Švýcarský pub crawl – cesta k osobnímu bankrotu

V pátek jsem měl v Basileji skoro celý den volna, tak jsem se opět vydal do města.

Tentokrát jsem se rozhodl, že se nespokojím s neutrálním Feldschlosschenem (hrozný název a těžký pravopis), ale využiji časové rezervy a budu se snažit objevit co nejvíce místních značek.

V centru Basileje to není nikterak lehké. Již jsem ale věděl, že např. na vlakovém nádraží, kde mimochodem od 21.00 do 6.00 nezakoupíte platnou jízdenku existuje celkem slušně zásobený beer shop. Zakoupil jsem si tam na rozjezd jedno láhvové polotmavé z Appezelleru a zamířil na informace. Informátor podle jmenovky hovořil asi šesti jazyky, avšak na informace o místním pivu byl poněkud skoupý. Vyměnil jsem si ve zlodějském kurzu 50 USD za 43 CHF a přešel spojovacím platem, které mi hodně nápadně připomínalo někdejší svinovské nádraží na Druhou Stranu.

Podle instrukcí informátora se měl ve čtvrti Bruderholz (v překladu „dřevěný bratr“ nebo snad „bratrské dřevo“) nalézat známý místní minipivovar Unser Bier. Také jsem ho tam našel, bohužel jednalo se pouze o surový provoz, žádná restaurace, ba ani obchod. Naštěstí jsem věděl, že výrobky dostanu v nádražní prodejně.

Uvažoval jsem o pivu Falcon z Lucernu, to jsem však již okusil loni a tak jsem se nechtěl opakovat.

Na stole u jedné, téměř cukrárenské předzahrádky jsem odhalil neznámé logo. Pivovar Eichhof založený již v roce 1824 (stejně jako např. Cascade v Tasmánii). Na pivním tácku logo veverky, avšak na půllitrové sklenici bohatá etiketa klášterní pivovarny. Pivo kalné, nepříliš hořké, avšak velmi výživné. Vypadalo to tak na 13°. Ovšem cena – 8 CHF za půllitr. Nejkrásnější pivnice má pod sebou pivovar Warteck, ale ten servíruje pouze nahořklou vodu.

Další mojí zastávkou byla hospůdka u mostu přes Rýn. Podávali tři druhy piva z basilejského pivovárku Stadtmauer založeného roku 2016. Světlý ležák na švýcarské poměry docela hořký a chutný, tmavé bylo ve skutečnosti polotmavé a mělo v sobě dle mého očekávání dost karamelu.

V další knajpě měli na čepu coby sezónní speciál ipu z místního Kitchen Brew. Vida. Loni jsem tady viděl láhvovou třetinku za 7.50, dnes je točené o dva franky levnější. To se musí využít! Je známo, že nejsem odborníkem přes ipy. Kitchen Brew mi chutnal jako Ostravice nebo Nachmelená Opice.

Je třeba to zapít něčím neutrálnějším. Jsme přece ve Švýcarsku. Půllitrový Einsiedler je spíše na žízeň, kterou už však nemám. Utrácím dalších 8 franků.

Na nádraží si ještě kupuji pár lahváčů. 11° Solothurner se celkem dobře hodí ke švýcarskému sýru. Burgdorfer je mok polotmavý a ničím neupoutá. Unsere Bier si nechávám na kolektivní degustaci v Ostravě.

Jede mi autobus. Čeká mne skoro 20 ti hodinová cesta domů.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u “Švýcarský pub crawl – cesta k osobnímu bankrotu

  1. Tak to jsou tedy spíše negativní zážitky, hodně peněz za skoro žádnou muziku. Jdu si dát Chodovar, nic lepšího není.

Napsat komentář k Václav Švihlík Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>