Ten krasny pocit, kdyz prochazim pivnim Bambergerm! Nebo kdyz se v Regensburgu blizim ke svemu zamilovanemu Kneitingeru… Predne je treba si uvedomit, ze severni cast Bavorska se dodnes nazyva regionalne Franken [Francko, Franconia]. Toto samostatne uzemi priclenil pocatkem 19. stoleti k Bavorsku Napoleon Bonaparte. Mel vubec v one dobe nejakou rozdavajici naladu. Stejne tak daroval Bavorsku do te doby spise rakouske Passau. Urcite v tom byla nejaka baba… Franckove sice dodnes na puvodni Bavoraky nevrazi, jinak je vsak tato spolkova zeme jednotna a pivne nadherna. Ne vsechno se vsak vzdy podari. V pivnim obchode v Bambergu jsem si zakoupil tri nadejne lahvace. Starofranske stare jsem tenkrat nesehnal, tak aspon neco. Bylo to vsak trochu zklamani. Lezak Held Brau z Oberlailsfeldu chutnal doslovne nijak. Zadna nenavidena pachut eurosracky, avsak az brutalni neutralita a vodnatost. Planost se behem „doznivani“ meni ve ztracejici se PVC nasladlost. Nedobre. O neco lepsi byl pilsner Hubner Brau ze Steinfeldu. Tam se nejaka ta chut dala vysledovat, jinak vsak rovnez ridke a bezpohlavni. Na zizen by to tak mozna nevadilo, ale jinak… Nepotesil ani tmavy lezak Nothelfer Trunk [coz pri svych skromnych znalosti nemciny prekladam jako "trunk, ktery je pomocnikem v nouzi"]. Je pravda, ze v nouzi poznas lahvace a tez, dle Americanu, ze zebrak si nemuze vybirat [u nas paralela na prislovi "darovanemu koni...], avsak nouzoveho pomocnika v zizni bych si predstavoval nepomerne uslechtilejsiho. Opet chutova nevyhranenost a karamel. Je mi teskno kdyz si vzpomenu na Dunkles v Kneitingeru… Nu coz. Posviceni, ani to pivni nebyva kazdy den. Snad se situace brzy zlepsi…