Když jsem včera vstoupil do Skákavého poníka upoutal mne na tabuli broumovský Opat s chilli papričkami. „To si ani nedávej,“ varovala mne výčepní Renata, „každý, kdo to ochutnal nadával, že něco tak hnusného ještě nepil.“

Neodolal jsem a objednal si jedno malé. Optický vjem tohoto výrobku měl skutečně daleko k dokonalosti. Barva skoro do žlutava a doslovně žádná pěna. Mok ani nikterak vábně nevoněl. V pivu chyběla výraznější hořkost a zdálo se, jakoby bylo lehce dořeďováno limonádou. Takový trochu inteligentnější Radler. Hned po polknutí došla pálivost z papriček. A myslím, že byla docela dostačující. Bohužel, i tady měl Opat své nedostatky. Zatímco v pepřovém pivu stejné značky pepř voněl, zde se údajné chilli papričky prezentovaly pouze svou ostrostí. Vzpomněl jsem si na rok 2009 v australském Broomu. Tam bylo v místním minipivovaru Matso´s takové feferonkové pivko, že se ani nedalo vypít.

Přes zjevné nedostatky jsem ale speciální broumovské pivo bez problémů vypil. Během konzumace třetinky jsem objevil i dosti solidní pivní příchuť, avšak nedokázal jsem odhadnout, zdali ta koresponduje s charakteristickou opatovskou chutí. Například takový Klášter tu svou úplně ztratil o Třeboňském Regentu ani nemluvím. Ale to už je docela jiná kapitola…