Středa je oficiálně úředním dnem, proto jsem se vydal do města hned dopoledne.

Den předtím jsem se stavoval v pivovaru Avar a s kvasničákem jsem byl velice spokojen. V Ostravě byl počáteční plán jasný. Ochutnat po krátkém čase co nejvíce alternativních piv. Bohužel, ne vždycky se záměr vydaří.

Segal, na jehož pivo jsem byl zvědavý nejvíce otvírá až ve 12, tak jsem se nejdříve stavil do jeho antikvariátu, kde mi jeho obětavá manželka nalila hned tři štamprličky vydařené domácí hruškovice. Po takovém aperitivu vytráví, tak jsem si skočil na oběd do malé Garáže. Mladá nadějná servírka mi na přání natočila Garážmistra na hladinku s pěknou bublinkou uprostřed, která se následně změnila v úhledný důlek. Radost vidět a ještě větší pak i pít. Přece snad není ta současná mladá generace úplně ztracená.

Dále mé kroky vedly do Skákavého poníka. 10°lehký ejl byl vynikající. Několik druhů použitého chmele bylo v naprosté balanci a mok chutnal neotřele a hlavně osvěživě. V Hobitu prý mají na čepu jakýsi záhadný ejl z neoznačeného sudu, který je prý vynikající, avšak otvírají až v jednu nebo ve dvě.

Pak se mi plán začal poněkud vymykat z ruky. Do Waldemara jsem se původně stavil jen na kafe, které jsem dostal od paní vedoucí zdarma, při opouštění lokálu jsem ale potkal výtvarníka pana Jardu, který byl při chuti a na druhé straně ne při penězích, tak jsem nám objednal dva Ostravary. Pak si k nám ještě přisedl majetný důchodce pan Vladimír, který do mne vlil dva fernety. Na Kuřím rynku mne odchytl herec mého pivního divadla Dráb Oliver a zatáhl mne na jeden Ostravar do Televizního klubu.

K Segalovi jsem dorazil se zpožděním a jako na potvoru jeho polotmavý speciál hodně pěnil. Tak jsem si prozatím hodil jednu malou černou patnáctku Hrobař z Čížic. Pěnil stále, tak jsem pokračoval malou segalovskou ipou. Možná jsem již ztrácel objektivitu, ale ve srovnáním s Lejlou 10°mi připadala dosti ordinérní. Konečně polotmavý speciál. Tentokrát velký. Chutný, vyvážený, jen jsem si jej měl vychutnat o něco dříve.

Před zpáteční cestou do Hlučína jsem si ještě zkrátil čekání na autobus jedním Ostravarem U Hlubka. Počasí pěkné, krevní cukr v normě – celkem vydařený den. Jen těch Ostravarů bylo zbytečně hodně.