Na klasickou filmovou pohádku z roku 1984 jsem si vzpomněl o letošních svátcích.

Myslím, že film měl premiéru zrovna na Vánoce zmíněného roku. Mám k této pohádce pár postřehů:

12. listopadu 1992 jsem se dvěma kumpány vyrazil na divokou pivní výpravu do Dobrušky, kde o rok dříve obnovili provoz v místním pivovaru. O den dříve mi testy na glykemickou křivku potvrdili dědičnou cukrovku, tak jsem se rozhodl dát svému organismu náležitý záhul.

To se mi skutečně podařilo. Během dvou dnů jsem zkonzumoval plných 38 půllitrů tehdy dostupných lokálních značek. Finále proběhlo v Pardubicích, kde nás v jedné hospodě již odmítli obsloužit.

„Copak mu ještě mohu nalít?“ vymlouval se výčepní při pohledu na kolem věšáku obmotaného našeho kolegu,

„Vždyť on je rád, že žije…!“

Nakonec jsme se piva dočkali a kamarád, který naštěstí chytil druhý dech začal notovat píseň, ke které jsme se ihned přidali.

„Ta naše hospoda, odshora odspoda, to je pěkné zařízení….“

Tenkrát jsme si neuvědomili, že tento nápěv pochází zrovna z výše zmíněné pohádky.

Druhá asociace je však tragičtější. Představitel role mlynáře – herec František Vicena neunesl plošné zdražení piva o cca 70% a přesně v den uvedení onoho opatření v platnost 15. října 1984 se oběsil.

S čerty bych určitě nežertoval.