Na Šumavě jsem již dlouho nebyl. Vlastně ji ani blíže neznám. Vím jen, že je tam dolina a v ní Kalina.

A že tam vyletěl z hory bílý pták a ptal se, proč je má milá tak smutná…..

O Přešticích samotných toho moc nevím. Stačí mi však jen znát, že se tam nalézá minipivovar. Pěkná budova pivovárku stojí přímo na náměstí. Stavba pevná, interiér střízlivý (prozatím) a vkusný. Žádná přeplácanost dekorací. Líbí se mi i stylová vitráž u vchodu. Restaurace je dosti rozlehlá. Sedí se v místnosti u výčepu a u varny, vzadu restaurace pokračuje. Má snad i nějaký salónek a prokazatelně i zahradu. Kolem 13 hodin v hospodě nebylo mnoho hostů.

Světlou desítku jsem měl natočenou skoro okamžitě. Celkem zdařilý kousek. Voňavá s příjemným kváskovým dozníváním. V podobném duchu chutnala i 12°Kilián. Zdála se mi však až moc nuceně lahodná. Cítil jsem v ní něco, což asociačně nazývám „modrým minerálním pramenem“ (nemá to nic společného s filmem Kameňák) a mám dojem, že něco takového jsem nalézal kdysi před cca 40 lety v tehdejším Gambrinusu.

11°byla zdařilým kompromisem mezi upřímným přímočarým mokem a trochu vyumělkovaným, i když řemeslně dokonalým výrobkem. S pivem jsem byl obecně velice spokojen.

Dal jsem si rovněž letní ejlík, který chutnal skoro přesně tak, jak jsem si jej představoval (chmely Cascade, Citra a Chinook). Speciální 14°k mému překvapení byla rovněž světlá a mi se již zdála dosti nasládlá. Černý 14°speciál Cikán nebyl zrovna na čepu, a myslím, že jej zrovna řešila nějaká etická protidiskriminační komise.

Přes mou spokojenost se mi zdálo, že by všechna piva (snad kromě ejlíka) mohla být podávaná chladnější a s o něco menším řízem. Ale to jen detail.

Na oběd jsem si z poledního menu vybral opečenou sekanou s bramborem za 119 Kč(!) bez rajské polévky (+30 Kč). Vzpomínám, jak jsem kdysi v Praze chodíval do restaurace U Novoměstské radnice na holandský řízek za cca 10 Kč. A ani se mi to jako studentovi tenkrát nejevilo nějak drahé.

Vlaků jsem měl ten den již dost, tak jsem pokračoval autobusem. Internetové stránky IDOS jsou sice velkým pomocníkem v cestování, avšak na tento fakt hřeší správci autobusových zastávek, které jsou dnes plošně označeny lajdácky, vůbec nebo dokonce zmatečně. Na náměstí v Přešticích bylo náročné najít zastávku autobusu do Plzně a nakonec jsem odjel příslušným opožděným spojem jen díky své intuici a radě řidiče autobusu, který směřoval do jakési neznámé (pro mne) obce.

Horšovský Týn je půvabné městečko se zámkem jen pár kilometrů od Domažlic. Zrovna tam opravovali dnes už nevyhovující most přes řeku. Na cestě k hotelu Gurmán jsem míjel budovu místního kina, která od roku 1596 až do konce 19. století sloužila jako městský pivovar.

Minipivovar Gurmán vaří několik druhů vlastních piv. Desítka pitelná, leč určitě méně výrazná než v Přešticích. Něco podobného lze tvrdit i o lokální 12°. Pšeničné chutnalo známě a klasicky. Večer jsem ukončil polotmavou 14°, která byla velice hutná, ale opět bohužel dost sladká. Bohužel na pípě chyběl porter 16°, který má Gurmán rovněž v repertoáru a na který jsem se těšil.

Mimochodem Horšovský Týn je místem, kde jsem doposud jedl nejdražší smažený sýr v mém životě. Stál mne plných 189 korun. Tady už ani neuspějí argumenty o tisíciprocentní inflaci a rozdílech mezi průměrnými platy. V roce 1982 stála porce v hospodě s brambory a tatarkou 6 Kčs.

Jdu spát. Zítra odjíždím do Kašperských Hor.