Včera jsem si zašel zase na pár kusů do Segala.

Bratčická 12°mne docela zklamala. Zdála se být už dosti překvašená, což se projevovalo nepříliš příjemnou vůní a dotírající nakyslostí. Výčepní ve službě mi sdělil svůj názor - měl pocit , že v pivu je část pšeničného sladu. Není zrovna přítelem pšeničňáků a tato piva se mu jeví, často právem, nakyslá. Mi osobně se však zdálo, že bratčické je buďto nepovedené nebo přímo prošlé.

Již párkrát jsem měl možnost ochutnat piva z pivovvaru Falkenštejn v Krásné Lípě. Včera jsem okusil tamní medové. Bohužel, toto pivo mi po medu skoro vůbec nevonělo a nebylo ani náležitě nasládlé. Dle mého názoru standardní, nepříliš výrazný ležák.

Rozhodl jsem se zlepšit si chuť stoutem a dobře jsem udělal. Potštejnský Clock tento pivní styl umí uvařit velice dobře. Zamyslel jsem se nad mými nedávnými zkušenostmi s českými stouty. Před pár měsíci jsem degustoval stout od Valáška. Docela mi chutnal. Zajímavý byl i počin brněnského Pegasu, který uvařil solidní Oatmeal Stout s přídavkem ovesných vloček. Ty dodávají pivu příjemnou, takřka krémovou strukturu. Velice mne potěšil i stout z Qásku. A tento pivní styl z produkce Clocku nebyl o nic horší. Spíše naopak. V hutné chuti vedle praženého zrna jsem identifikoval i příchuť rozinek, potažmo dokonce ve formě několikahvězdičkové Metaxy a strouhaného perníku. Tímto mokem by se dal podlévat i kapr na modro.

Zdá se, že se u nás stoutu v současnosti daří. Možná je to móda jako v posledních pár letech IPA či APA, možná však tento pozoruhodný druh svrchně kvašeného piva lehce zprofanovaný průmyslovým Guinnessem začíná u nás domácnět. Nemám vůbec nic proti tomu.