I pití piva má svá pravidla. Zejména v tak pivně tradiční zemi jakou je ta naše.

Minulý týden seděla v dotyčném podniku celkem rozjařená společnost asi čtyř starších mužů. Byli celkem hluční, což však do normální hospody, na rozdíl od reprodukované hudby nebo rozhlasového vysílání bezesporu patří. Jeden z konzumentů, v oné době ten nejpodnapilejší stále v nabídce piv postrádal nějakou čtrnáctku. Tenkrát se točily 11°,12°, 13°, 15° a myslím, že belgická 17°. Opilec už začal být se svou neustálou žádostí o čtrnáctistupňové pivo otravný. Zřejmě se předváděl před svými kumpány. Nakonec dostal prasácký nápad. Objednal si polotmavou 15°a ptal se servírky, která z třináctek, které byly k dispozici by se nejlépe hodila k namíchání vlastní 14°. K tomuto účelu také vyžadoval jeden prázdný půllitr. Myslím, že tehdy v Šopě zrovna točili nějaké třináctistupňové ipy.

Přítomná servírka reagovala na plánované prasárny naprosto profesionálně. Výtržníka asertivně okřikla s vysvětlením, že již mu nejméně pětkrát sdělila, že žádná 14°se toho dne v hospodě nečepuje. A žádnou prázdnou sklenici mu nepřinese, neboť takové zvrhlosti jako je slévání piva se v dotyčném podniku netolerují. Litoval jsem, že jsem seděl u vedlejšího stolu sám a dotyčné perverzní osazenstvo bylo tudíž v přesile.

Přístup obsluhujícího personálu byl příkladný. Čepuj, obsluhuj, ale buď ve střehu!