V bolševických dobách nemělo u nás polské pivo příliš dobré jméno. Zatímco u nás jakási kontinuální pivovárečná tradice jakžtakž fungovala, sousední Polsko bylo pivní pouští se zdevastovanými pivovary a barbarskými zvyky místních opilců jako je například dolévání teplého piva ovocným sirupem.

Někdy začátkem 90. let polská a československá vláda s hrůzou zjistily, že i pár let po změnách politických poměrů v obou zemích zůstává česko-polská hranice uzavřena skoro stejně jako v dobách vyjímečného stavu. Náprava byla sjednána doslova přes noc a tak bylo možno zase po dlouhé době zajet si do Polska na pivo. Tak jsem si v Polském Těšíně zakoupil pár lahváčů, které mi kupodivu docela chutnaly.

V květnu 2000 jsem se po čase do Czeszyna vypravil znovu – tentokrát  na skoro celodenní pivní výlet. S kolegou jsme objevili místní točené pivo Brackie, které nám ihned zachutnalo. Následovaly ochutnávky značek jako Ryan, Lech nebo Warka. Na závěr přínosného dne jsme ještě zapadli do jednoho zapadlého pivního baru, kde jsme konzumaci uzavřeli černým a zeleným stoutem z pivovaru (browaru) Jablonowo. V oné době ještě naše země nebyli členem schengenské konvence, tak jsme ve stavu těžké opilosti museli hledat hraniční přechod zpět do vlasti. V tašce mi cinkalo asi 10 polských lahváčů a překvapený celník nám sdělil, že ještě nikdy neviděl aby někdo nesl pivo zrovna tímto směrem….

Dnes je v Polsku pivovarů uspokojivý počet. Mnohé jsou členy nadnárodních společností (Heineken, SAB Miller), některé zůstávají regionálními, roste rovněž počet minipivovarů a pivovarských restaurací.Asi před osmi lety se mi dostala do ruky praktická knížka Przewodnik pivosza (Průvodce pivaře), která je důkazem, že to náš severní soused myslí s pivem vážně. Tak nedejte na hloupé předsudky a zajeďte ochutnat…