Letos jsem se pohyboval spise na Balkane a v oblasti Rakouska, Slovenska a Madarska. Nicmene do Bavor jsem se vratil koncem tohoto kalendarniho roku. A v Regensburgu jsem zamiril promo do hospody pivovaru Kneitinger.

Co dodat? Je opet cas louceni. Loucici proces jsem zacal uz minuly tyden ve stredu. Pivovarska hospoda odpoledne byla plna, dokonce bylo obsazene i me oblibene kvazi stamgastske misto „na stojaka“. Nakonec jsem se usalasil u stojateho sudu u vchodu do knajpy. V Kneitingeru to spravne hucelo.  Hoste chlastali pivo jako urvani z retezu, servirky aktivne behaly a dobre prokadrovany bavorsky vycepni takrka nestacil tocit. I presto jsem se obsluhy dockal pomerne brzo. Spravne vyzila servirka zhruba v mem veku mi behem zhruba 90 minut donesla ctyri piva a muj zamilovany bratwurst s kyselym zelim a sladkou horcici.

Dnes uz jsem se sel rozloucit na tvrdo. Bohuzel kolem druhe hodiny odpoledni diky nedostatku hostu podniku chybela potrebna atmosfera  a ja jsem byl obsluhovan zrejme domestikovanou Filipinkou. Avsak pivo vyborne a ja si na konec teto uspesne sezony objednal mistni kneitingerovsky Bock. Loni mne prilis neoslovil. Pivo bylo polotmave, dosti sladke a trochu bylo citit alkoholem. Letos nastesti sladek vzal zaklad pro sveho Bocka z lokalniho cerneho. A byla to parada. Hutny mok s chutovymi prvky nakurovaneho sladu nadherne ladil s razovitym prostredim tradicniho bavorskeho pivovaru zalozeneho jiz roku 1530. Tak nejak jsem si kolem roku 1982, v dobe bolsevicke restrikce predstavoval nemecke pivo a nemeckou hospodu. Dekuji Kneitingere, opet jsi nezklamal. A jak rika ruske prislovi: V louceni je slib navratu….

Vecer jsem se stavil jeste do hospudky U zlateho vola, kde Kneitinger rovnez cepuji. Restaurace moc pekna, cena piva stejna jako v originalni pivovarske knajpe, avsak atmosfera o necem uplne jinem. Takze mozna pristi rok….