Pamatuji, jak v 80. letech v ostravské pivnici.U Rady roznášeli po lokále chleby s tvarůžky. Kus zhruba za tři koruny.

Vůně našeho klasického sýru bez tuku se linula už z kuchyně. Olomoucké, přesněji loštické tvarůžky se nakládaly, kořenily a nejlepší prý bývaly, když samy chodily.

Pak přišla zkázonosná EU a pro naši pochutinu doba temna. Stejně jako se z našeho rumu stal tuzemák a ohroženo bylo i nevinné pomazánkové máslo, tvarůžky se byly schopny zachránit jen tím, že skoro přestaly charakteristicky smrděl.

I dnes je vhodné v knajpě tuto chuťovku k pivu zakousnout, ale není to už ono.

Ač se to může zdát zvláštní, podobný sýr se vyrábí i v sousedním Německu. Jmenuje se Harzer Kässe – název, který mi nejvíce připomíná někdejší mládežnickou organizaci v Polsku. V supermarketu měli v tomto artiklu celkem výběr, zajímavá byla i cena, když 120 gramů vyšlo  v přepočtu na necelých 30 Kč. Řekl bych levnější než u nás.

Harzer přišel docela k chuti a osobně bych mezi ním a výrobkem z Loštic rozdíl nepoznal. S chutí jsem jej spláchl tmavým nefiltrem Machern Dunkel.

Opět jsme se přiblížili té správné Evropě na úkor vlastní národní identity.