jménem má tento podnik v samotné Praze. Pivovar se jmenuje starosvětsky Osseg.

O pražském podniku jsem tady již před nějakou dobou psal. Ten přímo v Oseku jsem objevil nyní při mém pivním putování ústeckým krajem. Navíc se nalézá v oné obci ještě minipivovar další s názvem Černý orel.

Z Loun do Oseku se dá Českými Drahami dojet se dvěma přestupy. Soukromá firma Länderbahn to zvládne přímo bez přestupu. Bohužel na této dráze neplatí předplacená volná jízdenka ČD a je třeba zaplatit 57 Kč.

Cesta z oseckého nádraží vede skoro strmě z kopce. Představa cesty zpáteční po několika pivech motivuje cestujícího k vymýšlení alternativních možností dopravy. V městečku sice existuje ještě tzv. Dolní nádraží, ale tam dle informací je momentálně provoz pozastaven.

Po asi 10 minutové pouti se mi postavilo do cesty stavení s velkým nápisem: Minipivovar Černý orel. Byl jsem překvapen, jak hravě jsem dotyčný podnik nalezl. Dům však vypadal opuštěně. Že by zde provoz zrušili? Zahleděl jsem se na nápis pozorněji. Doprovázela jej ještě klikatá šipka a vzdálenostní údaj – 50 m. Takže někde v okolí tento podnik přece jen nakonec existuje.

Nejprve jsem však zamířil do areálu kláštera. Objevil jsem tam romantické posezení ve stínu vzrostlých stromů a štědrý výčep. Mé nastavené denní limity mi neumožňovali ochutnat více než jedno pivo. Na čepu byli přesto tři různé druhy. Světlé, tmavé a Ale. Zvolil jsem světlou 12° Philip. Příjemný truňk s trochu latentní vůní. Nebyla to ta rafinovaná, která mne vždy mile potěší, ale přesto mi Filípek celkem chutnal.

V Černém orlu, kterého jsem poté celkem lehce nalezl, jsem se zdržel o něco déle. Podnik vypadal vevnitř celkem slušně, zahrádka mi však připadala docela hektická a nepříliš útulná. U vedlejšího stolu bojovala německá rodinka střídavě s nadměrnou porcí hamburgeru a dotírajícími vosami.

Na 10° ani 12° jsem nenašel výraznější senzorické chyby, jejich chuť mne však trochu nudila. Ale možná, že jsem byl po třech propivařených dnech již trochu degustačně a možná i jinak unaven.

K Hornímu nádraží jsem nestoupal, nýbrž jsem využil klimatizovaného autobusového spoje ústecké dopravy. Vzhůru do Teplic!!!