Hospodským nastaly krušné časy.
Fenomén české hospody již po pár let nebezpečně devastuje protekcionalistická hrůzovláda s.Bureše. Je pravdou, že se u nás, stejně jako ve světě, poněkud mění životní styl, komunikace se digitalizuje, hlupáci často mění poctivé pivo za syntetickými sračkami nabušené energetické nápoje a část národa tráví většinu času místo v přátelské hospodě raději v anonymitě šedivých příbytků u displejů svých neosobních přístrojů. A právě v takovéto zvrácené době, kdy je třeba všemi dostupnými prostředky apelovat na vlastenecké cítění potenciální hospodské obce se na horizontu objeví Škůdce.
Nejprve se zakáže ve všech pohostinských zařízeních kouřit. Neexistuje možnost volby při níž by se MAJITEL podniku mohl sám svobodně rozhodnout, zdali chce své soukromé prostory proměnit v dýmající špeluňku plnou hulících opilců nebo naopak v oázu klidu a ozónu, kde společně tráví čas zodpovědní rodiče se spořádanými dítkami a vlk dovádí s kučeravým beránkem. Jaká mají tahle opatření vliv na zisk podnikatelů v pohostinství, žravý a ignorantský stát nezajímá.
Následně jsou hospodští nuceni na vlastní náklady vést jakési buzeratvní a obtěžující účetnictví zvané EET, které je jen dalším znepříjemněním v jejich zodpovědné a všeobecně prospěšné práci pro blaho našeho lidu. Spolu s různými „kontrolními hlášeními“ a častými hloubkovými kontrolami, kde třeba v minipivovarech spočítá inspekční skupina během několika měsíců sladový ječmen do posledního zrna. Podle našeho nejpopulárnějšího politika totiž „všeci kradnú“ (jen on bere oficiální dotace ).
Nakonec je hospodským ze dne na den zakázáno provozovat svou živnost. Toto zásadní omezení navíc není blíže časově specifikované. Prostě „se uvidí“. Nikoho nezajímají ekonomické důsledky pro jednotlivce i pro celou společnost. Nástiny řešení vzniklých kataklysmatických škod jsou vágní, zodpovědní a královsky placení činovníci jen blekotají, živelně házejí ciframi a čekají, že „to nějak dopadne“. Daňový poplatníku – starej se. Jakoby někoho nutili k manuální práci a přitom mu svázali ruce.
Veřejnost je v názorech na tuto problematiku rozdělena. Zatímco jedna její část poškozeným hostinským fandí, neboť stejně jako sociální cítění má také palčivou žízeň, část druhá (doufejme, že nepoměrně titěrnější) z důvodů zejména své skryté závistivosti jim otevřeně strouhá karotku a přeje krach a zánik. Nenávidění gulášníci si již nakradli a mají nahrabáno! A ještě mají tu troufalost žádat nějaké náhrady od státu! To my, kterým se zastavily pásy v Pegatronu a přežíváme na pouhých 70% našich řádných platů vaše pivo promořené Covidem 19 nepotřebujeme. A až nám náš milovaný guru dovolí opět vystrčit rypáky z nor, budeme pít pouze v maloobchodě zakoupené zdravotně přínosné ovocné šťávy!
Úroveň našich restauračních zařízení jistě není na úrovni, jako za časů dětství Bohumila Hrabala nebo jak jsem si je já vysnil někdy na počátku 90. let. A hlavně většina dotyčných provozoven není příslovečnými zlatými doly. Hospodští poskytují svým klientům potřebné služby, pravda často v různých kvalitách, přesto si zaslouží naši lásku a podporu.
Předseda české Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek se obává, že při současné situaci po krizi uzavře svou živnost bezmála 50% všech tématických zařízení. Já, ačkoliv se v životě řídím moudrým heslem, že optimismus je jen pouhý nedostatek informací bych rozhodně tak skeptický nebyl. České hospody již v historii přežily kdejakou svízel. Husity, Bílou Horu, Temno, Bachův absolutismus, dvě světové války, K.H.Franka, komunisty, Havla i neoliberární fašismus. Mají totiž úžasnou regenerační schopnost. Zhruba jako láčkovec nezmar zelený. Proto věřím, že se nám náš pivní a pohostinský průmysl vrátí po překonání strachu ze zneužitého viru ještě ve větší síle. Zahoďme tendenčnost i dobrovolné izolace a sejděme se zase u nás u výčepního pultu.
Závěrem ještě vzkaz zrádným papalášům:
Podle vyššího principu mravního – vražda na tyranovi není zločinem. Nechť prolitá krev nevinných hospodských padne na vaše duté hlavy!