Pri prochazce Bambergem jsem premyslel nejen o pivu (o tom hlavne), ale rovnez o soucasnem vzhledu nekterych nasich onehdy puvabnych mest, ktrere se promenili zasluhou necitelne aplikace vysoce komercniho turismu v nakasirovane turisticke pasti.

Nekdy pocatkem 90. let jsem v Praze jednoho dopoledne pobihal Starym Mestem a hledal svou oblibenou trafiku, kde jsem po leta kupoval denni tisk a jizdenky MHD. Na jejim miste vsak fungoval obchod se suvenyry a jinou trafiku jsem ani v sirokem okoli nenasel. Ptal jsem se po ceste par lidi, ale ti zrovna nerozumeli cesky a Prahu znali jeste mene nez ja. Stejne zbytecnym se ukazalo i hledat v Nerudove ulici na Male Strane mlekarnu. Kdo by tam chodil? Starousedlici tam jiz snad ctvrtstoleti nebydli a mleko neni prilis lukrativni artikl. Centrum Prahy jsem tak temer definitivne opustil a prochazim jim jen kdyz hledam v okoli nejaky maly pivovar. Nebavi mne divat se na masy cizincu, ktere organizovane pruvodci vodi po mistech, kterym se v soucasnosti soudny tuzemec vyhyba. Prici se mi nahlizet do synteticky cistych kavarnicek a restauraci, kde dle nedavnych pruzkumu duveriveho turistu nestydate okradou. Tam na Staromestskem namesti v hospode U Radnice jsem kdysi popijel chutny Gambrinus za 3 koruny ( vyjev z odvazne novely sci-fi – chutny Gambac a jeste k tomu za tuto cenu). V pripade Prahy to vsak neni jen o penezich. I v centru se diky celkem fungujici konkurenci da najit pivo za normalnejsi cenu, ale potloukat se kolem kycovitych historickych drozek a citit se jako prislovecny cizinec ve vlastni zemi neni skutecne muj styl.

Dalsim prikladem turisticke pasti je jihocesky klenot Cesky Krumlov. Kdyz jsem do tohoto mesta na podzim pred 27 lety prijel, pripadal jsem si jako v Andersenove pohadce. Dnes v tomto nacancanem unescovem sidle nenajdete ani jeden volny ctverecni metr, kde by nebyla cukrarna, draha hospoda nebo, a tech je tam nejvice – obchod se suvenyry. Par metru od jedne z historickych mestskych bran je pomerne lidova hospoda s krumlovskou desitkou za 22 Kc, za branou uz zacina jina cenova politika a tuzemci cenove dostupnou knajpu, snad az na pivovarskou restauraci tam jen stezi naleznete.

V Bambergu je cisto a utulno, ale hlavne ma i turista pocit, ze zavital do mesta, kde i dnes bydli mistni lide. Historicke stavby jsou kvalitne udrzovane a lahodi oku aniz by oslnovali artificialnim predekorovanim. A hlavne v lokalnich hospudkach a pivovarech sedi u piva bambersti nebo alespon bavorsti stamgasti a tak muze zahranicni turista videt, jak to tam opravdu chodi. Pullitr stoji kolem 2.50 EUR a cizi statni pivar je ve vsech podnicich postaven na uroven domorodce. Zadny vrchni – krivak zlomeny v pase provadejici uvazenou selekci hostu podle jazyka, kterym si objednavaji pivo. Jen mistni nadrazi by uz mohlo dostat novou fasadu a v nadrazni hospode by se nemusel cepovat Krombacher.

Prahu i Cesky Krumlov jste mi vzali, nevkusni globalizatori, ale alespon dobre pivo zvitezi!