V Praze je k dostání tolik druhů piv, že to na jednodenní výlet určitě nestačí. Přesto jsem 
se o to pokusil
.
Ranní Pendolino dorazilo na pražské Hlavní nádraží kolem půl deváté. Měl jsem asi hodinu a půl čas, tak jsem se rozhodl do Bubenče, kde jsem měl navštívit centrálu Ochranného svazu autorského vyrazit pěšky. Po cestě jsem míjel mnoho hospod, ke kterým se váže spoustu mých vzpomínek. U staré pošty – nádherná knajpa, bohužel na čepu produkty společnosti SAB Miller. U dvou koček, kde vaří výborné pivo, které chutná jako plzeň kdysi otvírá až v 11. Zaregistroval jsem, že U tří pštrosů se točí Budvar. To je jedno. Stovku bych za pivo nedal ani v tak krásném prostředí poblíž Karlova mostu. Na úpatí Nerudovky jsem zjistil, že tradiční hospůdka U kocoura, kde čepovávali nejkvalitnější Pilsner Urquell na světě je beznadějně zavřená. A to určitě už několik let. Otázkou je, jestli by mi tam PU chutnal tak jako před 25 lety. O kus výše stojí hospoda U Bonaparta. V roce 1981 tam točili 10° Smíchov (1.70 Kčs) a Prazdroj 12° (3.60 Kčs). Všechno v prvotřídní kvalitě, i když tam tenkrát obsluhoval nerudný výčepní (jak jinak na Nerudově ulici?). Dnes tam stojí půllitr PU 36 Kč, což na tak atraktivní místo není vůbec špatná cena. Bohužel však tento mok již chutná diametrálně odlišně.
Těsně před příchodem na Pohořelec jsem ještě uviděl ceduli jakési restaurace nabízející Starovalašskou 12°za 29 Kč. Bohužel otvírali až v 10, tak jsem nic bližšího nezjistil. Asi se pletu, ale neměla by být nahoře někde hospoda U černého vola? Trochu jsem zabloudil a tak jsem asi půl hodiny hledal stanici metra Hradčanská. Po cestě nic zajímavého, ale kousek od sídla OSA jsem detektoval restauraci se zahrádkou a s několika pivními logy. Svijany jsou už dnes passée, zemskou 10°jsem ochutnal před nedávnem, ovšem Viléma z Jinců (Jínců) jsem si bez váhání objednal. Výčepní, který díky svým brýlím a účesu vypadal jako zpěvák Pavol Hammel v roce 1970 se předem omluvil, že vzhledem k docela nedávnému spuštění chladícího zařízení pivo asi nebude mít tu správnou teplotu. Pravda, stupínek k dokonalosti ještě chyběl, ale celkový dojem z decentní 12°to vůbec negativně neovlivnilo. Vilém zajímavě voněl již na dálku zhruba 20 cm. První vjem byly kvasnice a tím bylo i celé pivo při popíjení hlavně cítit, tento odér byl však během degustace překvapivě kultivován a přestože toto pivo patří k těm poměrně sladším, jistá lahodná hořkost z moku spontánně probleskovala. Doznívání poměrně krátké, ale pivo bylo plné interesantních chutí a vůní, že zážitek to nikterak nekazilo.
Kousek od vilémovské hospody jsem objevil malou pivotéku. Uvítal jsem příležitost okusit pivo z Podlesí u Příbrami (běžný průměr) a zakoupit dvě petky piva z Chomutova, což mi ušetřilo dlouhou inspekční cestu do tohoto severočeského města. Majitel pivotéky pan Krym (pár měsíců se o něm v médiích dosti hovořilo v souvislosti z ukrajinskou krizí) se vedle piva českého soustředí i na minipivovarské výrobky z Itálie. Určitě chutné, ale drahé.
Pro drahotu však v Praze nemusíme chodit daleko. Když jsem procházel zahrádkou Kulového blesku a snažil se dostat do suterénu, výčepní mne zrazoval argumentem, že dole uvnitř byli od otevření jen tři hosté. A vskutku. Nejen celý lokál, ale i výčep zel prázdnotou. Na výčepního a tímto i pivo jsem čekal přes pět minut. Česko – americkou variaci na Ipu z minipivovaru Zhůř jsem ochutnal už posledně a rozhodně jsem již nechtěl do intenzivní chmelové tinktury investovat 69 Kč. Matuška byl jen o něco málo levnější. Cenově se nejlépe jevil nefiltrovaný Kácov (31 Kč), který byl naštěstí docela slušný. Jen o 4 koruny dražší byl 11°Hendrych. Pivo hořké, chutné, ale tak odporně nasycené CO 2, že se málem nedalo vypít. Co to proboha s tím pivem dělají?
Zašel jsem si ještě do restaurace Nota bene. Pár českých piv, pár zahraničních. V průměru čtyři deci za 50 Kč.Lupiči. Když už jsem byl tam, ochutnal jsem alespoň pšenku z Krásné Lípy (Falkenštejn). Zajímavý mok. Charakteristická chuť pšenice se stopami banánu a pozoruhodná slanost v pozadí.
Nic naplat. Bylo třeba si ještě spravit chuť zpět u Viléma. Jen škoda, že tak slušný lokál byl kolem 16 hodin úplně prázdný. Lidé zřejmě nevědí, co je dobré. Příjemně naplněna byla knajpa Ferdinanda u Hlavního nádraží. Benešovské 11° i 12° chutné, při správné teplotě a za rozumnou cenu. Co více jsem si na závěr své krátké mise mohl přát?