Vanilkové rohlíčky patří dodnes mezi mé nejoblíbenější vánoční cukroví.

Stejně jako třeba kapra si je dopřávám většinou jen pár dní v roce, aby mi nezevšedněly.

Do piva se dnes již přidává leccos. Zákon nejvyšší čistoty (Reinheitsgebot) tak může být skoro pro smích. Nejenže se pivo v současnosti przní už při samotné výrobě (surogace, HGB, pasterizace, CK tanky), ale často se do něj přidává něco, co by do něj patřit nemělo.

Na druhé straně se tak otvírá široký prostor pro různé experimenty, které nemusí být vždy na škodu věci.

Poměrně normální je třeba dnes pivo zázvorové, medové, či višňové. Různými přísadami se obohacují i piva tmavá a silná.

Poslední pokus o připomenutí vánočních svátků jsem zaregistroval u výrobku pivovaru Zíchovec. Tento minipivovar se v experimentování přímo vyžívá. Jeho piva jsou solidní, leč zdají se mi poněkud předražená. Imperial Stout Rohlíček má poctivých 20% EPM. Mok, jak jinak než hutný, kolomazlavý, který na příslušných pohárcích rozehraje přímo samotnou symfonii chutí je ještě zušlechtěn celkem intenzivní příchutí vanilky, která vnímavému pivařskému jedinci laskavě asociuje čas nejkrásnějších svátků v roce.

Jako dítě jsem vnímal avizovaný příchod záhadného Ježíška, později jsem se těšil na dvoutýdenní prázdniny. Dodnes jsou pro mne Vánoce něčím speciálním, ač nevnímám jejich konzumní aspekt a coby praktický ateista ani nepronikám do hloubky starých náboženských odkazů a tradic.

Rohlíček pro mne přišel v ten pravý čas. A co velikonoce? Ovšem. Piva zelená či červená. Ale jaká chuťová, či spíše čichová asociace? Možná vařená vajíčka, barva Ovo na kraslice, pach laciné voňavky a kdesi v pozadí náznak domácí pálenky.
Je to výzva!